Stezky z lásky necílí jen na opravy turistických cest. Je to i šance pro osamocené lidi, naznačuje předseda Klubu českých turistů Ladislav Macka

Rozjíždíte teď už třetím rokem Stezky z lásky, což zní úplně nádherně. Člověk by si představil, že vezme někoho za ruku a prochází volnou krajinou... Ale takhle to úplně nefunguje.

Stezky z lásky je romantický název pro práci v lese s cestářskými prvky. Je to projekt, který má Klub českých turistů s dvěma firmami – RegioJet a Kofola. Daly se dohromady za účelem opravy turistických cest. Cesty časem trpí. Někde spadne strom, někde něco vyvalí nebo promáčí voda... Děláme dobrovolnické brigády, které tyto vady odstraňují.

Čtěte také

Český tramping neskončil, tahle subkultura tady bude dalších sto let, míní fotograf

Poetika názvu je v tom, že opravíme tu stezku, ale jde ještě o to, aby se lidi seznamovali a potkávali. Protože v dnešní proklikávací a chatovací společnosti se lidi spíš nepotkávají. Jde tedy o to, aby se potkali a mluvili spolu. To je příležitost. Oba cíle se nám krásně naplňují. Jsou to brigády, které běží po celou brigádnickou sezónu – jaro až podzim. Téměř každý týden je někde v republice brigáda na opravu stezek. Máme to připravené na deset let.

Takže si najdu na stránkách Klubu českých turistů heslo Stezky z lásky, tam se podívám, kde je nejbližší brigáda, vezmu si lopatu, rýč, hrábě a jdu, jo?

Tento projekt má vlastní webové stránky stezkyzlasky.cz., tam je nástěnka, co vše jsme udělali, na co jsme hrdí, pak tam je pozvánka na brigády, které jsou připraveny na jarní sezónu, a pak naznačujeme, co chystáme. Děláme to opravdu po celé České republice.

Kolik lidí se chce seznámit? Jak vám to funguje?

Čtěte také

Lukáš Burian je nejaktivnějším dobrovolníkem projektu Stezky z lásky

Byla to opravdu cesta do hlubin dobrovolníkovy duše, i do našich duší... Osvědčilo se nám to hodně. Za rok a půl jsme udělali 35 brigád na 35 různých místech a přišlo 690 lidí, což je velmi pěkné. Je to tak oblíbené, že někteří chodí opakovaně, dokonce založili facebookovou skupinu, na které se domlouvají na dalších aktivitách nebo sdílení cest autem. Dokonce máme jednu postavu – Lukáš Burian, který chodí velmi často a už je taková hvězda, že dává rozhovory do rozhlasu a do novin.

Měli jsme strach, protože brigády jsou náročnější, než je běžná brigáda. A taky, aby to běželo celý rok a na deset let, je od nás velká odvaha. Nevěděli jsme, kdo je ten dobrovolník. Pak se ukázalo, že to oslovilo spíš mladé lidi. Což máme radost. Je to vzácné a cenné.

Začátky i hledání spoluprací, bylo to náročné? Nebo naopak má Klub českých turistů takový respekt, že kamkoli přijdete, jsou dveře otevřené?

Všechno, co jste řekla, bych řekl, že je pravda. Klub českých turistů je historická organizace, máme jméno, činnost, která je známá, hodnotná, takže řada firem se na nás obrací, že by chtěla spolupracovat a spojit svoji značku s naší značkou. Ale Stezky z lásky, tady máme zcela mimořádnou zkušenost.

Čtěte také

Dobrovolníci ze Stezek lásky se chystají na obnovu čtyř míst Moravskoslezských Beskyd

Oslovil nás pan Radim Jančura, majitel velké firmy, který se kamarádí s panem Samarasem, který je majitelem jiné firmy. A požádali nás, jestli bychom neudělali projekt, kde půjde o opravu turistických cest, protože sami chodí rádi do přírody a naráželi na poškození cest. Současně bylo cílem seznámit lidi, kteří můžou být osamocení, chtějí poznat jiné lidi... takže projekt má tyto dvě dimenze.

První otázka, jestli ti lidé vůbec existují, jestli přijdou, to bylo napětí. A druhá věc, jestli my to zvládneme. A pan Jančura přišel s nápadem, že někde u nich v Beskydech je podmáčená cesta a že by bylo dobré tam udělat povalový chodník, aby se dalo bezpečně projít. A že bychom udělali brigádu, kde to vyzkoušíme sami na sobě.

Moment, vy mi chcete říci, že majitelé dvou firem miliardové hodnoty vzali do ruky lopaty, vy taky, a šli jste něco dělat?

Pan Jančura řekl, že přijde vedení jejich firmy a vedení té druhé firmy a že se osobně zúčastní. Představoval jsem si, že přijde skupina mladých dynamických lidí. Při dalším telefonním rozhovoru pan Jančura oznámil: „Tak jdeme do toho. Zkusíme to na sobě. Za moji firmu jdu já, za druhou její majitel a nějak to zvládnem.“ My jsme se samozřejmě přihlásili taky.

Čtěte také

Jako křeček vyndaný z kolečka, na dlouhé cestě pookřávám. Stačí začít malými krůčky, říká vytrvalec Kosek

Tak začalo napětí. Při vší úctě jsem si říkal, všichni jsme pánové v letech, co s tím budeme dělat? Udělat povalový chodník je skoro řemeslo. Musíte pokácet strom, položit kmeny, udělat příčky, zastabilizovat, upevnit... Nakonec to dopadlo tak, že pan Jančura pozval ještě kamarády a sousedy a já jsem dohodl spolupráci našich značkařů.

Jak jste si mákli nakonec?

Nakonec jsme se sešli a to byste viděla pány v letech a ty superstar českého byznysu, jak od rána do večera pracovali, nosili kameny, zatloukali hřebíky, uvařili zelňačku v desetilitrovém hrnci, protože musíte brigádníky nakrmit, a když jste hluboko v lese, nemůžete nikam dojít, to byste ztratila půl dne. To všechno jsme si na sobě vyzkoušeli, a když jsme skončili, byl za námi 80 metrů dlouhý povalový chodník, krásný, stabilní a bezpečný. Dosedli jsme a řekli: „Když to zvládneme my, zvládnou to i další lidé. Jen aby nějací byli.“

V čem je specifická turistická značka zvaná „volavka“? Jak se liší trasy podle barev jednotlivých značek a v čem jsou české značky na světě unikátní? A jak vidí Ladislav Macka budoucnost Klubu českých turistů? Poslechněte si celý rozhovor.