DNA je velmi stabilní molekula, vydrží hodně. Virus se intenzivním zářením zničí, popisuje laserová vědkyně
Specializací vědkyně Evy Klimešové je atomová, molekulová a optická fyzika (AMO), která studuje interakce mezi hmotami nebo mezi hmotou a světlem. V laserovém centru Eli Beamlines v Dolních Břežanech se věnuje experimentům s vědci z celého světa a má jedinečnou příležitost podílet se na pestré škále vědeckých projektů. Jak taková vysoce odborná mezinárodní spolupráce probíhá a jak můžou výsledky pokusů v laserovém centru ovlivnit život běžných lidí? Poslechněte si rozhovor.
Vy tady v těchto dnech děláte tzv. uživatelský experiment. Není ale jen váš, je i vašeho zahraničního kolegy. O co se jedná?
Čtěte také
Máme tady uživatele z Británie a hlavním tématem experimentu je astrochemie, což znamená, že zkoumáme molekuly, které se nacházejí ve vesmíru, v mezihvězdném nebo meziplanetárním prostoru. Tyto molekuly jsou pořád ozařovány extrémním ultrafialovým zářením ze Slunce, z hvězd, před kterým jsme chráněni, protože máme atmosféru, ale ve vesmíru je toho záření o hodně víc.
A my u nás v laboratoři vytváříme podobné podmínky, jako jsou ve vesmíru. Používáme k tomu extrémní ultrafialové záření, které je řízeno intenzivním laserem, a zkoumáme osud těch molekul po ozáření a procesy, které se v nich dějí. Může to souviset i se vznikem života nebo tedy biomolekul.
Teď se hodně po inaugurační řeči Donalda Trumpa mluví o cestě na Mars, o tom, za jak dlouho se jako lidé dostaneme na Mars. Je to třeba něco, co může pomoci odhalit, co se s lidským tělem děje ve chvíli, kdy na nás působí kosmické záření? Může to třeba právě tento způsob výzkumu pomoct odhalit?
Velice vzdáleně. Jak jsem říkala, zkoumáme jednotlivé molekuly, a ne celé organismy nebo celé tělo. Ono to souvisí s tím, co dělají molekuly, když jsou ozářené, ale od našeho výzkumu k tomu, abychom řekli, co se stane s lidským tělem, je ještě docela daleko.
Čtěte také
Ale víte třeba, jaká molekula je velice stabilní při ozáření ultrafialovým zářením?
To absolutně netuším.
DNA. Je to velice stabilní molekula. Vydrží toho hodně.
Když jsem se s vaším britským kolegou Darrym krátce bavil, říkal, že podobné lasery mají také ve Velké Británii. Tak jaký je důvod, že je teď tady u vás v Dolních Břežanech?
Máme tady několik laserů a tento experiment děláme na jednom z těch menších, není nějak extrémně výkonný.
Pro uživatele je určitě zajímavé, že u nás jsou kombinace různých laserových paprsků – mají to extrémně ultrafialové záření, ale k tomu ještě další svazky, které potřebují, takže jsou schopni si vytvořit podmínky, které chtějí. Navíc máme velice pokročilé detekční systémy, protože z těch molekul pak detekujeme elektrony a zjišťujeme z toho informace.
No a taky je pravda, že Darry a jeho skupina dělají experimenty i někde jinde a u nás můžou reálně udělat jeden experiment do roka, možná dva. A i v Británii přibližně jeden za rok. Takže něco udělají u nás, pak příště třeba něco v Británii a příště třeba zase u nás. Teď jsou tři týdny tady.
Eli Beamlines je česká část ELI, tedy Evropské laserové infrastruktury. Zahraniční vědci a vědkyně tady bývají pravidelně. Jak taková mezinárodní spolupráce v praxi vlastně funguje?
Vědci nejdřív musí napsat žádost a ty jsou hodnocené z vědecké i z technické části a jenom ti nejlepší se dostanou k tomu, že u nás dělají experimenty. Vždy to s nimi plánujeme hodně dopředu, většinou několik měsíců, klidně i půl roku, abychom všechno připravili – obzvlášť pokud potřebujeme něco navrhnout nebo koupit na zakázku s dlouhou dobou dodání.
Čtěte také
Vždy se snažíme připravit to, co vyžadují. Jak jsem říkala, jsou to často právě kombinace různých laserových svazků s různými parametry. Pak přijedou a jeden experiment obvykle trvá kolem těch tří týdnů, kdy se snažíme všechno doladit a naměřit.
A co se děje potom, když odjedou? Ta práce pro vás osobně v tu chvíli skončí, nebo na dálku ještě vyhodnocujete?
Analýzy dat pak většinou dělají oni, ale vždy jsme s nimi v kontaktu a děláme jim nějakou podporu. Často jsou tam nějaké otázky, že ještě něco musíme dovysvětlit, různé detaily těch dat nebo taky ještě analyzujeme nějaká pomocná data, děláme diagnostiku.
Přímo vy osobně ve své práci řešíte třeba i viry. Jak můžou viry souviset s lasery?
Neřeším úplně přímo viry, ale zkoumáme taky nanočástice velikosti virů. Konkrétně nás zajímá vývoj zobrazovacích metod, protože viry a takto malé částice vůbec nejdou zobrazit běžným mikroskopem. A existují nové metody, jak pomocí ultrafialového nebo rentgenového záření tyto nanočástice nebo viry zobrazit.
Tyto metody nevyužívají žádné čočky nebo objektivy, ale zase mají jiné komplikace. Potřebujete silné záření, abyste měli dostatečný signál, ale pak ten vir třeba v průběhu zobrazování zničíte. Takže my spíš vyvíjíme ty metody – ne na virech, ale na jiných vzorcích, spíš s pevnými látkami.
Jak to může pomoci medicíně třeba za pár let? Jak vůbec vidíte svůj obor?
Pokud třeba v tomto zobrazování přispějeme k tomu, abychom byli schopni zjistit strukturu například viru, tak to pomůže biologům, virologům. Protože chtějí vědět, jak tyto objekty vypadají – jakou mají strukturu.
Baví vás práce tady v Eli Beamlines? Jaké to je, chodit sem každý den obsluhovat ty nejmodernější lasery?
Je to práce pestrá – tím, že dělám různé experimenty z různých oblastí, tak to se určitě člověk nenudí. Někdy je to náročné, jak má člověk mnoho různých uživatelů a každý potřebuje něco jiného, každý je jiná osobnost. Takže je to zajímavé.
Tak ať vás to baví i nadále.
Související
-
Virus a bakterie – lovec a jeho kořist. Brněnští vědci jako první nafotili útok bakteriofága
Vědci z Masarykovy univerzity na elektronovém mikroskopu nasnímali souboj prospěšných virů s bakterií rezistentní vůči antibiotikům.
-
Hledají „recept“ na neutronové hvězdy. Chceme vědět, co je uvnitř, říká jaderná fyzička Fabbiettiová
Jak se „vaří“ supertěžká neutronová hvězda, popisuje jaderná fyzička z Technické univerzity v Mnichově a vedoucí skupiny experimentů v CERNu Laura Fabbiettiová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.