„Ztratili jsme už dva domovy, kde najdeme další?“ ptají se Ukrajinci. Před šesti měsíci začal ruský útok na Ukrajinu

Dvacetiletého Ruslana 24. února probudil výbuch. Do té chvíle žil s mámou a babičkou celkem spokojeně v Severodoněcku, v Luhanské oblasti, kam rodina utekla v roce 2014 z Luhansku poté, co oblastní město obsadili proruští separatisti. Po první detonaci se Ruslanovi zdálo, že se mu to jenom zdálo.

Čtěte také

Svědectví ze Severodoněcku: Živé štíty? Starosta chodí od domu k domu a přesvědčuje lidi, aby před válkou utekli

„Znovu jsem si lehl, když tu se ozval druhý výbuch. Od letiště. Naše okna zůstala celá, ale u sousedů, kteří mají ještě staré, dřevěné okenní rámy, tlaková vlna všechny vyrazila. Utekli jsme do školy, kde jsme ve sklepě seděli 22 dnů. V prvních dnech jsme ještě chodili spát domů, pak ale ostřelování zesílilo a my už jsme museli zůstat ve sklepě,“ vzpomíná.

Chystal se na vysokou 

Ruslanova máma a babička si v Severodoněcku našly dobrou práci jako bankovní úřednice a pěkně si zařídily třípokojový byt. Ruslan dokončoval střední školu a chystal se na vysokou. Všichni skončili jako uprchlíci v Dnipru, kde se ale bojí potřetí začínat nový život. A zase od nuly.

„Co máme dělat? Kam máme znovu odjet? Ztratili jsme už dva domovy – jeden v Luhansku a druhý v Severodoněcku. Kde najdeme takové místo, kde se nás ruský svět znovu nepokusí takzvaně osvobodit, zachránit? Tak dobře jsme si žili v Severodoněcku, zvykli jsme si, smířili se s tím, že do Luhansku se už nevrátíme, ale vyhnali nás i odtud.“

Mnozí se nechtějí vrátit

Severodoněck nakonec dobyla ruská armáda a jeho obyvatelé se vlastně už nemají kam vrátit. A mnozí ani nechtějí.

„Město je zbořené a ti, kdo tam zůstali, stojí na pozadí ruin a říkají Rusům: děkujeme, že jste přišli. To přece normální člověk nemůže říct. V Severodoněcku se v posledních letech hodně věcí změnilo k lepšímu. Zakládaly se firmy a podniky, otevíraly se nové obchody.  Většina lidí odtud utekla na Ukrajinu a zůstalo deset, kteří děkují Rusům. Žilo tam hodně lidí, kteří utekli z okupované části Luhanské oblasti. Utekli před separatisty z LNR a před ruským světem.“

Chtějí jen území

20letého Ruslana 24. února probudil výbuch|foto:Martin Dorazín, Český rozhlas

Poprosil jsem Ruslana, aby své zážitky povyprávěl nejen mě a vám, ale také známému v Moskvě. Ruslan vzpomínal na to, co viděl a zažil před osmi lety v rodném Luhansku po obsazení města separatisty.

„Můžu ti povědět, jak v mém dvoře stál raketový komplex GRAD. Ruský GRAD. To vám v Moskvě neřeknou. Byl jsem v Luhansku, když tam vstoupili Rusové. Ze dvora sousedního domu každou noc – zhruba ve dvě – začínal pálit GRAD. Tohle nebyli to Rusové, ale místní, i když většina byla za Ukrajinu. V roce 2015 už ze dvorů mezi bytovkami stříleli Rusové. Můžu ti uvést spoustu příkladů. A samozřejmě, že z ukrajinské strany přilétaly odpovědi. Ale GRADY stály ve dvoře a odpalovaly odtud rakety.“

Všichni si kladou otázku, proč to všechno Rusko dělá. Paní Nana pro sebe svou odpověď našla. „Nepotřebují ta města ani lidi. Chtějí jen území,“ uzavírá.