O bílých tygrech už moc nemluvíme. Snažíme se představit skutečné hrdiny, které chováme a pro které tu jsme, říká ředitel liberecké zoo Nejedlo
David Nejedlo je ředitelem liberecké zoologické zahrady, která je nejstarší zoologickou zahradou v České republice – oslavila loni již 120 let. Čekají je velké změny, mimo jiné rozšíření areálu, který se zdvojnásobí, ale bude taky končit s chovem bílých tygrů. David Nejedlo vypráví o velkém úkolu zoologických zahrad – péči o ohrožené druhy. Co je podle něj největším úkolem všech ředitelů zoologických zahrad?
Říkal jste mi, že jste úplně nejhrdější předseda správní rady nadačního fondu České koalice na ochranu biodiverzity. Co děláte?
Některé naše projekty jsou hodně daleko, ale vždycky, když říkám, že jedním naším úkolem je chránit zvířata v jejich místě přirozeného výskytu, začínáme tady na Liberecku, protože součástí zoologické zahrady je i Centrum pro zvířata v nouzi Archa, kde je útulek, ale taky stanice pro hendikepované živočichy. Takže my pomáháme se starat o zvířata v Liberci a na Liberecku, ale pak samozřejmě veškerou tu zkušenost, kterou nazýváme i chovem exotických zvířat, jejich léčením, výživou, vyvážíme do spolupráce s lidmi v Indonésii, na Filipínách, v Africe.
Možná si naše posluchačstvo vzpomene na televizní seriál Češi zachraňují, který moderoval, a dokonce i hudbou opatřil Dan Bárta. Publikum České televize teď uvidí pokračování, ale Češi zachraňovali daleko předtím, než ČT natočila dvě řady tohoto seriálu. A vás se to hodně týká tady.
Zoo Liberec je koproducentem první i druhé série. První série se jmenovala Češi zachraňují a vždycky představovala někoho z Čech, který zachraňuje – většinou to není o jednom druhu, ale skoro vždycky je tam nějaký vlajkový druh, prostřednictvím kterého se spolupracuje s místními lidmi a chrání se celá škála zvířat a jejich přirozeného habitatu od deštného pralesa přes savanu až po příměstské lesy.
Druhá série poběží jako Krajina Dana Bárty. Protože Dan Bárta je opět průvodcem jednotlivých dílů...
Je vystudovaný ekolog...
...je spoluscenáristou a jedním z pilířů práce, která kolem toho byla udělána.
Kdo z vašeho týmu tady z liberecké zoologické zahrady se v seriálu objeví?
Jeden z dílů se pracovně jmenoval Krajina s bílým tygrem. Bílý tygr je spojován s Libercem, ale taky se ví, že budeme končit s chovem bílých tygrů. Na tom vysvětlujeme veřejnosti změnu zoologických zahrad, které udělali svými areály, ale hlavně svým smýšlením a svou prací ohromný krok.
Natáčí se o zoologických zahradách, o jejich práci a i na pozadí bílého tygra je vysvětleno, proč už v zoologické zahradě nebude a proč připravujeme novou expozici, ale pro úplně jiné tygry, pro opravdu ohrožené tygry. Která už nebude takovou trošku výlohou na vystavování tygrů, ale která bude kusem přírody, ve kterém tygři budou žít a ve kterém je návštěvníci uvidí.
Já bych se možná ještě vrátila k projektu Češi zachraňují nebo k těm Čechům, kteří zachraňují. Na Filipínách se starají vaši kolegové a kolegyně nebo konkrétně jeden o orla opičího. V jakém stádiu je tenhle projekt?
Čtěte také
Hlavním motorem v současné době je náš kurátor ptáků Honza Hanel. Už delší dobu o bílých tygrech moc nemluvíme, místo toho se snažíme veřejnosti představit ty skutečné hrdiny, které chováme a pro které tady jsme. Jestli se dá říct, že má Zoo Liberec v něčem dlouhou a kvalitní tradici, je to chov dravců, dravých ptáků, sov a mrchožroutů. Chov není jednoduchý. Snažíme se ho dělat co nejpřirozeněji, ale zároveň u některých ohrožených druhů umíme inseminaci, umělé odchovávání, inkubaci a hlavně umíme kombinaci obojího – pomůžeme maximalizovat počet vylíhnutých mláďat, ale přirozeně odchovaných. O to stejné se pokoušejí na Filipínách.
