Čtyři chlapíci se samopaly mě i s autem odvezli do lesa, vypráví Dmitrij
Postup ukrajinské armády v okupované Chersonské oblasti komplikuje přítomnost civilního obyvatelstva, na které se snaží brát ohled. Kyjev proto doporučil dočasnou evakuaci z oblastí, které Ukrajinci osvobozují. Uchýlit se mohou například do Záporoží. Před čtyřmi dny sem přijela i rodina pana Dmitrije. Přivezli s sebou měsíční dítě.
„Zvlášť poslední dny byly opravdu těžké – hodně ostřelování. Chápu to. Vím, že naši postupují, osvobozují město. To se nedá nic dělat. Zůstalo nás tam málo, všichni se snaží co nejrychleji odjet. Nechali jsme tam rodinný dům tak, jak byl. Sebrali jsme se a odjeli,“ přibližuje Dmitrij.
„My tady zůstaneme“
V Chersonské oblasti měl dobrou živnost. Je vyučený zámečník a automechanik, což mu pomohlo, protože takové fachmany potřebovali i ruští okupanti.
„Ke mně se chovali normálně. Někteří za mnou chodili, abych jim opravil auto, které předtím ukradli, a potřebovali opravit třeba brzdy. Neměl jsem na výběr. Co jsem měl dělat, když přišli se zbraněmi? Pro mě byly nejdůležitější moje děti,“ vysvětluje.
Soužití s okupanty bylo uměním diplomacie, vyplývá ze slov pana Dmitrije. „Snažil jsem se, abych si s nimi nezadal. Abych se nedostal do nějakých nepříjemných situací. Jako všude – lidé bývají různí,“ krčí rameny Dmitrij.
Čtěte také
„Ptal jsem se jich, proč k nám vlastně přijeli. Odpovídali: ‚Tohle je naše, to je náš domov a my tady zůstaneme.‘ Neříkal jsem na to nic. S těmi lidmi se nemá smysl hádat, zvlášť když jste sám a oni jsou čtyři a mají samopaly.“
Vzali auto i papíry
Dmitrijovu vesnici u Chersonu neobsadili Burjati nebo Tuvinci, ale Rusové a Čečenci, kteří se chovali jakžtakž normálně. Nejhorší prý byli ozbrojenci ze samozvané Doněcké lidové republiky na východě Ukrajiny.
„Byli velmi krutí. Zavolali mi, abych k nim přijel a přivezl auto i papíry. Prohlédli si motor, auto se jim líbilo a řekli mi, že si ho vezmou. Čtyři chlapíci se samopaly mě i s autem odvezli do lesa,“ vypráví Dmitrij.
„Měl jsem ale štěstí, že byli opilí a kolem zrovna jeli Čečenci, kterým se to zdálo podezřelé. Postěžoval jsem si jim, že mi opilí muži vzali auto i s papíry a vyhrožují mi. A dodal jsem, že mám tři malé děti. Pomohli mi,“ vzpomíná.
Čtěte také
Doma je dobře
„Nevím, co by se mnou bylo, kdyby mi nepomohli. To byla poslední kapka. Následující den jsme se sbalili a odjeli. Každý den se modlíme za návrat. Doma je dobře,“ shrnuje zoufalství své rodiny Dmitrij.
S náhradním bydlením je v Záporoží kvůli přílivu uprchlíků problém. Dmitrij má ale štěstí, že mu pomoc nabídli známí ve vesnici asi 40 kilometrů od Záporoží, a není proto odkázaný na ubytovny pro uprchlíky.
O domek v Chersonské oblasti a o hospodářství – o všechny ty psy, kočky, slepice a papoušky – se mu zatím postarají sousedé. Každý den se ale celá rodina modlí, aby se mohli vrátit domů.
Související
-
„Ztratili jsme už dva domovy, kde najdeme další?“ Před šesti měsíci začal ruský útok na Ukrajinu
Byl čtvrtek 24. únor, když Rusko ze tří světových stran napadlo Ukrajinu. Válka vyhnala z domovů několik milionů lidí.
-
„Chci umřít doma.“ Paní Ljudmila má rakovinu a rozhodla se vrátit na frontovou linii
Ukrajinská vláda vyhlásila povinnou evakuaci celé Doněcké oblasti a speciálně vypravované vlaky odvážejí tamní obyvatele válečné zóny. Paní Ljudmila ale míří opačným směrem
-
Síly jsou teď vyrovnané, kritické okamžiky přijdou na podzim, odhaduje další vývoj generál Šedivý
Má Ukrajina pořád morální převahu, nebo se už projevuje únava z vleklých bojů? Pro koho víc hraje čas? A je pomoc Ukrajině stále prioritou české zahraniční politiky?
