Dějiny nepíšou vítězové, ale paranoia. Ideologie ji vtělily do politické akce, tvrdí psychoanalytik Luigi Zoja

Co mají společného zvířecí instinkty a paranoia? Jsou zvířata paranoidní?

Když jste jelen, musíte se bát vlků. A instinkty vám velí, abyste reagovali trochu přehnaně – stačí, abyste v lese viděli stín, a začnete utíkat. Je v pořádku, když jste trochu paranoidní. Kdybyste reagovali nedostatečně a byl by to opravdový vlk, je po vás. Darwinovský výběr nás vede k tomu, abychom reagovali přehnaně, protože to je nezbytné pro naši obranu.

V každém člověku jsou skryté původní instinkty. Je v pořádku, když jste trochu paranoidní. Kdybyste reagovali nedostatečně, bylo by po vás, uvažuje Luigi Zoja. |foto:Shutterstock

Kde je tedy hranice, kdy je paranoia už chorobná?

Neexistuje jasná hranice psychických onemocnění, říká jungovská psychologie. Máme ale mezinárodní příručku DSM – Diagnostický a statistický manuál duševních poruch. V ní máte k paranoii sedm otázek: když na čtyři odpovíte ano, už to je patologický stav. U Hitlera je to šestkrát ano, a u poslední otázky – jestli byl chorobně žárlivý na svou sexuální partnerku – nevíme.

Takhle můžete vyšetřit každého člověka individuálně, ale pokud máte skupinu, která splňuje tahle kritéria dohromady, tak to patologické není!

Jak to?

Šílené nacistické myšlenky, které vedly k vyhlazování Židů, Slovanů a tak dále, nebyly patologické, protože je sdílely miliony lidí. O tom už se v „psychiatrické bibli" DSM nepíše, protože naše společnost se zaměřuje jen úzce na otázky individuálních lidí.

Čtěte také

80 let od konečného řešení židovské otázky: „Nacisté věděli, že páchají zločin. Židé už pro ně ale nebyli lidé,“ komentuje historik

DSM nestačí. Existuje kolektivní paranoia – hitlerismus, stalinismus a možná i další, nejsem historik. Jsou ideologie, které paranoiu vtělily do politické akce.

V totalitních režimech je paranoidní atmosféra zřejmá – ať už strach z nepřátel režimu nebo strach, že mě za něco zavřou – ale i ve svobodném prostředí najdeme třeba konspirační teorie...

Je to složité a mluvíme o nich už desítky let, jenže teď jejich šíření usnadnily technologie. Sociální média znásobují dosah zpráv, ovšem hlavně těch krátkých, agresivních a hloupých. Když si představíte pogrom nebo lynčování, lidé se chovají jako zvířata. V sociálních médiích se to děje dodnes.

Například v Indii kvůli tomu nesmírně narostlo napětí mezi hinduisty a muslimy. Za Gándhího se to nedělo, ale v poslední době násilností přibývá. Něco podobného mezi Izraelci a Palestinci. Jak mi řekli moji židovští přátelé: před padesáti lety žili vedle sebe, teď je mezi nimi zeď nejen doslova, ale v každém smyslu slova.

Čtěte také

Proti úzkostem péčí o sebe. Možná najdeme věci, které pomáhaly, a dělat jsme je přestali, doporučuje sociální vědec

V takových podmínkách paranoia kvete. Samozřejmě i židé se stávají rasisty a paranoidními.

Existuje nějaká prevence téhle paranoidní situace, když je to podle Junga něco, co máme každý v sobě?

Vy teď právě děláte tu prevenci nebo se o ni teď společně pokoušíme. Všichni se za posledních sto let stáváme většími individualisty – stále méně se angažujeme. A když tomu budeme čelit, obnovíme dialog.

My spolu teď mluvíme, vy po našem rozhovoru zamíříte do knihovny Václava Havla, kde vás také budou poslouchat. Jak ale obnovit dialog s lidmi, kteří spolu zkrátka mluvit nechtějí?

Existují těžké, náročné způsoby, ale cesta je. Například dirigent Daniel Barenboim věnoval mnoho času orchestru složenému z mladých Izraelců i Palestinců. Nebavili se spolu, byli by schopni jedni druhé zabít, ale v hudbě našli společnou řeč. Řeč, ve které se nerozlišují hodní a zlí. Hudba je součástí vzdělání, a sice vzdělávání citů, nejenom rozumu.