Jeden dárce orgánů může zachránit až osm životů, říká expert. IKEM chce oslovit víc cizinců žijících v Česku

Pacient Yuriy onemocněl žloutenkou a následnou cirhózou. Transplantace jater v pražském IKEMu mu před pěti lety zachránila život.

Transplantace jater patří mezi nejsložitější (ilustrační snímek)|foto:Fotobanka Profimedia

„Jednoho dne paní doktorka řekla, že musíme udělat transplantaci, protože jsou játra zničená a nedá se už nic dělat. Díky operaci a dárci mám šanci na nový život a druhé narozeniny,“ říká muž původem z Ukrajiny, který ale v Česku žije už víc než 20 let.

Nejenom Ukrajince, ale i další cizince povzbuzuje v tom, aby se nebáli říct si v Česku o pomoc, a stejně tak sami dárcovstvím pomáhali. Každý dárce se totiž počítá, říká přednosta Transplacentra a Kliniky nefrologie IKEM Ondřej Viklický.

„Naprostá většina dárců jsou občané České republiky, ti dominují. U dárců cizinců se pohybujeme v číslech 10 až 20 za rok. Může nám to připadat jako malé číslo, ale není to úplně pravda, protože z jednoho dárce může být provedeno až 8 transplantací. Když tedy máme 10 cizinců, znamená to 80 transplantací,“ vypočítává.

Stovky lidí na čekací listině

Navíc neexistují žádná medicínská omezení v tom, jaké rasy musí být dárce nebo příjemce orgánů. Rozhodující je hlavně krevní skupina, velikost orgánu a genetická shoda.

Loni darovalo orgány pro transplantace víc než 200 lidí. Podle statistik Koordinačního střediska transplantací tak bylo v minulém roce téměř 900 příjemců transplantovaných orgánů, dalších čekatelů je ale stále zhruba tisícovka.

Čtěte také

Magazín Experiment: Jak vypadá transplantace plic v podání těch nejlepších? A budeme mít každý svého digitálního dvojníka?

„Hlad po transplantovaných orgánech je velký. V tuto chvíli máme v IKEMu víc jak 300 pacientů čekajících na transplantaci ledviny. Z toho vyplývá, že doba čekání je zhruba jeden rok. Dohromady ty čekací listiny v IKEMu mají víc než 500 pacientů,“ upřesňuje Ondřej Viklický.

Na vině je legislativa

Nedostatek dárců z řad cizinců, kteří u nás dlouhodobě žijí, si lékaři vysvětlují především tím, že se na cizince nevztahují české zákony, takže celý proces transplantace je komplikovaný a často vyžaduje souhlas pozůstalé rodiny. To pro Čechy neplatí.

V Česku je dárcem orgánů každý, kdo prokazatelně za svého života nevyjádří nesouhlas. „U cizinců je situace jiná. Tam vždycky musíme zjišťovat jejich postoj k darování orgánů, pokud jsou držiteli dárcovské karty nebo mají například svou vůli napsanou v řidičském průkazu,“ vysvětluje transplantační koordinátorka z pražského IKEMu Eva Pokorná.

„Pokud ale cizinec není držitelem dokladu, musíme vždycky kontaktovat osobu blízkou. A ta má právo odmítnout. Pokud nesouhlasí, tak ten nesouhlas je samozřejmě respektován, je to tak podle zákona,“ dodává.

Informační i jazyková bariéra

Lékaři u cizinců narážejí podle Evy Pokorné i na jazykovou bariéru. Právě proto IKEM vytvořil informační brožury v osmi jazycích a spustil novou stránku na webu ikem.cz. Ta má těmto rodinám pomoct se zorientovat a zbavit je strachu z dárcovství orgánů.

Čtěte také

Znamená naději na nový život. Na transplantaci srdce spolupracuje bezmála stovka lidí a nikdo nesmí udělat chybu

„Web se plní postupně. Chceme spolupracovat i s ukrajinskými kněžími – umí mluvit, vědí jak a mluví mateřštinou,“ říká koordinátorka.

Právo dostat se na českou čekací listinu mají jen cizinci, kteří jsou účastníky veřejného zdravotního pojištění. Není tedy možné si transplantaci v Česku zaplatit nebo se k ní dostat na základě nějakého komerčního zdravotního pojištění.