Ledvina od živého dárce je daleko kvalitnější. Musíme si být ale jistí, že ho to neohrozí, říká lékař

S kolegy máte na kontě řadu prvenství. Zhruba před 10 lety jste byl první v Evropě, komu se u žijících dárců povedla trojí výměna ledvin. O co tenkrát šlo?

S lékaři ze všeobecné nemocnice ve Vídni spolupracujeme na řadě postgraduálních vědeckých projektů. Tehdy jsme si řekli, že v obou centrech začaly párové výměny ledvin a že by bylo dobré, kdybychom si je i vyměnili mezi sebou.

Plánovali jsme to skoro dva roky a pak se to stalo. Byla to v té době velká věc. Ale i ostatní země to také začali aplikovat a jsem rád, že se nám to podařilo a mohli jsme pacientům pomáhat.

Čtěte také

Cukr se dá zahnat úpravou životního stylu a pohybem, radí diabetolog. Jak předcházet cukrovce?

Jak se vybírají pacienti, kteří podstoupí několikanásobnou transplantaci?

Pokud mluvíme o párových výměnách, tak to je zajímavé v tom, že to jsou dvojice, které přijdou do transplantačního centra. Manžel chce třeba dát manželce ledvinu, ale on nemůže, protože má inkompatibilní krevní skupinu. Nebo dokonce manželka má proti němu protilátky.

Pak hledáme jinou dvojici, která by byla kompatibilní. Když ta dvojice není k nalezení, tak může být mezinárodní výměna. Naopak je to lepší, že čím je těch dvojic víc, tím je větší šance, že se nalezne nejenom kompatibilní ledvina – ta vhodná, ale dokonce přímo matchovaná, která je už příjemci víc podobná. Čím je skupina inkompatibilních dvojic větší, tím lépe.

Ledvina od žijícího dárce je tedy kvalitnější. V čem je lepší?

Tělo ji přijme asi dost podobně jako tu od zemřelého dárce, ale je kvalitnější. Ledviny, které se transplantují od zemřelých dárců, nejsou tak zdravé, protože ti lidé zemřeli z nějakého důvodu. Většinou mají mrtvici, kterou mívá člověk s vysokým krevním tlakem. Často má cukrovku, je starší.

Takže ty orgány nejsou v takové kondici, i když jsou k transplantaci vyhovující. U žijícího dárce ale musíme mít jistotu, že je perfektně vyšetřený a že život s jednou ledvinou pro něj znamená minimální riziko. Jinak bychom to nikdy nedělali. Takový orgán je na tom líp.

Čtěte také

Magazín Experiment: Jak vypadá transplantace plic v podání těch nejlepších? A budeme mít každý svého digitálního dvojníka?

Když se transplantuje a je to ještě v rámci rodiny, kde třeba rodiče dají ledvinu dětem, tak tam je stejná polovina genů a možnost hojení je daleko pravděpodobnější. To je také jeden z důvodů, proč ledviny od žijících dárců fungují delší dobu.

Transplantacenenitabu.cz jsou také webové stránky. Co se na nich člověk dozví? Kolem transplantací je spousta mýtů. Které jsou nejčastější?

Je jich spousta. Ten největší je, že dárce bude mít s jednou ledvinou velké problémy. Rodí se ale spousta lidí, která má jenom jednu ledvinu a žijí s tím celý život. Nikdo to nikdy nezjistí, nebo až náhodně při nějaké operaci.

Někdo se ale bojí a řekne si: „radši budu s dialýzou než podstoupit transplantaci“. To chápete, ne?

Chápu, ale toto je jeden z největších mýtů. Dobře víme, že pacient na dialýze má předčasné stárnutí – jeho orgány stárnou rychleji než u jiných pacientů a dožití není tak dlouhé jako v běžné populaci. V porovnání s transplantací je téměř poloviční.

Kdo se může stát dárcem ledviny? Jak dlouho trvá než se najde vhodný člověk? A jak pomáha při transplantacích umělá interligence? Poslechněte si celý rozhovor.