Váleční roboti neušetří životy vojáků, ale paradoxně mohou zhoršit zabíjení lidí, říká americký etik

V čem spočívají výhody použití bitevních robotů?

Roboti zabijáci mají své humanitární výhody. Například mohou zabíjet s chirurgickou přesností – ve srovnání s plošným bombardováním. Mohou ušetřit životy na jedné straně, ale i civilní oběti na druhé straně. Mohou sloužit k odstrašení, aby válka vůbec nezačala.

Čtěte také

Umělá inteligence: Odložit stranou lidské rozhodování a úsudek je nebezpečné, varuje belgický etik. V čem vidí její přínos?

A proč je podle vás naopak nebezpečné, když se bude do válčení zavádět robotika a umělá inteligence?

Řekl bych, že hlavním nebezpečím není to, že by robot omylem zabil někoho nevinného. Jde o to, že by roboti příliš usnadnili rozhodnutí zahájit válku. V tom rozhodování se hraje o vysokou cenu – o lidské životy, krev, materiální škody.

Robot doopravdy neví, co dělá. Nemá vědomí, nemá na vybranou. Nevidí nás jako osoby, jsme jen cíle, na které se míří.
Patrick Lin

Politici si většinou pořádně rozmyslí, jestli do toho jít, nebo ne. Chtějí se hlavně udržet u moci. Když ale mohou vyslat jenom roboty, aniž by riskovali, že v boji někdo padne, pak se boj stane snazší volbou. Tím se však ocitneme v začarovaném kruhu – nekonečné závody ve zbrojení. Je to systémové riziko, větší a širší.

Znamená to, že se celosvětově sníží bezpečnost?

Je to riziko pro lidstvo a lidskou důstojnost! Robot doopravdy neví, co dělá. Nemá vědomí, nemá na vybranou. Je to stroj, který dělá, co mu řeknete, a to nevypadá jako humánní. Po vojácích chceme – a je to náročná práce –, aby uvažovali o lidech na druhé straně zbraně. Aby je vnímali jako lidi. Ale robot nás nevidí jako osoby, jsme jen cíle, na které se míří.

Čtěte také

Írán si díky vývozu sebevražedných dronů buduje pozici globálního hráče, vysvětluje politický geograf

I když mluvíme o válce, chceme, aby byla férová.

Jak si můžeme představit důstojný boj?

Chceme dát protivníkovi šanci bojovat. Kdyby jedna strana mohla jednoduše přemoci druhou, není to válka, ale masakr. Představte si nějaký primitivní domorodý kmen, který bojuje luky a šípy proti moderní armádě. Ta ho může snadno rozdrtit za jediný den. Ale co z toho má?

Je to morálně špatné. Popírá to lidskou důstojnost. Vypadá to, jako bych mluvil o středověkém rytířství, ale pořád bychom tu hodnotu měli v té profesi zachovávat.

Jak na tom ale budeme, když na nás někdo zaútočí neférově?

Samozřejmě že všude jsou neféroví hráči a měli bychom si na ně dávat pozor. Ale jak na to zareagovat? Kdybyste řekli, že máme zakázat roboty k zabíjení, jak účinné to doopravdy bude? Když je zakážeme u nás, jenom se tím oslabíme. I kdyby je zakázaly Spojené národy, falešní hráči na nich budou beztak pracovat.

Čtěte také

Jak polidštit robota? Na ČVUT mají robota, který už umí i jógu, R.U.R. nám ale nehrozí, uklidňují vědci

Co proti tomu můžeme udělat?

Ve vojenských technologiích se paralelně vyvíjejí lovci i kořist: Jeden stát vytvoří zbraň, druhý proti ní vymyslí obranu. Když se poprvé objevily drony, říkalo se, že proti nim nic nezmůžeme, ale dnes existuje protidronová obrana. Můžeme rušit jejich signál, chytat je do sítí, někde je loví pomocí cvičených orlů.

Bránit se jim můžeme, ale opravdu chceme žít v dystopickém světě, kde se neustále budeme bránit proti padouchům? Lepší by bylo udělat z protivníků přátele. Je to těžký úkol, chce to diplomacii, kulturní a vědecké styky. Letmo jsme to zahlédli na konci studené války a nevím, kdy se to podaří zase. Kdo vyvíjí jenom zbraně, aby druhého odstrašil, nadělá si víc nepřátel než přátel.