Konference COP30? Nepřítomnost Spojených států je zpřítomňovala, radost Číny byla hmatatelná, líčí klimatický zpravodaj Kaliba

Vrátíme se na 30. klimatickou konferenci OSN v brazilském Belému. Jaké je poselství od domorodých indiánů? Co chtěli, abychom věděli?

Čtěte také

100 dní Trumpa: Jeho vláda staví na dezinformacích. Odstraňuje nepohodlné osoby i data o změně klimatu, popisuje reportér Kaliba

Především chtěli upozornit na svoji situaci, kterou si asi umíme představit, kdokoliv to trošku sleduje nebo i z historických důvodů – kolonizace jejich území a zakusování se našeho typu civilizace do pralesa… Už jsme o tom mluvili, že je to problém i pro naši část světa, a oni to samozřejmě zažívají každý den. Pro ně je problém rozšiřující se velké zemědělství, které je zodpovědné až za 90 procent odlesňování. To se bavíme především o chovu dobytka, ale i o pěstování sóji a dalších věcech.

Ale jako docela velké samostatné téma, podtéma ochrany klimatu, se na konferenci řešil organizovaný zločin, protože nelegální těžba, pašeráctví drog jsou velké problémy v Amazonii. Komunity se střetávají s lidmi z organizovaného zločinu, protože v těch oblastech samozřejmě žijí, snaží se je chránit, snaží se chránit svůj domov. Jde jim o ty samé věci jako nám tady – zajistit si nějakou obživu a žít v bezpečí. A jim to kromě zemědělství a rozšiřování se našeho typu civilizace samozřejmě ohrožuje i organizovaný zločin, a často to končí tragicky.

I během konference se objevila zpráva o násilném úmrtí jednoho z domorodých lídrů na jednom místě Brazílie, který se dostal do křížku s organizovaným zločinem. Je to poměrně častá příčina úmrtí domorodých obyvatel. Takže když měli příležitost a pozornost světa se soustředila na jejich oblast a na ně samotné, tak se na tyto problémy a na potřebu je řešit snažili upozorňovat.

Mám pocit, že spousta lidí se snaží upozorňovat, ale nakonec se nestane vůbec nic. V Belému se něco stalo, ale nad očekávání málo, řekla bych. Máš nějakou teorii o tom, proč se neumíme domluvit, proč neumíme ukončit válku na Ukrajině, proč si neumíme poradit s něčím, co bezprostředně ohrožuje celou planetu? Proč se nemůžeme dohodnout třeba ani tady v rámci formování nové vlády?

Čtěte také

iROZHLAS

Udržovací dohoda, hodnotí COP30 Mastantuono. Křenek: Důležité je, že se státy vůbec domluvily

Pokud začnu ještě u těch domorodců, tak jim se třeba povedlo, že brazilská vláda během konference vyhlásila deset nových území, které byly nově designované jako domorodé s právní ochranou. Takže to se třeba podařilo, ale bylo to pravděpodobně plánované. Nebyly to samozřejmě úplně „breaking news“, Brazilci to měli připravené, aby to mohli oznámit.

Nepodařilo se vytvořit nějakou cestovní mapu, ochranu lesů po celém světě, protože celý svět se o čtyři roky dříve v Glasgow dohodl, že do roku 2030 zastaví odlesňování. Ale konkrétní kroky, jak by to mělo vypadat, měly být cílem letošního COPu, a to se kvůli zhruba polovině zemí nepodařilo.

Proč se nedovedeme dohodnout? Tato konference se koná každý rok, už 30 let, od doby, kdy si svět na základě vědeckých poznatků uvědomil, že změna klimatu je obrovský problém, který je potřeba řešit. A je to problém celosvětový, který nevyřeší nikdo individuálně. Když na tu konferenci, kde se má zase pokročit o kus dál, přijedu, tak si říkám, že je to hrozně robustní mechanismus.

Skoro 200 zemí se musí dohodnout na textu, na každém slově v tom textu, musí to vyhovovat svým způsobem každému.

Skoro 200 zemí se musí dohodnout na textu, na každém slově v tom textu, musí to vyhovovat svým způsobem každému, nebo musí přistoupit na kompromis, aby se pod to podepsal. Ale existuje lepší fórum, jak takový problém řešit? Protože když to převedeme na něco představitelnějšího, tak když nám začne zatékat do bytového domu, začnou praskat zdi a my si uvědomíme, že je potřeba to nějak řešit, tak asi nejlepší je, když to neřeší každá domácnost samostatně, ale nějak kolektivně a uděláme domovní schůzi.