Je to enormní snaha a někdo možná řekne: „Na zeměkouli byly druhy, které už dávno vyhynuly, stalo se to, není možné je vrátit zpátky.“ Když vám tohle někdo řekne jako argument a dodá: „Má cenu se o to snažit? Je to tolik úsilí, peněz, jedinců je třeba jen pár desítek, nižších stovek... Má to smysl?“
Kdysi jsem viděl jeden film a tam jeden herec řekl: „Silnějšímu hubu nerozbiješ, ale zkusit to musíš.“ Má to smysl. Když vezmete cenu, kterou to stojí, a vezmete celkový provoz zahrady a náklady, které tady ve střední Evropě máme na spoustu věcí, není to moc peněz. Celková podpora, kterou dáváme terénním projektům, je na dvou procentech našeho rozpočtu. To si myslím, že je rozumné. Jsou to třeba dva a půl, tři miliony, za to se dá udělat hodně věcí. Na druhou stranu, dají se vyšetřit zvlášť, když si o ně řeknete návštěvníkům a dáte čtyři koruny ze vstupného na terénní ochranu.
Druhá věc je – záleží, jak ji použijete. Můžeme peníze vzít a poslat je skvělým německým nadacím. My jsme se rozhodli jít cestou vyhledávání lidí, kteří se o něco snaží, kteří se něco naučí tady v Čechách a pak to jdou implementovat někam jinam. A když jim pomůžeme s letenkou a třiceti tisíci na nějaké náklady, tak se tam dělají velké věci. A to je naše cesta.
Sehnat dobré lidi, zmotivovat je a nedemotivovat je asi největším úkolem všech ředitelů zoologických zahrad.
Kolik lidí bychom v současnosti našli v terénu po celém světě? Kdybyste namátkou někoho zmínil...
Lidem nabídneme třeba čtvrtinový úvazek, ale v tom jim platíme sociální a zdravotní pojištění. To je pro tyto nadané lidi, kteří jsou fakt neuvěřitelní, umí přežít, zorganizovat, naučí se dva jazyky za rok... Zase jim něco někde chybí. (směje se) Oni by na sociální a zdravotní nemysleli. My jsme základna, pomůžeme jim s nějakým životním základem a když jsou dobří, nakontaktujeme je s dalšími zoologickými zahradami, tam mají druhý čtvrt úvazek...
Čtěte také
Takže Arthur Sniegon, který chrání slony po světě, Adéla Hemelíková, která chrání želvy, Tomáš Ouhel, který objevil loskutáka niaského, který měl být považován za vyhynulého, Pavel Zoubek...
Vznikla supr komunita lidí, mnoho z nich pracuje v českých zoologických zahradách. Je to supr propojování toho, co zoologické zahrady mají dělat, ale na co nemají tolik energie a času. Dneska jsou největší devízou lidi. Sehnat dobré lidi, zmotivovat je a nedemotivovat je asi největším úkolem všech, kteří řídí zoologické zahrady.
Jak by mohla vypadat zoologická zahrada v Liberci v roce 2027? Jak vzpomíná na nejslavnější zvířecí uprchlíky? A po jaké zkušenosti v zoologické zahradě David Nejedlo nejvíc zešedivěl? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Když putujete se zvířaty, přesunete se do jiného světa, říká pastevec. Život zasvětil péči o krajinu
František Groessl z ČSOP Libosváry má zdánlivě romantickou profesi. Stará o cenné lokality v Českém lese a je pastevcem. Své zážitky sepsal v knize Pastevcovy zápisky.
-
Koupit si lvíče domů není láska ke zvířatům. Nechováme je, abychom si je mazlili, říká zooložka
Zooložka Gabriela Linhart pracuje v Safari Parku ve Dvoře Králové. Ke zvířatům měla blízký vztah odmalička. Na které zvíře byste si u výběhu rozhodně měli počkat?
-
Spousta zvířat zemře dřív, než se je pytlákům podaří prodat, popisují terénní zoologové
Terénní zoologové Tomáš Ouhel a František Příbrský společně koordinují ochranářské projekty. Jaký úspěch při záchraně kriticky ohrožených druhů letos zaznamenali?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor


Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.