Biatlon na mě zbyl, ale je to nádherný sport. Pro Krčmáře může jít o poslední sezonu, říká sportovní reportér Jan Suchan

To byla ukázka z časosběrného dokumentu Olympijský rok Michala Krčmáře. Autor Jan Suchan je u mikrofonu. To se ti stane, že už si pak členem rodiny?

Až takto bych si nefandil.

Ale strejda…

To se tak říká malým dětem, když přijde někdo cizí, že to je strejda, ne? Ale myslím si, že můžu říct, že jsme s Michalem kamarádi, byť je otázkou, jestli to je správně.

To jsem se chtěl zeptat, jestli můžeš zůstat objektivní, když se spřátelíš.

Čtěte také

Trénink bez přemýšlení je jen dril. Sport pěstuje důležité vlastnosti pro život, říká trenér lyžařů Suk

Věřím, že ano. Podobně jako jsem točil olympijský rok s Jiřím Prskavcem – když se mu nějaká slalomářská branka nepovede, tak to prostě řeknu. Stejně tak když Michal Krčmář netrefí a netrefí třeba víckrát, tak to prostě pojmenuji tak, jak to je. Tam je to navíc jednoduché. Když netrefí, tak těžko můžu říkat, že trefil a podobně.

Myslím, že v tomto mám svědomí naprosto čisté. Dokážu říkat o těch sportovcích, že třeba nejsou v dobré formě, když to tak je. Navzdory tomu, že spolu vycházíme roky, známe se v případě Michala Krčmáře nějakých dvanáct třináct let, u Jiřího Prskavce ještě delší dobu. A že to není problém.

Je logické, že v takových projektech se snažíš k tomu sportovci, k objektu svého zájmu dostat co nejblíž. Stanovíte si ale nejdřív nějakou červenou linii, kam už nepůjdeš?

Ani Michal, ani Jířa mi žádnou takovou červenou linii nestanovili. Sám jsem na úvod říkal, že se jim nechci hrabat, lidově řečeno, v soukromí, ale že když tam bude něco s rodinou, tak to samozřejmě vždycky oživí. Myslím, že jsme před chvílí slyšeli, že malé děti jsou vždycky dar pro reportáž.

Takže jsem nakoukl do té rodiny, to určitě ano. Ale vím, že třeba s jedním členem rodiny Jiřího Prskavce nebylo něco zdravotně v pořádku, a nerozmazávali jsme to, protože si to prostě nepřál. 

Když odhlédneme od rodiny, stáváš se takovým nezávodícím členem jeho týmu?

Čtěte také

Hokej je pořád tvrdý sport, ale nebezpečných střetů ubývá. Je lepší dostat strom než udělat plameňáka, usmívá se obránce Radko Gudas

Částečně ano. Sice je to časosběrný dokument, který trvá rok a potkáváme se za tu dobu třeba na závodech, ale při nich už se upřímně snažím toho sportovce příliš neotravovat. Potřebuje podávat především dobré výkony.

Jasně, je nějaká možnost tam natáčet, ale snažili jsme se těžiště dokumentu natočit spíš v průběhu přípravné sezony a potkávali jsme se, dejme tomu, zhruba jednou za měsíc. To přece jenom není až tak častý kontakt.

Musím pochválit jak Michala Krčmáře, tak předtím Jiřího Prskavce, že s nimi byla spolupráce opravdu perfektní.

Ale musím pochválit jak Michala Krčmáře, tak předtím Jiřího Prskavce, že s nimi byla spolupráce opravdu perfektní a v podstatě všechno, na čem jsme se domluvili, klaplo. Bohužel ne vždycky to takto bylo, když jsem natáčel Olympijský rok. Toto už je můj pátý, ne vždycky ta spolupráce byla tak krásná.

Poslední olympiáda

Objekt tvého zájmu, Michal Krčmář, je 34letý biatlonista, který pojede zřejmě na příští olympiádu. Ta bude zanedlouho, za dva tři měsíce. Co asi dělá teď? 

