Zápisky z fronty. Svědectví válečného reportéra Martina Dorazína z ukrajinského bojiště

„Ztratili jsme už dva domovy, kde najdeme další?“ ptají se Ukrajinci. Před šesti měsíci začal ruský útok na Ukrajinu

Byl čtvrtek 24. únor, když Rusko ze tří světových stran napadlo Ukrajinu. Rakety zasáhly cíle od východu po západ, od severu po jih. A lidé v panice hledali úkryt. Opravdových protileteckých krytů bylo ale málo a tak se schovávali ve sklepích – někteří tam zůstali několik týdnů, jiní jsou tam doteď.

Dvacetiletého Ruslana 24. února probudil výbuch. Do té chvíle žil s mámou a babičkou celkem spokojeně v Severodoněcku, v Luhanské oblasti, kam rodina utekla v roce 2014 z Luhansku poté, co oblastní město obsadili proruští separatisti. Po první detonaci se Ruslanovi zdálo, že se mu to jenom zdálo.

Čtěte také

„Znovu jsem si lehl, když tu se ozval druhý výbuch. Od letiště. Naše okna zůstala celá, ale u sousedů, kteří mají ještě staré, dřevěné okenní rámy, tlaková vlna všechny vyrazila. Utekli jsme do školy, kde jsme ve sklepě seděli 22 dnů. V prvních dnech jsme ještě chodili spát domů, pak ale ostřelování zesílilo a my už jsme museli zůstat ve sklepě,“ vzpomíná.

Chystal se na vysokou 

Ruslanova máma a babička si v Severodoněcku našly dobrou práci jako bankovní úřednice a pěkně si zařídily třípokojový byt. Ruslan dokončoval střední školu a chystal se na vysokou. Všichni skončili jako uprchlíci v Dnipru, kde se ale bojí potřetí začínat nový život. A zase od nuly.

„Co máme dělat? Kam máme znovu odjet? Ztratili jsme už dva domovy – jeden v Luhansku a druhý v Severodoněcku. Kde najdeme takové místo, kde se nás ruský svět znovu nepokusí takzvaně osvobodit, zachránit? Tak dobře jsme si žili v Severodoněcku, zvykli jsme si, smířili se s tím, že do Luhansku se už nevrátíme, ale vyhnali nás i odtud.“

Mnozí se nechtějí vrátit

Severodoněck nakonec dobyla ruská armáda a jeho obyvatelé se vlastně už nemají kam vrátit. A mnozí ani nechtějí.

„Město je zbořené a ti, kdo tam zůstali, stojí na pozadí ruin a říkají Rusům: děkujeme, že jste přišli. To přece normální člověk nemůže říct. V Severodoněcku se v posledních letech hodně věcí změnilo k lepšímu. Zakládaly se firmy a podniky, otevíraly se nové obchody.  Většina lidí odtud utekla na Ukrajinu a zůstalo deset, kteří děkují Rusům. Žilo tam hodně lidí, kteří utekli z okupované části Luhanské oblasti. Utekli před separatisty z LNR a před ruským světem.“

Chtějí jen území

20letého Ruslana 24. února probudil výbuch

Poprosil jsem Ruslana, aby své zážitky povyprávěl nejen mě a vám, ale také známému v Moskvě. Ruslan vzpomínal na to, co viděl a zažil před osmi lety v rodném Luhansku po obsazení města separatisty.

„Můžu ti povědět, jak v mém dvoře stál raketový komplex GRAD. Ruský GRAD. To vám v Moskvě neřeknou. Byl jsem v Luhansku, když tam vstoupili Rusové. Ze dvora sousedního domu každou noc – zhruba ve dvě – začínal pálit GRAD. Tohle nebyli to Rusové, ale místní, i když většina byla za Ukrajinu. V roce 2015 už ze dvorů mezi bytovkami stříleli Rusové. Můžu ti uvést spoustu příkladů. A samozřejmě, že z ukrajinské strany přilétaly odpovědi. Ale GRADY stály ve dvoře a odpalovaly odtud rakety.“

Všichni si kladou otázku, proč to všechno Rusko dělá. Paní Nana pro sebe svou odpověď našla. „Nepotřebují ta města ani lidi. Chtějí jen území,“ uzavírá.

autoři: Martin Dorazín , prh
Spustit audio

Související

Nejnovější zprávy

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.