Natáčíme o tom filmy, jak je to někdy taková schůze společenství absurdní… Ale vlastně jsme nevymysleli nic lepšího na řešení kolektivních problémů v tom domě jako takovém. A vždycky se najde někdo, kdo bydlí v horním patře, kde už je jasně vidět, jak to tam prokapává a jaký je to problém. A někdo, kdo bydlí úplně dole a říká: „No jo, tak nám trošku teče do domu. Může to být do budoucna problém, ale já mám urgentnější věci na řešení a toto mě až tolik nezajímá.“ Ale všichni se musí nakonec shodnout na jednom výstupu v tomto případě. Což samozřejmě někdy působí hrozně zkostnatěle, nefunkčně a možná komicky.

Nepřítomné Spojené státy

Bavili jsme se o Islandu, který měl poměrně radikální vystoupení na téma své budoucnosti. Nedorazili lidé z Afghánistánu a Spojené státy americké oficiální delegaci nevyslaly, protože Donald Trump tvrdí, že změna klimatu je podvod. Parafrázuji to dobře?

Říká hoax. Takže ano, asi takto by se to dalo přeložit.

Ale pokud jsem reportáže sledovala dobře, Američané přece jenom na konferenci byli, dokonce tam měli i vlastní pavilon. Co to bylo za lidi?

Nepřítomnost Spojených států poprvé v historii těchto konferencí – protože ani za první administrativy Donalda Trumpa se to nedělo – byla sama o sobě velkým tématem a bylo očekávání, jestli se celý ten systém vahou, kterou Spojené státy v mezinárodních vztazích mají, kaskádovitě nezhroutí a nezačnou země odstupovat od pařížské dohody a tak dále. To se nestalo. Ani od Argentiny, kde je teď prezident, který si v těchto věcech hodně rozumí s Donaldem Trumpem, nic takového nezaznělo.

Nepřítomnost vlastně zpřítomňovala Spojené státy, hodně se to tam tematizovalo.

Ale ta nepřítomnost vlastně zpřítomňovala Spojené státy, hodně se to tam tematizovalo. A samozřejmě spousta Američanů byla na místě, protože svět se hodně propojuje třeba na úrovni měst a regionů, které změny klimatu nadále řeší. I ty americké, byť federální vláda teď tvrdí, že ten problém neexistuje, a nejenže to neřeší, ale jde aktivně proti některým řešením, jako je rozvoj větrné energetiky, a aktivně podporuje fosilní paliva, u kterých se svět předloni dohodl, že musejí co nejrychleji skončit v zájmu nás všech. Takže to byli lidé, kteří zastupovali města, jednotlivé státy.

Čtěte také

iROZHLAS

Ještě to není ztracené, ale viditelný pokrok nespatřuji, říká odborník o výsledcích klimatické konference

Byl tam i jeden zástupce amerického Kongresu, shodou okolností se jmenuje Whitehouse, takže Bílý dům byl svým způsobem na místě přítomen, a zástupci různých iniciativ, byznysu a tak dále.

Ale byl tam hezký kontrast petrostátu, do kterého se Spojené státy oficiálně na federální úrovni dobrovolně stylizují, a nastupujícího elektrostátu, Číny, která jde po hlavě do všech nových technologií. Není to stále lídr ve vyjednávání, protože v mezinárodních závazcích jsou velmi opatrní. Ale třeba pavilon Číny, který byl na prominentním místě, tam se opravdu dveře netrhly, to přetékalo.

Byly tam různé prezentace nových technologií, projektů, střídali se tam byznysoví lídři, kteří představovali své projekty… A ten kontrast a radost Číny z toho, že Spojené státy tento prostor opouštějí a ruší různé projekty v afrických zemích a tak dále, to tam bylo úplně hmatatelné. Ta radost Číny z toho, že může mezinárodní prostor začít docela pohodlně zaplňovat.

Co bylo pro Jana Kalibu nejpříjemnějším překvapením konference? Jak je na tom Česko se schopností adaptovat se na změnu klimatu? A je Čína stále jedním z největších zněčišťovatelů světa? Poslechněte si celý rozhovor.