No, to vím naprosto přesně. Je v Hochfilzenu, kde už zítra začne další díl Světového poháru. Teď máme kolem půl desáté. Před půl desátou ještě netrénuje, ale určitě ho dnes trénink čeká. Takový ten, říkají biatlonisti, aby se zapracoval před tím závodem. Takže něco trochu rychlejšího. Samozřejmě spojeného se střelbou.

Myslíš, že to bude jeho poslední olympiáda? 

Čtěte také

Teprve čas ukáže, zda uzavřít biatlon divákům bylo správné rozhodnutí, říká Jiří Hamza

To si myslím, že je velmi pravděpodobné. Je otázkou, jestli to nebude už jeho vůbec poslední sezona, protože o tom mluvil i v souvislosti s rodinou. Má malé děti, není to jednoduché. V podstatě celou zimu je v trapu, vidí se vždycky na pár dní mezi jednotlivými závody.

Většinou jsou tři světové poháry za sebou a pak je, dejme tomu, týden dva volno. Během té doby vidí na pár dní své děti a pak zase tři týdny třeba ne. To je strašně náročné. I proto zvažuje, že ukončí kariéru. Ale prý se rozmyslí až po sezoně, protože kdyby to měl jasné předem, tak by se zbytečně dojímal při těch posledních závodech a nedokázal by se soustředit. 

Obecně u vrcholových sportovců, a biatlonisti nejsou výjimkou, je odcházení složitý proces. Tipl by sis, že Michal je na to při jeho povaze nějak připravenější?

Myslíš to ve smyslu, co bude dělat dál?

Nebo i emočně.

Emoce jsou u něj velké téma, odmala je musí krotit. Je velkým cholerikem, byli jsme spolu mimochodem při natáčení Olympijského roku i na Spartě, kterou má v srdci, tak tam těch emocí vytrysklo hodně.

Bylo by těžké, kdyby věděl, že skončí, proto to radši nechce říkat dopředu.

Pro tu střelbu se to musí snažit zvládat. Takže emoce jsou hodně důležité a bude to pro něj těžké. Bylo by těžké, kdyby věděl, že skončí, proto to radši nechce říkat dopředu. A pokud jde o nějaké další uplatnění, tak zrovna u něj se rozhodně nebojím.

Skvělý, nádherný sport

Jak to přijde, že si sportovní reportér vybere jako jeden ze svých sportů, jak říkáte vy sporťáci, zrovna biatlon, když na běžkách není úplně nejsilnější?

Čtěte také

Krčmář: Olympijskou přípravu pojímám s lehkostí. Když jedete o velký výsledek, hlava vás pustí o kousek dál

Přiznám se, že jsem samozřejmě znal Bjørndalena v tu dobu, to byl rok 2011, ale jinak jsem nebyl žádným fajnšmekrem, který by vyhledával biatlonové závody. A tehdy o tom rozhodla vlastně jediná věc, a to moje ambice, moje cílevědomost.

Biatlon byl tehdy k mání, když kolega Tomáš Kohout, kterému děkuji za veškeré jeho rady a pomoc v začátcích, jel na klasické lyžování. Šéf se zeptal, kdo by to chtěl dělat, a já, přestože jsem neměl valné vědomosti o biatlonu, jsem se přihlásil, protože jsem prostě chtěl mít nějaký svůj sport, který jsem do té doby neměl.

Chodil jsem na fotbaly, ale to nás chodilo iks, tak jsem se chtěl starat o nějaký sport a biatlon na mě v podstatě v uvozovkách zbyl. Ale jsem moc rád za tuto náhodu, protože je to skvělý, nádherný sport.

Vlastně ses trefil do vzestupné trajektorie českého biatlonu…

Měl jsem štěstí, že jsem naskočil těsně předtím, než to na nějakou dobu začal být jeden z národních sportů. 

Co dali Češi světovému biatlonu? Kam až sahají kořeny této disciplíny? A kudy se bude ubírat další kariéra olympionika Michala Krčmáře? Poslechněte si celý rozhovor.