Punk nestárne, je to revoluční gesto, které přitahuje dvacátníky i sedmdesátníky, říká Radim Kopáč, autor knihy o české punkové scéně

Všechno je špatně, zpátky na stromy! je vaše třetí kniha věnovaná punku. Čím je pro vás osobně tento hudební žánr důležitý?

Ty tři knížky nemají úplně jednoznačně společného jmenovatele v punku nebo hardcoru. Je to obecně nějaká alternativa. Předchozí knížka Padá mi na tvou hlavu, kterou jsem realizoval s fotografkou Gabrielou Kontra, se věnuje pražským squatům a kulturně sociálním centrům, která tu vyrostla po roce 1989 a vlastně fungovala v 90. letech jako zdroj nějakého alternativního kulturního, společenského, politického myšlení.

Obálka knihy Všechno je špatně, zpátky na stromy!|foto: Nakladatelství Divočina, Nakladatelství Divočina

Punk nebo hardcore s tím jistě souvisí, ale jsou jen jedněmi z fazet. Všechno je špatně, zpátky na stromy! popisuje dřívější dekádu. Začíná v roce 1979, končí rokem 1989 a věnuje se především českému punku a jeho textům. Snaží se postihnout ten intelektuální a myšlenkový background, to, z čeho punk vyrostl a co nám vlastně říká.

Vy jste ji nazval podle jedné písně kapely Modrý tanky. Můžete tuto skupinu připomenout?

Modrý tanky jsou jedna z kapel, která začala hrát v už trošku otevřenějším, uvolněnějším prostoru kolem roku 1986, 1987. Jejich první album Beznaděj je zcela evidentně punkové, to druhé album, ze kterého čerpá i titul mé knížky, už je řekněme postpunkové, blíž nové vlně. Je ovlivněné hlavně britskou muzikou, třeba Joy Division a dalšími kapelami, které do té hudby projektovaly melancholii nebo temnější nálady.

Punk rock a hardcore pro mě byly ideově nesmírně inspirativní. Díky nim jsem se zorientoval v sobě a ve světě a našel v něm své místo.

A je to kapela, která mě zaujala jednak tím, že vybočila hudebně, ale hlavně textově. Její texty obstojí v podstatě bez dobového časoprostorového kontextu a vlastně i bez té hudby. V knížce fungují jako samostatná poezie.

Podle čeho jste texty do knihy vybíral?

Vybíral jsem je na základě tří různých zdrojů. Jednak to byla moje vlastní posluchačská zkušenost, protože punk jsem poslouchal ve 13, ale poslouchám ho i dnes, tedy více než 30 let.

Za druhé to byla skvělá přehledová publikace Filipa Fuchse z roku 2001 Kytary a řev, což je vlastně takový průvodce po jménech, datech, událostech a kapelách, ale s minimálním zájmem o obsah, o texty.

No a třetím zdrojem byla internetová a později i vytištěná antologie Ladislava Ašenbrennera Projekt punk.

Čtěte také

Václav Havel rád dával lidi dohromady. Bavilo ho spojovat underground s intelektuály, vzpomíná fotograf Ondřej Němec

Jak vychází porovnání textů anglických punkových, amerických hardcorových a československých punkových kapel?

To je otázka na celou knížku. V britských textech byla sociálně a kulturně politická revolta, v Americe se odrážel boj za světlejší zítřky, za nějakou osobnostní sebekultivaci atd.

Texty českých punkových a hardcorových kapel můžeme rozdělit do čtyř tematických okruhů. V prvním okruhu nacházíme texty, kde se punk vymezuje vůči ostatním subkulturám.

Ve druhém se texty vracejí ke kořenům jakési romantické revolty a třetí můžeme označit za nejvíce politický. Antimilitarismus, boj proti válce, proti armádě. Podívejme se na názvy písniček kapely Hrdinové nové fronty – Tanky, Bombardéry. Ta hrůza z globálního jaderného konfliktu tam byla velmi silně přítomna.

Ve čtvrtém okruhu jsou zařazené texty, které mě zajímaly asi nejvíce. Kromě dokumentární hodnoty mají i nějakou uměleckou, básnickou nadstavbu, které dokážou přetrvat v knížce i jako samostatný text.

Jaké byly ohlasy na knihu na křtu?

Z toho večera jsem si odnesl poznání, že punk je pro spoustu lidí nejen mé generace nesmírně atraktivní. Složení publika nebylo jednogenerační. Byli tam sedmdesátníci i mladí lidé. Z toho vlastně vyvěrá to, že punk je jakási univerzální myšlenka, která navazuje na tradici, která se vztahuje k revolučnímu, romanticky vyladěnému gestu, že je to prostě něco nosného, co nestárne, a naopak může přitahovat sedmdesátníky, padesátníky, čtyřicátníky, třicátníky i dvacátníky.

Jaká další témata v punkové a hardcorové tvorbě rezonovala? Jak u nás punk zakořenil? A pomůže punk posluchačům dospět? Poslechněte si celý rozhovor.