Každý doušek může být poslední. Charkovské kavárny jsou občerstvením duše i zázemím při náletech

„Především je důležité mít kavárenskou kulturu, protože to nás rozvíjí – rozvíjí to společnost a rozvíjí to podnikání na Ukrajině. Každý den jsou poplachy, rakety, šahídy…, a proto je tak důležité mít nějaké místo, kde se lidé scházejí, kde si mohou dát kávu, popovídat, zapomenout na problémy a žít trochu normální život,“ myslí si Andrij, manažer charkovské kavárny Makers.

Každé ráno držíme v podniku minutu ticha a já každé ráno piju filtr. A spolu s ním si uvědomuji, že příští ráno už ho možná pít nebudu a že možná ten filtr je můj poslední, zamýšlí se Andrij|foto:Jiří Klečka, Český rozhlas

S tím souhlasí i barista Artem z kavárny Pakfunda nedaleko charkovské zoo. „Ano, myslím si, že většině kavárníků a kavárnic jde o kávovou kulturu a o takové to sbližování, o komunitu,“ potvrzuje a dodává, že kavárny na Ukrajině, a především v Charkově, lidem během války nepomáhají jen psychicky.

Artemův podnik má pekárnu v podzemí, kde se první dny po invazi v době poplachů mohli schovávat lidé. „Náš sklep je docela hluboký, funguje jako kryt. Taky tu jsou generátory, to je jedna z nejzákladnějších věcí. Když došlo k prvním výpadkům elektřiny, stály na začátku války všechny generátory tady,“ popisuje barista.

Čtěte také

Sofia odpromovala a má před svatbou. Růžovou budoucnost ale nečeká, žije totiž v Charkově

Kavárna u frontové linie

Některé kavárny berou své poslání udržet kávovou kulturu na Ukrajině i v době ruské invaze opravdu vážně. „Otevřeli ještě další dvě kavárny: jednu v Kupjansku – tu bohužel poškodilo ruské ostřelování, takže teď nefunguje, a druhou v Izyumu. To je teď frontové město, je tam hodně vojáků a ti to také potřebují,“ vypráví Andrij.

„Protože když jste neustále na nule, neustále bojujete, potřebujete si někde odpočinout a udělat si přestávku. Proto si myslím, že tyto kavárny jsou velmi potřebná místa,“ dodává.

Nebezpečí podnikům ale nehrozí jen ve frontových městech. Několik dní po našem rozhovoru dopadly v blízkosti kavárny Makers v Charkově ruské drony. Výbuch poškodil sklo ve výloze. Naštěstí se nikomu nic nestalo a už několik hodin potom přímo v kavárně hrála živá hudba a podnik byl plný lidí.

Kavárna Makers má pekárnu v podzemí, kde se první dny po invazi v době poplachů mohli schovávat lidé|foto:Jiří Klečka, Český rozhlas

Nejlepší káva v životě

A co vlastně provozovatele kaváren motivuje k tomu, aby pokračovali v tom, co dělají?

„Třetí týden války jsme s manželkou odjeli do Kyjeva. Pili jsme tam asi nejodpornější espreso v životě, ale tehdy nám připadalo nejchutnější. Nikdy předtím ani potom jsem lepší espreso nepil. I když jsem věděl, že se to nedá pít. Ten první doušek za tři týdny, kdy člověk v podstatě neochutnal žádnou kávu, žádnou lahůdku, nic, je chvíle, kdy to začne oceňovat,“ vzpomíná Andrij.

Čtěte také

Dostal rozkaz dělat v Charkově to, co umí nejlépe. Jeho street art dodává místním sílu a naději

Právě válka podle manažera kavárny, přináší nový pohled na každý šálek. „Začnete si vážit drobných detailů, těch malých momentů života, které jste před plnou invazí vůbec nevnímali. A to vám přinese řadu emocí,“ zdůrazňuje.

„Každé ráno držíme v podniku minutu ticha a já každé ráno piju filtr. A spolu s ním si uvědomuji, že příští ráno už ho možná pít nebudu a že možná ten filtr je můj poslední. Proto si tu asi všichni vážíme každého doušku, který si můžeme vychutnat. A to neplatí jen o pití kávy, ale vlastně o všem.“