Klíč k výchově dítěte? Přistupovat k němu pozitivně a postupně se stahovat, radí dětský psycholog Václav Mertin
„Většina z nás do školy chodila, přežili jsme to, ale ne moc rádi. To je škoda. Poznávání je tak krásné,“ poznamenává dětský psycholog s více než 30letou praxí Václav Mertin. „Mluví se o individualizaci, mluví se o diferenciaci. Svým způsobem to jsou řeči,“ dodává. Jak vést děti k zodpovědnosti? Měli by prarodiče rozmazlovat vnoučata? A jak Václav Mertin vzpomíná na své vlastní dětství v Dismanově rozhlasovém souboru? Poslechněte si rozhovor.
Jaký byl Miloslav Disman, kdybyste ho měl zhodnotit dnešním pohledem psychologa? Jak to uměl s dětmi?
Čtěte také
Teď jsem byl v Bělé pod Bezdězem – jdu po náměstí, kde byl jeho rodný domek, má tam desku. Byl jsem rád, protože jsem to asi už zapomněl a nikdy jsem tam nebyl. Zavzpomínal jsem si.
Byl stará škola, takže byl vlídný, laskavý, ale nebyl pro nás ta referenční skupina, pro ty dvanáctilé, třináctileté, čtrnáctileté. Prostě to byla ikona. Neříkali jsme mu tak, ale byl vzdálený. Měli jsme tam ty nižší, a ti nám byli blíž, byli s námi. Ale respektovali jsme ho.
A co vám Dismanův soubor dal?
Kdyby to člověk věděl… Jednak si myslím, že jsem zažil něco, co jsem tenkrát neoceňoval. Zpětně si říkám, že to bylo strašně prima. A teď to myslím ve vztahu k tomu, co jsem si mohl osahat. Možná víte, kolik stály buráky. Tenkrát tam paní v bufetu prodávala chleba s hořčicí, na který jsme chodili. Ten byl asi za 15 halířů. A ty vyloupané buráky asi za dvě koruny. Takové zážitky. Vím, že to zní přízemně.
Zcela určitě si myslím, že mě poznamenalo to, že jsem se musel učit mluvit. Že se dodneška vyjadřuji přijatelně, to je asi odtamtud. Jinak bych to zase nepřeceňoval. Ale byly to dobré zážitky, zkušenosti. Čím jsem starší, tím si jich vážím víc, než když jsem tam chodil.
Hlavní je být s rodiči
Jak dnes přistupovat k dětem, aby se co nejlépe a nejvíce rozvíjely? Protože jsou takové názory, že by dítě mělo chodit na nejrůznější kroužky, každý den mít nějakou aktivitu. Je dobře děti ve volném čase zaměstnávat?
Čtěte také
Žádné děti neexistují. Jsou děti čtyřleté, jsou děti desetileté, patnáctileté… V tom jsou rozdíly. Sám si myslím, že v nejútlejším věku mají být děti co nejvíc rodiči. A samozřejmě rozumím, že když rodiče pracují od šesti do šesti, tak se to blbě naplňuje, ale přál bych si to.
Rodiče mají zodpovědnost za všechno, co se týká dítěte. A tam jde o to, že rodič má nejintenzivnější vztah, a my se učíme přes vztah. Protože máme někoho rádi, ne protože to je tak ušlechtilé. Samozřejmě nás to musí trochu bavit, to jo. To abych to zase neposunul někam jinam.
Obecně si myslím, že jednu aktivitu by mělo mít každé dítě.
Takže u těch malých jsem pro to, ať dělají nějakou aktivitu mimo rodiče, to je v pořádku, ale hlavní je být s rodiči. Jak už je dítě starší, tak by se mělo věnovat nějakým aktivitám. Obecně si myslím, že jednu aktivitu by mělo mít každé dítě a dvě až tři, prosím, ale víc už bych zase velmi pečlivě zvažoval. Děti jsou z těch mimoškolních aktivit nadšené, ale byl bych opatrný.
Jak podporovat u dětí individualitu, když má zapadnout do unifikovaného školního prostředí?
Víte, co je obrovitánský problém? České školství. A nechme teď jiné systémy, že bychom řekli, že to je všude na světě. Je hromadné a jednotné, a to se velmi tluče. Většina z nás do školy chodila, přežili jsme to, ale ne moc rádi. To je škoda. Poznávání je tak krásné – většinou.
Mluví se o individualizaci, mluví se o diferenciaci. Svým způsobem to jsou řeči. Rozumím, že leckde se leccos dělá pro děti, to nepopírám, ale ten systém je nastavený jednotně, všichni všechno. A teď si vezměte, že jsou děti, které třeba mají složité rodinné podmínky. Nepodnětné, ať to zjednodušíme.
A ta škola se nepřizpůsobí tomu, co je bude oslovovat. Teď nemyslím nic špatného, že by chtěli pořád hry. Ono by je něco oslovilo. A my jim nabízíme všechno, co těm, kteří budou třeba studovat na gymnáziu a potom na vysoké škole. To není dobré.
Přistupovat k dítěti pozitivně
Jak vychovávat mladého člověka, aby přebral zodpovědnost za svůj vlastní život?
Čtěte také
Represí, strachem to taky nějak dopadne, to nepopírám. Neříkám, že jsem vyrostl ve strachu, ale lecčeho jsem se bál ve škole i doma, takže s tím mám zkušenosti. Ale podstatnější je, abychom k dítěti přistupovali pozitivně, aby vědělo, že má naši podporu. A my v hlavě měli, že to nemůžeme dělat do třiceti, dvaceti, do patnácti…
Když vidíme, že některé věci už tomu dítěti jdou, tak se postupně stahujeme. To, co do té doby bylo bezvadné a dítě to připustilo, najednou už nechce, chce být samostatné. Takže preferuji vlídnost, vstřícnost, laskavost, podporu… A neřekl jsem samozřejmě důslednost. Tyto pozitivní charakteristiky.
Je důležité, aby děti zažívaly nudu? Jaké hry zvolit pro dítě, které nerado prohrává? A v čem spočívá nezastupitelnost prarodičů při výchově? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
K Modlitbě pro Martu máme všichni osobní vzpomínky. Vnímal jsem to jako velkou čest, říká Cina
-
VIDEO: Aneta Langerová, Bára Poláková či Dušan Vlk. Oslavy 17. listopadu doplnil Koncert pro budoucnost
-
‚Jaký jsem na pódiu, takový jsem v soukromí,‘ přiznává Baumaxa. Vydává novou desku Slibotechno
-
‚Česko není na prodej.‘ Tisíce lidí protestovaly na Staroměstském náměstí proti vzniku vlády ANO


