Zdeněk Bergman

14. květen 2009

Svatojanské Navalis, Jan Nepomucký a Karlův most - to byla hlavní témata čtvrtečního Dopoledního Radiožurnálu. Hostem Lucie Výborné totiž byl ředitel Muzea Karlova mostu a převozník pražský - Zdeněk Bergman. V pátek 15. května bude hostem Magdaléna Dvořáková, kapitánka české armády.

Nejslavnější benátská gondola - i ta se dnes poplaví po hladině řeky Vltavy. A to v rámci obnovených vodních slavností Navalis. Jejich tradice sahá až do května roku 1627 - tehdy se slavnosti, které se později staly připomínkou Jana Nepomuckého, konaly poprvé.

Právě osoba samotného Jana Nepomuckého byla jednou z hlavních příčin, proč se Zdeněk Bergman zasadil o znovuzrození těchto barokních oslav. "Chceme osvětově přiblížit příběh tohoto světce," vysvětluje. A dodává: "Zároveň jsme chtěli i trochu napřímit jeho pověst v Čechách. Je to český člověk, který je ve světě známý, zatímco v Čechách zatracovaný - až utajovaný. Přestože představuje obraz českého venkova a českého baroka."

Právě kříž na soše Jana Nepomuckého je podle slov Lucie Výborné nejosahanější částí Karlova mostu. Jak si Zdeněk Bergman vysvětluje, že jsou lidé ochotni věřit tomu, že jim tento dotyk přinese štěstí a splní všechna přání?

Ředitel Karlova mostu odpovídá: "Jsem romantik a věřím v dobro. A věřím, že lidé v Janu Nepomuckém hledají ochranu a morální symbol člověka, který nasadil svůj život a nadřadil ho nad jakékoliv materiálno v reálném životě."

Nejen o Janu Nepomuckém, ale například také o tom, jak pokračuje rekonstrukce Karlova mostu, mluvil čtvrteční host Dopoledního Radiožurnálu. Vše si můžete poslechnout v Rádiu na přání.

Záznam celého rozhovoru se Zdeňkem Bergmanem i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.

autor: als
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.