Cestovatelé vědí, že nejlepší je bloudit. Kuba je konzerva a můj pobyt byl posun v čase, vypráví herec a cestovatel Tomáš Hanák

Ujel jste 2 tisíce kilometrů po „ostrově svobody“. Vzhledem k tomu, že jsou tam s elektrickou energií spíše na štíru, tak to nebylo elektrokolo, na čem jste jel…

Čtěte také

Když věci berete moc vážně, zabije vás to. Za divadlo dávám život, vypráví herec a režisér Miroslav Hanuš

To je veselá historka. Říkal jsem si, že v mém věku už je legitimní se zajímat o elektrokolo. Zavolal jsem na ambasádu – poté, co jsem neúspěšně zadal klíčová slova „koupit elektrokolo v Havaně“ do vyhledávače. „Na váš dotaz nebyl nalezen žádný výsledek.“ Ve španělštině totéž. Tak jsem zavolal a zeptal jsem se, kde bych mohl na Kubě koupit elektrokolo.

Nastalo ticho a bylo znát, že ta dáma na ambasádě má úsměv na tváři, to bylo znát z toho ticha. A pak řekla: „Prosím vás, víte dobře, kam voláte?“ A já říkal: „Ano, na Kubu.“ A ona řekla: „Možná u pašeráků byste se domluvil v přístavu. Ale víte, jak tady vypadají silnice? To by se vám rozsypalo, to kolo. A jak byste to nabíjel?“ Já jsem říkal: „Normálně tatranka do zdi, že ano.“ A ona: „Tady jsou státem řízené odstávky elektrické energie v délce dvanáct šestnáct hodin.“

V loňském roce přišly blackouty, kdy se celá Kuba na den a půl ponořila do tmy. Oni už jsou na to připraveni, mají připraveny candelas, svíčky. Ale co to znamená pro turistický ruch? Pokud hotel nesežene nějakou naftu pro generátor, tak ta káva prostě ráno není a to vychlazené pivo není, a to se roznese strašně rychle. Kuba byla závislá v posledních letech už jen na turistickém ruchu, což je zlomilo ještě při covidu. Úbytek turistů je ohromný. A Kubě vlastně nezbývá skoro nic, z čeho by byla živa.

Nejlepší je bloudit

Čtěte také

Žlutý cirkus dojel s obojživelnými luazy až do Mongolska. Nehodu jsme nezpůsobili žádnou, ale kolon hodně, usmívá se cestovatel Přibáň

Vy jste si vybral trasu podle nějakého itineráře, podle nějakých zkušeností vašich předchůdců, nebo jste jel „na blind“?

Leckterý cestovatel ví, že nejlepší je bloudit. To se mi osvědčilo ve Vietnamu, kde jsem měl obrovskou papírovou mapu, která už byla potrhaná ve švech. S tím se pojí další veselá historka, kdy jsem spal u nějaké rodiny a oni viděli tu mou protrhanou mapu. Táta se zvedl a přinesl mi takovou neprůhlednou černou, asi pět centimetrů širokou pásku, jestli si tu mapu nechci opravit. Opravit si mapu černou pěticentimetrovou páskou není moc šikovné a děti toho tatínka se plácaly do ramen. 

Na Kubu jsem jel opravdu „na blind“. Tam funguje wifi jenom ve větších městech v blízkosti pošty. To znamená, že jsem se mohl vydat jakýmkoliv směrem a bylo to velmi dobrodružné, protože si člověk třeba ne vždy může rezervovat ubytování na večer. Takže ani neví, zda se večer někde osprchuje, pokud půjde proud a pokud nezahyne kvůli mizerně zmudlané elektroinstalaci u průtokového ohřívače. Jednou se mi opravdu jiskřilo nad hlavou, a to už jsem stál ve sprše a říkal jsem si: „Fortuno, doufám, že v tom oparu nad sprchou někde kroužíš.“

Mluvil jsem s lidmi na vesnicích, kteří mi ukazovali přídělové knížky ožrané od krys.

Díky tomu jsem se dostal samozřejmě do neskutečných zapadákovů a mluvil jsem – protože vládnu španělštinou, myslím, velmi dobře – s lidmi na vesnicích, kteří mi ukazovali přídělové knížky ožrané od krys, kde bylo vidět, co si mohou pořídit. Prakticky nic.

Čtěte také

Nepál buď milujete, nebo nenávidíte. Nejhorší zážitek byla horečka dengue v Jakartě, říká cestovatel Bitman

Oni se vám svěřovali a měli ve vás důvěru? Nebyli ostražití?

Jsou ostražití ve městech. Pokud tam chcete s někým zapříst rozhovor, dotyčný či dotyčná se nejprve rozhlédne, chvíli nezávazně konverzuje a potom je ochoten říct, že to nebyli „barbudos“, co přijeli na tancích 9. ledna do Havany pod vedením Fidela Castra s Che Guevarou, ale že to byli „bandidos“.

Přivezl jste si domů totéž kolo, na kterém jste tam odjel nebo které jste si dovezl tam?

Ano, je to moje Rozinanta. Před letištěm bylo hodně nabídek. Když jsem dojížděl k tomu havanskému a posléze při druhém pobytu v Holguínu, zpomaloval jsem, už jsem sotva šlapal, protože se mi nechtělo se vracet. Protože celý ten pobyt je vlastně posun v čase – Kubě se říká konzerva.

Režisér Wikipedie

Na obrazovky České televize se vrací cyklus Technické památky českých zemí. Točily se technické unikáty, lidé, kteří se o ně starají… Na obrazovky ČT2 jde nová série, režie Jakub Wehrenberg. Proč jste to vzal znova?

Podobně jako v případě Cesty domů, poslední z Vorlovy trilogie, jsem si říkal, že by nebylo fér a loajální z toho odcházet. V případě technických památek – tentokrát to je C. a k. Technické památky – byla ta práce strašně hezká.

Čtěte také

Přeji si pořád dělat něco nového, i když je to třeba blbější, přiznává režisér Hřebejk

Na rozdíl od filmových zkušeností, kdy na place často panoval určitý cynismus, protože všichni věděli, že z toho žádný zázrak, neřkuli mezník kinematografie nebude, byli Kuba Wehrenberg a Kuba Kolář a celý štáb, se kterým jsme ty desítky míst projížděli, nepředstavitelně zodpovědní. V dnešní době je to úžasné. Dávno skončila pracovní doba, ale Kuba ještě říká: „Kluci, pojďte ještě točit, teďka bude asi nádherné světlo. A po tom dešti jeho dlouhé stíny.“ 

Nehledě na to, že – je to trochu problém – ten Kuba Wehrenberg je Wikipedie. Každý den jsem odcházel s mindrákem. On pracuje na počítači a vedle se odvíjí nějaký hovor. A on jen glosuje, řekne: „Ne, to bylo 1874.“ A dál pracuje. Takže člověk si říká: „Já jsem úplný debil. Hlavně abych to, co mám během chůze po těch starých kolejích říci, dokázal.“ Je to samozřejmě problém, protože Hanák může dělat jen jednu věc. Hanák může buďto mluvit, anebo jít po kolejích. To znamená, že Hanák jde po kolejích, mlčí. A pak se zastaví a mluví.

Co na Kubu přivezli Che Guevara a Fidel Casto? Je kutilství v genech? A co by Tomáš Hanák udělal jako ministr kultury? Poslechněte si celý rozhovor!