Čím víc člověk tlačí, aby složil hit, tím míň se to daří, vypráví zpěvák Mirai Navrátil. Dvakrát vyprodal O2 arenu

Od puberty jste hrál muziku s místními kapelami ve Frýdku-Místku. Jaké to byly styly?

Čtěte také

David Stypka mi hodně změnil život. Díky němu jsem zjistila, že se hudba dá dělat jinak, říká zpěvačka Kateřina Marie Tichá

Byl to takový pop punk, někdy jsme měli i tvrdší choutky do grunge i do alternativy. Záleží, koho jsem zrovna potkal a co měl rád. Chemie v kapele – kterých jsme měli zhruba 40, každou přestávku jsme zakládali jednu na střední škole –, byla. Tak nějak se to pořád mlelo.

Ve Frýdku hudbu pořád držíte při životě, pořádáte festival FM City Fest. Jak dlouho trvá tato tradice?

Je to festival, který v letošním roce oslaví pět let, kdyby nebylo dvou covidových let, oslaví sedmé narozeniny. Je to taková naše srdcová záležitost, od vysoké školy jsme pořádali nějaké eventy, srandy, a tohle bylo vyústění – chtěli jsme dělat pořád něco většího a většího. A teď už je to desetitisícový festival, který si děláme podle toho, jak nás to baví. Snažím se tam zaimplementovat to, co se mi líbí, a neimplementovat to, co se mi nelíbí.

Když píšete písničku, máte kalkul v hlavě, že tvoříte hit?

Přijde mi, že čím víc člověk uvažuje nad tím, že to má být hit – měli jsme takové období, kdy jsme všechny pracovní verze písní označovali názvem hit –, čím víc na to člověk vnitřně tlačil, tím míň se to dělo. A zároveň mi přijde, že život je svět strašně pestrý. A trendy se neustále mění, že muzice místy vůbec nerozumím.

Něco se mi líbí, něco nelíbí, ale čím dál míň si troufám odhadovat, co je a není hit. Většinou si myslím, že by hit měl mít nějaký chytrý refrén, ale to jsou obecnosti. Třeba Billie Eilish, jakým způsobem zmobilizovala celý tenhle svět a vyhrávala různé hitparády po celém světě, při tom přišla s něčím, co bylo úplně zvláštní a nikdy bych si pár let před tím neřekl, že to bude rádiová záležitost.

Jak píšete? Jak to u vás vzniká? Chodíte se zápisníčkem?

Čtěte také

Zachovat autentickou atmosféru. Kapela Bandjeez dokončila album Davida Stypky. Na koncertech ho nahradí jeho hudební přátelé

Čím dál víc přijdeme s čistou hlavou. Myslím si, že člověk by si měl více než nějaké melodie dopředu promyslet téma, co chce říct. Muzika přichází, ale když člověk neví tematicky, co má říct, můžou být brilantní akordy, melodie, ale pak chybí obsah. Když je primární sdělení, obsah, tak se s tím mnohem lépe pracuje.

S Davidem Stypkou jste byli přáteli, také jste spolu tvořili. Jaký byl? Byl třeba tolerantní v tvorbě, nebo tam byla nějaká dominance?

Hodně mě naučil přemýšlet nad věcmi… Neuvěřitelně mě naváděl a obdivoval jsem ho, jak je schopen věci dělat. Vedle něj jsem si připadal, že mu nesahám ani po kotníky, proto jsem se chtěl od něj učit co nejvíce. A vůbec mi nedávalo smysl, že naše kapela je populárnější než jeho. On se úspěšně do svých skoro 40 let schovával ve Frýdku-Místku, někde v esoterické knihovně, na jam sessionech, v sandálech a ponožkách. Říkal jsem mu – prosím tě, pojď tomu trošku naproti, dělej pro to něco. Ale on prostě nepotřeboval, našel si svoji cestu. A je obrovská škoda, že ta cesta nebyla mnohem delší.

Jak Mirai Navrátil vzpomíná na Davida Stypku? A co chystá do budoucna? Poslechněte si celý rozhovor.