Být Rom připadalo Američanům neskutečně cool, vzpomíná klavírní virtuos Tomáš Kačo

12. listopad 2018

Když mu bylo šest, babička mu řekla: Když se tuhle píseň nenaučíš pořádně, nebudeš pro mě dobrý muzikant. „Jde o romskou písničku. Text není důležitý, důležitá pro babičku byla emoce, která za touhle skladbou je,“ vzpomíná špičkový klavírista Tomáš Kačo, který své babičce později zahrál i na pohřbu.

Do jedenácti let prý neuměl ani noty. Později studoval AMU i Berklee College v Bostonu a dnes patří mezi nejlepší klavírní virtuosy na světě. „Když mi někdo řekne ‚to nedáš’, nakopne mě to,“ přiznává hudebník.

Z Nového Jičína do Bostonu

Přijímačky na Berklee byly vlastně jednoduché. Nebo spíš „jednoduché“. Aspoň tedy na první pohled. „Na přijímačkách na Berklee bylo zadání: Zahraj, co umíš nejlíp,“ vzpomíná Tomáš Kačo. „Přemýšlel jsem, zda zahraju jazzový standard, když jde o jazzovou školu… a nakonec jsem si řekl: Kašlu na to. Zahraju to, co hraju běžně na koncertech.“

Přijímací komise si tak před lety vyslechla část jeho desetiminutové improvizace na romskou píseň. „Tato skladba začíná jen jedním prstem. Z ničeho. Pak se otočí v divočinu, aby na konci zase spadla do ticha."

„Cool Rom“

Když pak na Berklee nastoupil, zažil něco, co z Česka neznal. Být „Gypsy“ totiž jeho americkým spolužákům připadalo neskutečně cool.

„Znají Romy z pohádek nebo filmů. Spousta lidí navíc nevěděla, že taková národnost vůbec existuje,“ směje se pianista, který v současnosti vyprodává nejproslulejší koncertní síně na světě. „Vysvětlování, jak to chodí u nás doma, jsem si ale ušetřil.“

autoři: lvb , als
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.