Tváří v tvář vlastním zdravotním problémům se prachobyčejně bojím, připouští chirurg Robert Lischke
Profesor Robert Lischke se řadí mezi nejvýznamnější české transplantology. Věnuje se hrudní chirurgii, letos se svým týmem zachránil život devětapadesátiletému muži, jehož plíce zničil koronavirus. „Pacient strávil 200 dní na mimotělním oběhu připoután na lůžko. Odejít nemohl, pohyb měl velmi omezený, byl závislý na přístroji. Muselo to být extrémně psychicky náročné,“ vzpomíná. Jak vypadá jeho každodenní praxe a jak jako lékař vnímá vlastní smrtelnost?
Jsou zdravé plíce hezké?
Ano, mladé zdravé plíce mají růžovou barvu, hezky se hýbou. Je to zvláštní jemná tkáň, takový obláček. A dokážou neuvěřitelnou věc: přestože jsou mnoho hodin odpojeny od oběhu, jakmile je napojíme na srdce a pustíme o nich krev, v naprosté většině případů okamžitě začnou fungovat. Proudící krev zbarví orgán dorůžova a plíce se začnou hýbat. S tím se pojí úleva, že je konec operace a že dopadla v pořádku.
Čtěte také
Přemýšlíte také o vlastní smrtelnosti?
Samozřejmě. Dokonce jsem na chvilku nabyl pocitu, že když jsem viděl mockrát někoho umírat, jsem na svou smrt lépe připraven. Ale to je absolutní nesmysl. V konfrontaci s vlastními zdravotními problémy jsem zjistil, že se prachobyčejně bojím a připraven nejsem. Snažím se být, ale zhruba od dvaapadesáti let cítím druhou polovinu života. Moje úvahy o životě jsou konečné.
Jak to vypadá na sále, v němž probíhá transplantace?
Je tam poměrně chladno, většinou hraje hudba, probíhají tam rozhovory o pacientovi, komunikace chirurgů s anesteziology, sestřičkami a těmi, co mají na starost mimotělní oběh. Mimoto probíhá rutinní komunikace o něčem jiném. Uvidíte doširoka otevřený hrudník, plíce, srdce a krev pacienta... Je to neuvěřitelné, dodnes z toho mám pocit magie.
Při tak náročném povolání je třeba si vyčistit hlavu...
Pomáhá mi plavání a kolo. Hodně chodím na koncerty jakékoli vážné hudby. Česká filharmonie a Rudolfinum jsou pro mě symbolem proti chaosu dnešního světa. Koncert začne v osm, hraje se, co je na programu, dirigent pracuje s jemnými nuancemi... Když opouštíte Rudolfinum, všechno je, jak má být.
Jak funguje vztah chirurga a jeho pacientů? Co ve svém oboru považuje za skutečné mistrovství? A jaká je jeho osobní vzpomínka na covid? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Jedna transplantace = Stovky hodin práce desítek lidí
Lékaři z IKEMu každý rok transplantují přes 200 orgánů. Na sálech stráví několik hodin. Samotné operaci ale předchází hod příprav — ty mají na starosti koordinátoři.
-
Porušováním pravidel se medicína vyvíjí. Vždy se zkoušely nepředstavitelné věci, zamýšlí se lékař
Pražský IKEM slaví padesát let fungování, ČT odvysílá o historii instituce dokument. Na svoje počátky vzpomíná přednosta transplantačního centra, profesor Ondřej Viklický.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
