Ani v nejbujnějším snu by mě nenapadlo, že budu sedět u high table jako v Harrym Potterovi, říká český neurochirurg z Oxfordu

Vy jste docentem na Univerzitě Karlově, profesorem na Oxfordu. Je v tom rozdíl?

Rozdíl v tom je. Docentem na Univerzitě Karlově jsem od roku 2021, protože jsem v většinu své kariéry pracoval v Praze. Přes pozici odborného asistenta a s ohledem na to, že moje práce neurochirurga zahrnovala i univerzitní činnost, jsem si udělal habilitaci.

Čtěte také

iROZHLAS

Věnuje se neurovědě, absolvovala kurz na Oxfordu. ‚Dělejte, co vás baví,‘ říká nadaná středoškolačka

Postupem času jsem ale zjišťoval, že bych chtěl objevovat a učit se i zahraniční medicínu. Sodou okolností jsem se dal do řeči s jedním odborníkem z Oxfordu. Přihlásil jsem se do výběrového řízení a dostal jsem se na pozici neurochirurga do oxfordské univerzitní nemocnice.

Primárně to bylo na rok, ale tím, že jsme tam rozvinuli výzkum, mi nabídli, jestli nechci zkusit hostujícího profesuru Oxfordu, abych byl přidružený k Oxfordské univerzitě. Vyšlo to, byl to docela dlouhý proces. No a teď jsem se v podstatě stal akademikem.

Kdy budete profesorem v Čechách?

To nevím. Moje primární působení je teď na Oxfordské univerzitě, kam teď vkládám veškerou svoji energii. Mezitím jsme ale vytvořili i mezinárodní výzkumnou skupinu. Zařídil jsem si totiž ještě úvazek na 2. lékařské fakultě a společně s profesorem Kachlíkem, což je přednosta Anatomického ústavu na 2. LF, jsme založili výzkumnou skupinu, která propojuje experty z Oxfordu a Prahy a věnuje se výzkumu páteře a nervů. Dohromady jsme publikovali asi 15 prací. Takže vědeckovýzkumná energie je vkládána jak do Oxfordu, tak stále i do univerzity.

Jsou oxfordské koleje opravdu takové, jak je známe z Harryho Pottera? Na večeře chodíte v taláru, nebo se to nedodržuje?

Součástí profesury je členství v tzv. fellowship na jedné z kolejí. Mně se podařilo získat fellowship na Adamově koleji, což je jedna z nejstarších kolejí Oxfordské univerzity. Byla založena v roce 1610 a opravdu Harry Potter byl inspirován tím, jak probíhá akademický život na oxfordské univerzitě.

Čtěte také

Vyhřeznutí ploténky může vést až k ochrnutí, varuje profesor ortopedie. Jak mu předcházet?

To znamená, že já jako seniorní akademik chodím na večeře… není to povinné, ale večeře probíhají od úterý do pátku u tzv. high table, což je hlavní stůl v čele kolejní jídelny. A musíme mít taláry. Strašně se tam dbá na tradice, na historii atd. Je to naprosto neuvěřitelný zážitek. Ani v nejbujnějším snu by mne nenapadlo, že se jednou – poté, co jsem na gymnáziu sledoval Harryho Pottera – stanu součástí téhle pohádky.

Z čeho a proč nás bolí záda?

Hlavním důvodem je degenerace. Páteřní chirurgie se zabývá několika oblastmi, ale naprostou většinu patologií zaujímají degenerativní postižení páteře a jenom zlomek připadá na úrazy, nádory, záněty a deformity mladšího věku. Je to stejné, jako když má někdo artrózu kyčelního nebo kolenního kloubu. Stejné děje se dějí i v páteři.

Malé děti záda nebolí. Můžeme se od nich třeba něco naučit?

Je to pohyb a nízká váha. Zkrátka zůstat aktivní. Vždycky říkám pacientům, že polovina úspěchu léčby je operace, 50 % je regenerace a rehabilitace. Pacient opět musí získat, svaly, které jsou oslabené tím, že člověk, který čekal na operaci, dlouhodobě nic nedělal. Zádové svalstvo mu prostě ochablo. To samé se děje při sedavém způsobu života, při kancelářské práci atd.

Zároveň ale platí, že nic se nemá přehánět. Extrémní zátěž typu olympijských her také není dobrá.

Čtěte také

Dítě má projít průpravou. A podle toho si pak vybrat sport, radí ortoped. Jaká jsou nejčastější letní zranění?

Jak se liší vaše praxe tady v České republice a v jižní Anglii?

Devět let jsem pracoval v Ústřední vojenské nemocnici, kde je traumacentrum. A teď jsem dva roky v oxfordské univerzitní nemocnici, kde traumacentrum pokrývá oblast skoro čtyř milionů obyvatel, takže je to obrovská spádová oblast.

Denně tam máme úrazy páteře a mozku. Velmi často to jsou těžké úrazy s ochrnutím, postižení krční nebo hrudní páteře. Co je ale pro mě nové jsou úrazy po pádu z koně. Prakticky vždycky to jsou ženy. V Čechách jsem se s tím nikdy nesetkal, nebo si to možná nepamatuji. Za dva roky v Anglii jich bylo kolem dvaceti zcela jistě.

Jezdíte na koni?

Nejezdím, nikdy jsem na něm nejel a nikdy bych na něho nesedl. Tím, že mám zkušenosti z neurochirurgie, tak bych nikdy nesedl na koně a nikdy bych nesedl na motorku.

Proč lidskou populaci tolik trápí vyhřezlé ploténky? A jak moc zjoršuje bolesti páteře stres? Poslechněte si celý rozhovor.