Být Rom připadalo Američanům neskutečně cool, vzpomíná klavírní virtuos Tomáš Kačo

"Pamatuji si, že mi táta vždy rtěnkou na klávesu A dělal takovou tečku, protože to byl můj orientační bod," vzpomíná Tomáš Kačo.

Když mu bylo šest, babička mu řekla: Když se tuhle píseň nenaučíš pořádně, nebudeš pro mě dobrý muzikant. „Jde o romskou písničku. Text není důležitý, důležitá pro babičku byla emoce, která za touhle skladbou je,“ vzpomíná špičkový klavírista Tomáš Kačo, který své babičce později zahrál i na pohřbu.

Do jedenácti let prý neuměl ani noty. Později studoval AMU i Berklee College v Bostonu a dnes patří mezi nejlepší klavírní virtuosy na světě. „Když mi někdo řekne ‚to nedáš’, nakopne mě to,“ přiznává hudebník.

Z Nového Jičína do Bostonu

Přijímačky na Berklee byly vlastně jednoduché. Nebo spíš „jednoduché“. Aspoň tedy na první pohled. „Na přijímačkách na Berklee bylo zadání: Zahraj, co umíš nejlíp,“ vzpomíná Tomáš Kačo. „Přemýšlel jsem, zda zahraju jazzový standard, když jde o jazzovou školu… a nakonec jsem si řekl: Kašlu na to. Zahraju to, co hraju běžně na koncertech.“

Přijímací komise si tak před lety vyslechla část jeho desetiminutové improvizace na romskou píseň. „Tato skladba začíná jen jedním prstem. Z ničeho. Pak se otočí v divočinu, aby na konci zase spadla do ticha."

„Cool Rom“

Když pak na Berklee nastoupil, zažil něco, co z Česka neznal. Být „Gypsy“ totiž jeho americkým spolužákům připadalo neskutečně cool.

„Znají Romy z pohádek nebo filmů. Spousta lidí navíc nevěděla, že taková národnost vůbec existuje,“ směje se pianista, který v současnosti vyprodává nejproslulejší koncertní síně na světě. „Vysvětlování, jak to chodí u nás doma, jsem si ale ušetřil.“