Bratr mi řekl: Dám ti ledvinu a hotovo, popisuje pacientka. Od zdravé ledviny dárce často dělí jen ostych, dodává doktorka

Čtěte také

Devítiletý chlapec podstoupil v IKEM vzácnou dvojitou transplantaci jater a ledvin. Dnes žije normální život

Jaká je výhoda pro transplantaci, že ledvina je od žijícího dárce?

Hlavní výhodou je kvalita orgánu, která umožňuje násobně vyšší přežívání transplantované ledviny v těle příjemce. Další výhodou je možnost naplánování transplantace, to znamená, že pokud pacient není dialyzován, tak se může transplantovat ještě před zahájením dialýzy, což je snaha naší práce – pacient, který není dialyzován vůbec, má nejlepší prognózu. Další obrovská výhoda je, že máme k dispozici veškeré imunologické parametry mezi dárcem a příjemcem a podle toho volíme léky… Výhod je bezpočet, ale hlavní je kvalita orgánu.

Proč pro letošní ročník, kdy si svět připomíná důležitost dárcovství orgánů od živých dárců, bylo vybráno motto – od zdravé ledviny je často dělí ostych?

Silvie Rajnochová-Bloudíčková: Myslím si, že hlavním důvodem je to, že řada pacientů trpí chronickým onemocněním ledvin, ale vypadají navenek zdravě a spousta blízkých si ani neuvědomuje, v jakém závažném stavu se vyskytují. A naše zkušenost je taková, že pokud nabídka nepřijde spontánně z rodiny nebo od kamaráda a podobně, tak pacienti se opravdu ostýchají říct o něco tak závažného a vzácného, jako je orgán. A zároveň v nich rezonují obavy z možného ublížení na zdraví svého blízkého.

Pacienti se ostýchají říct o něco tak vzácného jako je orgán

Jitka Hartmanová: Ostych tam v mém případě určitě byl, a i pocit nebýt někomu zavázán a vděčný. A pak i zdraví toho druhého. Bratrovi jsem si neřekla, ale první mi to nabídnul můj muž, ale akorát měl jinou krevní skupinu, takže darovat nemohl. A bratr to slyšel, nějak si to začal sám zjišťovat, co a jak, a pak už mi to bylo jenom sděleno.

A vaše reakce, když vám to bratr řekl?

Jitka Hartmanová: Reakce byla taková šílená, vůbec jsem tomu nechtěla věřit, na jednu stranu jsem byla šťastná, že mám takového bratra, ale na druhou stranu jsem z toho měla strach. Takže když mi to zdravotní sestra sdělila na dialýze, tak jsem tam pět hodin ležela a jenom mi padaly slzy, nevěděla jsem zkrátka, co mám dělat.

Podle průzkumu víc než 80 procent Čechů je ochotno darovat nějakou část těla. Tak proč ten stud a obavy?

Silvie Rajnochová-Bloudíčková (vlevo), moderátorka Patricie Strouhalová a pacientka Jitka Hartmanová|foto:Patricie Strouhalová, Český rozhlas

Silvie Rajnochová-Bloudíčková: Vnímám to jako lidskou přirozenost, pro mě by to byl také morální problém si říct. Když řešíme nějaký problém, vím, že stav směřuje k selhání a budeme muset řešit transplantaci, popřípadě dialýzu, tak pacienti to třeba dlouhou dobu vědí, ale když nastane ten zlom, tak najednou zjistí, že často jsou v tom sami.

Rodina to vnímá, že jsou nemocní, ale není na nich nic moc vidět. I když se o tom mluví, tak jestli spontaneita z rodiny nevzejde, tak morální problém má většina z nich a jen málokdo má odvahu říct: Nepřemýšlel jsi o tom, že bys mi mohl nějakým způsobem pomoci? Myslím si, že je to přirozené.

Jak dlouho trvalo, než se zjistilo, co vám je? Říká se, že ledviny nebolí?

Jitka Hartmanová: Je to pravda, nebolí, akorát cítíte, že je vám hůř a hůř. Na vzhledu je to vidět, váha jde nahoru, pleť má jinou barvu, zuby šedivé, je to všeobecně vidět. A hlavně vysoký tlak…  

Silvie Rajnochová-Bloudíčková: Tělo nemusí mít žádné specifické příznaky až do velmi pozdních pokročilých stadií selhání ledvin, kdy pacienti přijdou a hned se musí zahájit dialýza. A je to dané tím, že adaptace organizmu je mohutná, hlavně u mladých lidí, kteří vydrží neuvěřitelné věci, tak příznaky jsou třeba jen únava, bolesti hlavy. Takže u mladých lidí, kteří mají vysoký krevní tlak, tak to není normální a měli by si vyšetřit ledviny. Screening je jednoduchý, ale je potřeba vyšetřit krev i moč.

Byla jste půl roku na dialýze, a během toho si váš bratr vyřizoval vše důležité pro to, aby mohla proběhnout transplantace. Říkal vám, co pro něj v tu dobu bylo nejtěžší?

Jitka Hartmanová: Ani ne, byl pohodář, byl se vším srovnaný, byl vysmátý – dám ti ledvinu a hotovo. Nepřemýšlel o tom, co by mohlo nastat.

Jaká rizika jsou v případě transplantace od živých dárců pro jednoho i pro druhého?

Čtěte také

Jeden dárce orgánů může zachránit až osm životů, říká expert. IKEM chce oslovit víc cizinců žijících v Česku

Silvie Rajnochová-Bloudíčková: Pro dárce jsou rizika minimální vzhledem k tomu, že kritéria pro dárcovství jsou velice přísná a nepřekročitelná, protože bez ohledu na příjemce musíme hledět na kvalitu života a uchování zdraví dárce, a to nejenom v období transplantace, ale hlavně v dlouhodobém horizontu po darování ledviny.

Takže dárci procházejí specifickým vyšetřovacím algoritmem, pokud kritéria nesplňují, tak je k dárcovství neakceptujeme. A rizika u těchto selektovaných lidí zdravé populace jsou minimální, je to riziko mírného zvýšení krevního tlaku, ale to jsou řádově tři čtyři milimetry rtuťového sloupce, nebo u žen se zvyšuje riziko komplikací v těhotenství. Rizika jsou minimální, ale jsou. A s tímto ohledem s dárcem pracujeme. A určitě tam jsou i psychosociální aspekty, které mohou být překážkou transplantace. Hlavně to je nastavení dárce, darování musí být altruistické, dobrovolné, bez nátlaku.

Proč si lidé myslí, že onemocní ledvin je vzácné? A co se dozvíme na webu transplantacenenitabu.cz? Poslechněte si celý rozhovor.