Kam si v Tokiu dojít pro Čapka nebo Kunderu? Čtvrť Jimbocho je ráj pro každého knihomola
V srdci Tokia se skrývá ráj pro milovníky knih – čtvrť Jimbocho. V antikvariátech voní starý papír, v knihkupectvích nové knihy a káva. Poličky ukrývají vzácná vydání japonských klasik nebo třeba zapomenuté sešity manga komiksů. A přestože překlady zahraniční literatury v zemi tvoří jen asi dvacetinu všech vydaných knih, najdete mezi nimi i několik českých autorů.
S překladatelkou z češtiny do japonštiny Minami Toyoshimou vstupujeme do antikvariátu prosyceném dobře známou vůní starého papíru. Regály kolem nás přetékají knihami, ale nedá ani moc práce a už mezi nimi nacházíme známou novelu Proměna od Franze Kafky, konkrétně její překlad do japonštiny z roku 1988.
Moje společnice doplňuje, že zahraniční literatura se v Japonsku začala překládat v druhé polovině 19. století. A právě překlady měly pak velký vliv na vývoj moderní japonštiny. „V tehdejší době jsme třeba vůbec neměli pojem svoboda, společnost nebo individuum,“ vysvětluje.
Minami mi vypráví, že v tokijské čtvrti Jimbocho, kde se právě nacházíme, vznikly na přelomu 19. a 20. století první univerzity v Japonsku. A protože se tady koncentrovali studenti, začaly se tu ve větší míře objevovat také obchody s novými i použitými knihami. Dnes je tato čtvrt známá právě svými antikvariáty a knihkupectvími.
Hledá se Kundera
Otevíráme dveře do jednoho takového nádherného knihkupectví s kavárnou. Vpředu mu dominuje regál s korejskou literaturou, která je – jak mi moje průvodkyně objasňuje – na japonském knižním trhu v poslední době v kurzu.
Po chvilce pátrání Minami na jedné z horních polic objevuje román Žert od Milana Kundery. Sama bych ho nejspíš nikdy neodhalila, protože na obálce jsou jen samé japonské znaky. Ostatně se mi nedaří knihu ani správně otevřít, protože instinktivně očekávám, že se čte zleva doprava jako v Evropě. V Japonsku se ale kniha drží opačně a čte se zprava doleva.
Z tradičních českých autorů v knihkupectví nakonec ještě nacházíme Velkou doktorskou pohádku od Karla Čapka. Z těch moderních si v Japonci podle Minami oblíbili třeba probudím se na Šibuji od Anny Cimy – část děje se totiž odehrává v Tokiu a část v Praze.
Japonského překladu se každý rok dočkají zhruba dvě nebo tři české knihy.
Mohlo by vás zajímat
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Komentátorka: Za Okamurův nehorázný projev je odpovědný Babiš. Po hlasování o imunitě převezme otěže
-
Nutná obnova důvěry. Co přinese personální reset v Kyjevě a proč v Moskvě ‚bouchají šampaňské‘?
-
Ministerstvo se má omluvit datovému novináři Českého rozhlasu, potvrdil Nejvyšší soud
-
Při útoku USA zemřelo 100 lidí, řekl venezuelský ministr. Nepřežila velká část Madurovy ochranky
