Magazín Experiment: Jak vypadá transplantace plic v podání těch nejlepších? A budeme mít každý svého digitálního dvojníka?

Několikahodinová operace, během které chirurg odstraní z těla pacienta nemocné plíce a našije mu do hrudníku orgán nový – to je ve zkratce transplantace plic. V Česku se na tento zákrok od roku 1997 specializují chirurgové pouze ve Fakultní nemocnici v Motole. Za tu dobu transplantační tým provedl skoro 700 těchto zákroků. V posledních letech pomáhají více než 50 pacientům ročně a letos by transplantací rádi udělali sedmdesát.

Přednosta 3. chirurgické kliniky Robert Lischke bere do rukou speciální pilku a opatrně otevírá pacientovi hrudník a začíná připravovat všechno potřebné pro odstranění nefunkčních plic. Na operačním stole leží 47letý muž s respiračním selháním, u kterého už lékaři vyčerpali všechny možnosti léčby.

Čtěte také

Tváří v tvář vlastním zdravotním problémům se prachobyčejně bojím, připouští chirurg Robert Lischke

Fáze preparace

Než zákrok začal, věnoval se pacientovi anesteziolog Lukáš Pollert. Bedlivě ho bude sledovat po celou dobu zákroku.

„Myslím, že transplantace plic je nejtěžší transplantace vůbec. V současné době se provádí na ECMO, tedy mimotělním oběhu, kdy vyřadíme plíce a částečně i srdce, protože mimotělní oběh nahrazuje srdce i plíce,“ vysvětluje.

Několikahodinový zákrok začíná na pravé straně. Začneme horní a dolní plicní žílou preparovat plicní tepnu a bronchus – pravou průdušku,“ popisuje Robert Lischke průběh operace. „Tyto čtyři struktury musíme vypreparovat a pak uděláme to samé na levé straně.“

Zatím jde všechno velmi rychle i díky tomu, že pacient je velmi štíhlý.

Mimotělní oběh

„Na hadičkách máme pověšené jednotlivé struktury, budeme ventilovat pravou plící. Otočíme pacienta na mě, prosím,“ instruuje hrudní chirurg asistující zdravotníky. „Vidíte, že plíce je obrovská a má na sobě takové drobné buly – to je to onemocnění,“ ukazuje.

Pacient je napojen na mimotělní oběh|foto:Andrea Skalická, Český rozhlas

Nastala chvíle, kdy lékaři napojí pacienta na mimotělní oběh. „My jsme připravení,“ hlásí anesteziolog a Robert Lischke se chystá provést definitivní odpojení původního orgánu.

„Vidíte, že my v hrudní chirurgii musíme mít světla na hlavě, protože se často musíme podívat někam za roh, do hloubky, a to s operační lampou nejde,“ komentuje operatér.

Nový orgán pod drobnohledem

Na sál mezitím přichází chirurg Janis Tavandžis, aby upravil dárcovský orgán k transplantaci. Přes noc ležely plíce ve speciálním přepravním boxu při teplotě sedm osm stupňů.

„Připravuju plíci našívacímu týmu. Připravujeme tři klíčové struktury – síň, plícnici a bronchus. Oni ji pak jen vloží do těla a budou rovnou našívat,“ přibližuje svoji roli během transplantace. Plíce od dárce je zatím uložená v lavoru s ledovou tříští, aby byla neustále v chladu.

Úprava dárcovského orgánu před transplantací|foto:Andrea Skalická, Český rozhlas

Pro dárcovský orgán jel v předvečer zákroku odběrový tým z motolské nemocnice do Brna. Na místě byla i lékařka Monika Švorcová.

„Součástí odběru je bronchoskopické vyšetření, to znamená pomocí kamery prohlédneme dýchací cesty zevnitř. Poté uděláme makroskopii, zhodnotíme těžkost či lehkost plic, prohmatáme, zda tam nejsou nějaká ložiska, a pak provedeme proplach orgánu a celkový odběr,“ vypočítává nezbytné kroky.

Rekonstrukční fáze

Robert Lischke mezitím vkládá do hrudního koše pacienta novou plíci a začíná rekonstrukční fáze operace. „Velikost bude nepochybně ideální,“ hodnotí pohledem novou plíci a pokračuje spolu se svým asistentem v práci.

Čtěte také

Pacientovi zbývaly týdny, dnes je mu přes sedmdesát. První transplantaci jater provedli lékaři před 40 lety

Jakmile je plíce našitá, dojde k jejímu napojení do oběhu. Anesteziolog Lukáš Pollert do ní pošle už za okamžik vzduch. „Tady vidíte, jak se konce krásně rozvinou,“ ukazuje, jakmile se nový orgán začne nafukovat.

Lékaři kontrolují, jestli rána nikde nekrvácí, přikrývají plíci navlhčenou rouškou, aby nevysychala, a tím je transplantace na pravé straně u konce. Teď se bude stejný postup opakovat u levé plíce.

Po čtyřech hodinách je transplantace plic u konce. Lékaři pacienta postupně odpojí od mimotělního oběhu. Poté, co začne novými plícemi sám dýchat, uzavřou chirurgové pacientovi hrudník.

Česko patří v počtu provedených transplantací k evropské špičce. Jaká je budoucnost těchto zákroků v Magazínu Experiment popisuje přednosta Transplantcentra a Kliniky nefrologie pražského IKEM Ondřej Viklický. Poslechněte si celý pořad ze záznamu.