Chlapi většinou hledí po ženách, já mám hlavu nahoru a hledím po komínech, směje se kominický mistr Jaroslav Schön

V poslední době už vidím kominíky málo umouněné, což znamená, že se nám zefektivňuje spalování. Ale pojďme do těch starých časů, kdy to byla velmi fyzicky náročná práce spojená s určitým nebezpečím. Je to tak ještě dodneška, nebo už se méně nadřete?

Čtěte také

Jak vypadalo podzemí Pražského hradu v 11. století? Klikněte na aplikaci Pražský hrad archeologický, láká archeoložka

Nadřeme se pořád, to určitě ano, ale ta struktura práce je jiná. Nejsme v kontaktu se sazemi už tak často a tak dlouho, jak jsme bývali. Samozřejmě kotelny, které byly blokové a podobně, byly na pevná paliva, na uhlí. To už je všechno pryč, to už se všechno zplynofikovalo. Z tohoto pohledu je to lepší.

Nicméně pořád, když na obci vymetám komíny a lezu po těch střechách, musím po tom žebříku nahoru a musím na tu půdu. To nám zůstalo pořád stejné. Akorát co se změnilo, je, že už nemáme průlezné komíny. Tam si ti kominíci užili svoje. Já jsem snad poslední „průlezák“ vymetal možná před 30 lety, možná víc. Musím přiznat, že 1. ledna příštího roku oslavím 40 let u řemesla.

Peníze pod rohožkou

To kominické řemeslo je specifické v tom, že musíte dobře znát své zákazníky, musí tam být určitá důvěra. Kdysi to dokonce prý bývalo tak, že svému komunistickému mistrovi lidi nechávali klíče pod rohožkou a peníze rovnou taky.

Nejen klíče. Měli jsme klíčky, byly tam peníze… Později jsme dělali na kominické knížky, takže peníze jsme nebrali v hotovosti, až zase potom se to vrátilo. No a od někoho tam byla nachystaná i „štamprlka“ – rovnou nalitá – nebo tam byla klobáska. Takže ano, měli jsme blízký vztah.

Čtěte také

Poctivě stvořené víno má vrstvy, vůně, chutě. Je jako hudební dílo, vypráví someliér. Jak si stojí čeští vinaři?

Změnilo se to? Máte pořád svoje lidi, ke kterým chodíte?

Ano, každým rokem chodím ke stejným lidem. Vždycky pošlu těm svým zákazníkům SMS, že nastal čas, a navrhnu jim termín a oni mi napíšou, jestli budou doma. Ale tenkrát to bylo i proto, že jsme měli rajony. A to, že jsme měli rajony, znamenalo, že jiný kominík tam nemohl jít, což nám zrušili v roce 1993.

Všichni jim souhrnně říkáme falešní kominíci, problém je v tom, že oni podnikají zcela legálně.

Jak se jako prezident Společenstva kominíků potýkáte s tzv. falešnými kominíky? 

Všichni jim souhrnně říkáme falešní kominíci, problém je v tom, že oni podnikají zcela legálně. Živnostenský zákon umožňuje to, že kdybyste se teď rozhodla, že chcete být kominicí, tak vám podepíšu papír, že vám budu dělat odpovědnou osobu a vy půjdete na živnostenský úřad a dostanete živnost. A toto jsou oni – oni podnikají na odpovědnou osobu. To je třeba kominík, který má 80 let a byl vyučený někdy v roce 1960 a vůbec tu praxi nedělá a oni mu posílají 5 tisíc měsíčně. On je spokojený, oni jsou taky spokojeni, že to můžou dělat, ale on je nijak nedozoruje, nedohlíží na ně, takže ta odbornost tam není vůbec žádná.

Zneužívají toho, že v požárním zákoně je ustanovení o tom, že každý, kdo má komín, by ho měl nechat zkontrolovat jednou do roka. No, a ty kontroly třeba potom vypadají tak, že přijedou dva, postaví se před barák, podívají se a napíšou vám papír, že je to v pořádku.

Kominický kongres

Jaroslav Schön sedí se mnou ve studiu ve slavnostní uniformě. Pozítří, 12. září se totiž v Praze sejde Evropská federace kominických mistrů, kam přijedou delegáti z 18 zemí Evropy. Přijedou také Američani nebo Irové…

Čtěte také

Fáral jsem od čtrnácti, takovou dřinu svět neviděl. V dole za sebe havíři navzájem riskují život, líčí horník

Co dva roky – vždycky v ten ty sudý – máme kongres, který se rovná valné hromadě. Řešíme běžné administrativní věci, schvalujeme rozpočet, bavíme se o koncepci a podobně. A potom, to je zajímavější, ale není to letos, je takzvaná technická konference – ta je každý lichý rok a tam se bavíme o tom, kdo dělá jakou technologií, kdo jakou novou technologii vyvinul, čím se zabývají...

Není bez zajímavosti, že ve skandinávských zemích – Švédsko, Norsko, Finsko – kominíci dělají 90 procent práce té, že čistí digestoře průmyslových kuchyní, čistí vzduchotechniky klimatizací a jenom 10 procent jejich práce je práce čistě kominická, kdy dělají tu požární bezpečnost komínů, kde jsou ty spotřebiče paliv. Je to proto, že v kuchyních ty komíny hoří víc než u normálních spalovacích zdrojů, protože tam je mastnota. A jak to chytne, tak to je „fire“.

Máte profesní deformaci v tom, že když vidíte někde komín, který je v havarijním stavu, že zaťukáte na dveře?

To ne, tak daleko nejdu. Ale někdy mi manželka říká, že chlapi většinou hledí po ženách a dívkách, a já mám hlavu nahoru a hledím po komínech. (směje se)

O čem si povídají kominíci z celé Evropy večer u piva? Kolik je v Česku kominických učnů? Je topení dřevem ekologické? A jak dlouhou historii u nás mají kominické cechy? Poslechněte si celý rozhovor.