Vladimír Javorský: Nové písně vymýšlím, než dojdu z metra domů. Muziku si užívám

Hrajete na saxofon a také na ukulele. Kdo vám položil základy hudební výchovy?

Asi se to do mě nějak dostalo s rodinnými geny. Jinak jsem ale základy hudební výchovy zavrhl už v raném dětství, někdy v první nebo druhé třídě, když u nás vybírali, kdo má sluch. Mohli jsme si tenkrát vybrat housle, klavír nebo nějakou píšťalu. A já tedy šel na klavír. Vydržel jsem tam ale asi dvě lekce, protože jsem radši hrál s kluky fotbal.

Čtěte také

Tanec a hudba je osvobození, možnost otevřít oči a dívat se jinam, přemítá herec Javorský

Saxofon byl pak zapotřebí v Divadle na provázku. Vzniklo to, když jsme jeli do Dánska s takovým pouličním představením. Vyfasoval jsem saxofon, začal jsem hrát, až se ozvalo něco, co bylo libé. Pak jsem ho znovu použil, když jsme dělali Romanci pro křídlovku. Mysleli si, že budu hrát na foukací harmoniku, ale říkal jsem, že ta by ve Stavovském divadle nebyla ani vidět, ani slyšet. Tak jsem přinesl saxofon. Tenkrát jsem si ho už koupil a mám ho dodnes.

Vnímám vás jako člověka, který neplýtvá slovy. Rád za sebe necháváte mluvit svou práci. Říkám si, jaké to je, když hrajete s kapelou Mirka Kemela nebo s Trabandem na Colours of Ostrava? Davů se spíše zdržujete, ale najednou tam jsou desetitisíce lidí…  

Myslím, že ani na Trabandech ani na Mírovi nebyly desetitisíce. Možná se tam někde potulovali, ale že bychom je vyloženě cítili pod jevištěm, to ne. Cítím se tam krásně, není to tak úplně na mně. Frontmani jsou jiní, krásně to zastanou a já si jen užívám muziku a toho, že můžu cinknout tam, kde se to podle mě hodí.

Poslouchala jsem album nazvané Ještě je s vašimi vlastními písněmi. Říkala jsem si: ten muž maluje obrazy, které chci vidět, chci si je prohlédnout. Jak takové písně vznikají? Jak vznikne píseň, kam padají hvězdy?

Většinou vznikají po cestě, když jdu z metra domů. Mám sedm minut na to, než domů dojdu a hlava se mi vždy nějak odpoutá a přichází všelijaká slovíčka. Většinou si to nazpívám do telefonu, pokud vím i melodii. Když mě pak napadne nějaký další verš, dozpívám si i ten zbytek. A než přijdu domů, tak mám většinu, proto jsou ty písničky tak krátké, vždy totiž stihnu jen jednu sloku.

Jak vůbec nápad na vydání alba vznikl?

Začal jsem zpívat u Míry na koncertech. Poté jsem už měl asi patnáct nebo dvacet písniček a říkal jsem si, že by se s tím možná dalo něco dělat. Pozval jsem si Jardu Svobodu ze skupiny Traband. Ptal jsem se ho, jestli je to úplná blbost a on řekl, že ne, že je to pěkné a měl bych pokračovat. Tak mě v tom tak nějak utvrdil a nabídl mi, že písně mohu natočit u něj.

Druhého prosince máte v klubu Parník koncert. Začínáte tedy doma v Ostravě. Pochopila jsem, že na každém koncertě bude nějaký kmotr nebo jiný vystupující. Kdo bude v Ostravě?

V Ostravě bude Jirka Sedláček, se kterým jsme kdysi ještě na JAMU dělali takové kytarové hlouposti. Jmenovalo se to Večer nad smetákem. Končilo to tím, že soused na nás zespodu bušil smetákem, tak jsme to tak pojmenovali. V Praze bude desku křtít Jarda Svoboda s Mírou Kemelem a v Brně, z čehož mám velikou radost, pan Miloš Štědroň.

Mohly by písně Vladimíra Javorského být i terapeutické? A kde pro svou hudbu bere inspiraci? Poslechněte si celý rozhovor.