Pařížský trh s knihami láká knihomoly i milovníky genia loci francouzské metropole
Jídlo a knihy většinou nejdou dohromady. Na pařížském knižním trhu toto pravidlo ovšem tak úplně neplatí. Nebyli by to Francouzi, aby se i na takovém místě nenašlo něco dobrého k jídlu a k pití. A nejen to, zahrajete si tam třeba také ping-pong.
Dvě velké haly, kde se trh koná, svými prostory připomínají třeba pražskou Holešovickou tržnici. Na jedné straně je malá, zato rušná silnice. Na druhé straně k objektu přiléhají zahrady a menší park věnovaný věhlasnému francouzskému písničkáři Georgesi Brassensovi.
Jen pár bloků od místa, kde se už skoro 30 let prodávají každý víkend knihy, Brassens strávil převážnou část svého pařížského života. V ulici Impasse Florimont napsal i své největší hity, mezi nimi také píseň La Mauvaise Réputation neboli Špatná pověst.
Pod klenbou prodejních hal to vypadá jako na zeleninovém trhu, jen místo okurek, rajčat a salátů tady na stolech a ve skříňkách najdete pečlivě vyskládané nejrůznější knihy – malé, velké, nové, ale taky starší a ohmatané.
Nejslavnější kočka v Paříži
„Moje nejoblíbenější kniha je sborník litografií a rytin Théophila Alexandra Steinleina, umělce a ilustrátora ze začátku dvacátého století. Je autorem například slavného plakátu Černé kočky, který si turisté kupují na Monmartru,“ chlubí se mi svým pokladem prodejce Alexis.
Vysvětluje mi, že Černá kočka neboli přesněji řečeno Černý kocour bylo jméno jednoho ze slavných pařížských kabaretů. Alexis mi hned taky předčítá úryvek z dopisu, ve kterém umělec žádá svého přítele a šansoniéra Aristida Bruanta o peníze.
Na ty se ptám i já. Zajímá mě totiž, kolik vzácná kniha stoji. Chvilku musím Alexiho přemlouvat, ale nakonec mi svěřuje, že by knihu prodal za víc než dva tisíce eur, což je bratru tak 51 tisíc korun.
Hned mě ale taky ujišťuje, že má i podstatně levnější knihy, třeba do deseti eur.
Víno, knihy, zpěv
To, že výdělek není to nejdůležitější, mi potvrzuje i 66letý prodejce Michel. „Snažíme se spojit příjemné s užitečným,“ říká a lebedí si na skládací židličce, nohu přes nohu a ruce spletené v klínu. Hned vedle něj je stoleček a na něm vepřová klobáska, otvírák a poloprázdná lahev červeného vína.
„Na zdraví České republiky, knih a Vive la France!“ připíjí se smíchem Michel, a tak se ho hned ptám, jestli náhodou neprodává taky české knížky, když tak horlivě pije na zdraví Česka.
„Nemáme žádné,“ přiznává. „Zato ale prodáváme knihy v angličtině, v němčině, ruštině a polštině. Je tady poměrně dost Rusů a taky Poláků,“ dodává rychle.
Literární dopoledne s ping-pongovou pálkou v ruce
Že je v této části Paříže velmi živo, mi ostatně potvrzuje i další z prodejců Vincent. Než se ho ale stihnu na cokoliv zeptat, do řeči nám skočí jeho dcera Leila, která mi ukazuje obrázkovou knížku. Když ji po chvilce přestane můj mikrofon zajímat, pustí konečně ke slovu i svého otce.
„Tahle čtvrť se nám moc líbí, opravdu to tu žije. Lidé sem chodí běhat nebo tady hledají starší knihy. A pak je to taky historické místo, byla tady například známá jatka Vaugirard,“ přibližuje.
Pohodovou atmosféru místa dokresluje i starší muž s chlapcem, kteří si posílají míček přes síťku ping-pongového stolu. „Mohl bych být jeho dědeček, ale jsem jeho otec,“ směje se 57letý Philippe s pálkou v ruce.
„Vždycky o víkendu si nejdřív dáme dobrou snídani, pak hraju chvíli na klavír a pak jdeme sem,“ popisuje Philippe a přitom mu vůbec nevadí, že jim během našeho hovoru zabral jiný pár pingpongový stůl.
