Pozor na šmejdy v psychologii, v mnoha případech lidem uškodí, varuje klinický psycholog

Takzvaných psychologů z lidu přibývá, odborné vzdělání často nemají. Jsou to šmejdi, ke kterým se upnou lidé v nouzi, šmejdi, kteří mají třeba překrásné webové stránky, na kterých deklarují, že vystudovali vysokou školu života. Co s tím?

Čtěte také

Psychošmejdství není trestné, může ale ublížit. Ověřujte si, komu se svěřujete

Tohle je obrovský problém a jsem rád, že o něm mluvíte, protože dneska vzrůstá potřeba odborníků na duševní zdraví, lidé potřebují někoho, s kým potřebují něco probrat. A kde je poptávka, tam je nabídka. Takže tak jako v jiných oborech lidské činnosti se toho chopí šmejdi různého charakteru. Uvědomí si, že systematické uvažování je důležité, udělají si hezké stránky, začnou se propagovat, lidé na ně letí, protože oni řeknou, že mají takové a makové kurzy, zkušenosti, dobrý marketing. Je to jednoduché takhle lidi sbalit a v mnoha případech jim uškodit.

Doplácíme v Česku na to, že psychologové, obecně odborníci na duševní zdraví, nemají silnou lobovací pozici. V řadě států mají zákony v psychologických službách, my nemáme komoru, nejsme centrálně organizovaní. Druhá věc je mít zákon, který řekne, kdo smí vůbec používat slovo psychologie, psychologické služby.

Vyvarujte se léků na úzkost, jsou to největší zabijáci naší psychiky
Radek Ptáček

Je tady v současné době velký boj i v užívání termínů psychoterapie, což už odkazuje k nějaké léčbě. Ani tady nemáme jasně stanoveno, kdo smí používat tento pojem. Řada lidí vystudovala humanitní školu, udělali si psychoterapeutický výcvik, a teď se chtějí nazývat psychoterapeuti. A s tím máme trošku problém.

A jak se v tom vyznat? Podle čeho poznám, že ten člověk je opravdu kvalifikovaný?

Čtěte také

Pořád na „sockách“? Možná máte FOMO. Psycholožka o strachu z vyloučení a osamělosti

Jestliže hledám psychologickou pomoc, měl by ten člověk mít psychologické vzdělání, to znamená magisterský titul z oboru psychologie, ten může být jednooborový i dvouoborový. Pro iniciální psychologickou službu je to jedno, jde o to, aby ten člověk studoval na univerzitě, která nabídla toto vzdělání. Dále je výhodou, když ten člověk má nějaký psychoterapeutický výcvik, u kterého si ještě napíše, že je certifikovaný.

Pak existují různé asociace – třeba Česká asociace pro psychoterapii, která uvádí seznam akreditovaných výcviků, eventuálně členů, kteří jsou vázáni etickými pravidly. A tohle by mělo být základní pravidlo při rozhodování – člověk má psychologické vzdělání a psychoterapeutický výcvik.

Slovo je tím nejsilnějším prostředkem a psychoterapie je velmi účinná a nebezpečná metoda – stejně tak jako můžeme pomoci, můžeme i ublížit.

A když vzdělání není?

Jakmile psychologické vzdělání není, tak bych se díval, jestli ten člověk má nějaký psychoterapeutický výcvik, který je certifikovaný podle nějaké odborné společnosti. Ve chvíli, kdy zvolíte někoho, kdo má nějaký bakalářský, inženýrský titul z národohospodářství a udělal si k tomu koučovací výcvik, může vám skutečně uškodit.

Slovo je tím nejsilnějším prostředkem a psychoterapie je velmi účinná a nebezpečná metoda – stejně tak jako můžeme pomoci, můžeme i ublížit. A každý by si toho měl být vědom, člověk, který tyto služby používá, nebo je nabízí. Jsem často šokován, co lidé bez vzdělání nabízí, aniž by si uvědomili, jakou paseku a škodu v životě jednoho člověka, ale třeba i jeho blízkých, mohou udělat.

Jak poznáme, že se blíží syndrom vyhoření? A co nás ochrání před jeho nástupem? Poslechněte si celý rozhovor.