Jak se Charta 77 dostávala do západního tisku? Pomáhaly osobní kontakty s novináři

3. leden 2017
Dopolední Radiožurnál

Některé věci je potřeba prodat dost hlasitě, aby se o nich dozvěděli lidé i za hranicemi. Jinak to nemá moc smysl, protože doma se věc utají. Teď to zní trochu absurdně, ale taková byla situace před čtyřiceti lety v komunistickém Československu, když autoři Charty 77 přemýšleli, jak dostat dokument za želenou oponu. Bylo jim jasné, že v domácím tisku si z originálního textu nikdo nepřečte ani řádku. Takže napnuli síly k rozšíření za hranice.

„Vzpomínám si, že plný text vysílalo několikrát BBC jako hlavní vysílačka, protože Svobodnou Evropu nebylo možné chytit,“ řekl před lety rozhlasový novinář a signatář Charty Ivan Medek. Podle něj získala Charta v zahraničí publicitu i kvůli tomu, že do té doby se v Československu nic nedělo.

Co se to stalo?

„Komunisté byli přesvědčení o tom, že tady ta věc nemohla vzniknout, že vznikla v zahraničí. A v zahraničí byli všichni vyjevení a překvapení, co se to stalo,“ dodává.

Jenže dostat dokument za ostnaté dráty nebylo snadné. Jednou z cest byly zahraniční ambasády, třeba mluvčí Charty Jiří Hájek byl bývalý ministr zahraničí. Nejlepší ale byly zřejmě osobní kontakty na zahraniční novináře.


Památnou automobilovou honičku, kdy STB zatýkala kurýry na cestě do parlamentu, připomene ve čtvrtek odpoledne nový památník na místě činu, tedy v pražské Gymnaziální ulici.

„Znal jsem výborného německého novináře, který byl vyhoštěný, a tak jsem mu poslal zprávu,“ vzpomíná Pavel Kohout. Autoři Charty ale zapomněli, že francouzský Le Mond je večerník, který vychází dřív.

Ten den také vezli Václav Havel, Pavel Landovský a Ludvík Vaculík text Charty do parlamentu, ovšem nedovezli, zatkla je Státní bezpečnost.

autor: lsm
Spustit audio

Související

Jak nás naladíte na DABu

Více z pořadu