Přeji si pořád dělat něco nového, i když je to třeba blbější, přiznává režisér Hřebejk

Říkala jsem si, že kdybys už nenatočil nic jiného než Pupendo, Pelíšky, Musíme si pomáhat a Kawasakiho růži, už navždycky ti patří můj dík za to, co jsi udělal. A říkala jsem si, jak se režisér od začátku může posouvat? Protože věřím, že to, co tě zajímalo před 20 lety, už tě tolik nezajímá. Jak vypadá profesní posun režiséra?

Čtěte také

Nový seriál Petra Kolečka a Jana Hřebejka Iveta hovoří o předsudcích a nikoho nešetří

Všechny filmy, které jsi jmenovala, jsou spojené s Petrem Jarchovským, mým kamarádem od gymnázia, od 14 let. Takže se trošku vyvíjím s ním. Anebo to jde společně z kopce, to nevím. Ale každý člověk, který v životě vytvoří něco, co vzbudí zájem nebo úspěch jako u těch prvních filmů, má to za následek paradoxní situaci. Určitá část publika čeká, že takhle to bude furt. A někteří producenti věří tomu, že natočíme film, který bude mít úspěch jako Pelíšky nebo Pupendo.

A zároveň druhá část publika, to jsou většinou lidé, které osobně znáte a kterých si vážíte, ti od vás naopak čekají něco nového, něco jiného, a nechtějí, abyste se opakovali. A to je to, co řeším, nejenom aby laťka nespadla úplně na zem. Ale musím říct, že myslím na tu skupinu druhou, protože pro nějaké zachování své sebeúcty je to důležitější. Byl bych šťastný, kdyby Petr Jarchovský zase napsal Pelíšky, zase by se nám to povedlo, aby to mělo ohlas, ale zároveň si přeji, abychom furt dělali něco nového, i když je to třeba blbější.

S Petrem Jarchovským jste rok připravovali seriál o bílé mafii podle knih Radka Kedroně, kde funguje David Rath nebo Vladimír Dbalý, bývalý ředitel Nemocnice Na Homolce. A teď, s tím co se stalo v IKEMu, jsem si říkala, že je škoda, že jste nemohli scénář realizovat. To se stalo proč?

Je prostě problém zpracovávat, a přesně nevím, kde vede ta hranice, hranou kinematografií látky, které jsou dokumentární, kde vystupují skutečné postavy, když to není adoranská věc. Ale i tam vím, že když jsem se ptal Davida Ondříčka na některé aspekty scénáře o Zátopkovi, říkal mi, že nechtěli jít proti paní Daně, nechtěli tam dávat věci, které si ona nepřála. A to je ta nejměkčí varianta, protože Zátopek je sportovní legenda, film nebyl míněný jako investigace o Zátopkových stinných stránkách, byl to v podstatě oslavný film…

Pojďme se bavit o věcech, o kterých to nevypadalo, že se stanou, ale nakonec se staly. Mám na mysli minisérii Vítěz.

To je slovenský seriál, napsala ho Zuzana Dzurindová, dcera někdejšího ministerského předsedy Mikuláše Dzurindy na Slovensku, se svým přítelem Peterem Nagym. Napsala komediální šestidílnou minisérii, jak ministerský předseda po deseti letech končí ve funkci a po dvaceti letech v politice. A přichází do soukromí a neumí si v něm poradit. A tím, že Zuzana, patrně i se svou sestrou, tohle na tom tátovi pozorovala, tak to velice vtipně napsala.

Není to satira, je to spíš komediální seriál, kde je hlavní postavou bývalý slovenský premiér. Tahle ta věc je skoro můj návrat k rodinné komedii, protože je to táta dospělé dcery, je to kecání kolem stolu, jak říkám, žánru, který děláme s Petrem Jarchovským.

Hrozně ráda bych se ještě někdy podívala na film typu Musíme si pomáhat nebo Kawasakiho růži. Stane se to někdy?

Máme několik filmových projektů, ale přiznám se, že mi ohromně vyhovuje práce pro televizi, protože výrobou se to už neliší – štáb, lidé. V 90. letech v České televizi pracovali jiní lidé, byl to jiný typ výroby, digitalizací se to přiblížilo. Akorát u televize odpadá věc, která při točení filmů pro kina má rozhodující slovo, a to je marketing, který následuje. Pupendo byl první český film, kdy výroba stála méně než reklama na film. Rozumím tomu, co je marketing, absolutně tomu nepohrdám, jenom mě to osobně nebaví. A u filmu to má čím dál větší důležitost.

Uvidím někdy Hřebejka v kině?

Jako diváka určitě. A budu rád, když tam uvidíš náš film, ale nechci to zakřiknout – novinář Milan Tesař, který vymyslel Českou sodu, napsal komedii o dezinformacích. Tak to by třeba mohl být náš film.

Já v té komedii funguji jako deus ex machina. Mám roli?

Ano, my tě tam chceme. Hlavní postava je zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu, a my chceme, aby v těch scénách v Českém rozhlase byli skuteční lidé, tak ti tímto nabízím roli.