Zabránit šíření opičích neštovic by mohla nová látka českých vědců. Vyvinuli ji v rekordním čase. Nadějí by mohla být i proti koronavirům

„Kdybychom to dělali několik let, tak by nás určitě někdo předběhl, ale právě díky týmové práci jsme to zvládli udělat plus mínus za rok,“ přibližuje Evžen Bouřa. Do výzkumu se v akademickém Ústavu organické chemie a biochemie zapojily hned tři vědecké skupiny, sídlící sice v různých patrech budovy na Flemingově náměstí, ale se stejnou myšlenkou. Aby našli, co brání šíření smrtelných opičích neštovic v lidském těle.

„Vypadá to, že když byla dříve populace proočkovaná proti pravým neštovicím, zabraňovala tato vakcinace i šířeních těch opičích, a protože se přestalo očkovat v 80. letech, je teď naše populace bezbranná, a to se stalo ve všech zemích současně, takže se opičí neštovice začaly šířit po celém světě,“ vysvětluje Evžen Bouřa.

Hra s čepičkami

Zabránit šíření opičích neštovic lze prostřednictvím virové RNA. S trochou nadsázky bychom mohli říct, že jde vlastně o jakousi hru s čepičkami.

„Naše tělo si svoje molekuly RNA značí čepičkou. Když se tam objeví RNA, která není takhle označená, tak ji náš organismu zničí a aktivuje se antivirový stav. A viry se tomu samozřejmě snaží bránit, takže třeba ten virus opičích neštovic je schopný vyrobit čepičku, a ta je neroznatelná od té lidské. To tělo nemůže poznat, to jsou chemicky stejné látky,“ popisuje Evžen Bouřa.

A taky pěkně složité, jak vidím na obrázku. Čepička RNA rozhodně nepřipomíná Večerníčkovu lodičku, ale je to dlouhá molekula, vidím pět prvků v různých skupinách, které jsou propojené, přičemž z hlediska přenosu viru je podstatná jen jedna část – methyl. Jenže musíme vědět, kde přesně leží.

Čtěte také

Molekulárního biologa Karla Rašku jr. vyhnaly za oceán sovětské tanky. Pro schopné lidi hranice neexistují, věří

„Používáme metodu, které se říká krystalografie. V laboratoři naroste takový malý diamantík, který je ale složen z proteinů, právě z toho enzymů, v našem případě methyltransferázy, a pak metodou rengenostrukturní analýzy zjistíme strukturu toho proteinu,“ říká Evžen Bouřa.

Molekuly versus knihovna

Zatímco tým Evžena Bouři zjišťoval polohu molekul, Radim Nencka se ponořil do knihovny. Nemusel ale chodit do žádné místnosti plné knih, jen si v počítači otevřel speciální databázi látek.

„Štěstí přeje připraveným, díky tomu, že už několik let pracujeme tady na těchto enzymench, máme knihovnu látek, která je vyloženě směřovaná na metyltrasnferázy, a díky tomu jsme byli schopni velmi rychle nalézt látky, které fungují,“ přiznává Radim Nencka. 

Nakonec se jako nejvhodnější ukázala přírodní látka sinefugin, kterou vědci museli trochu upravit. Umí nahradit v čepičce zmíněný metyl a znemožňuje viru opičích neštovic další šíření v těle člověka.

„Ten virus vstoupí do buňky, jako by vstoupil normálně. V těch buňkách se začne množit a tvořit nové kopie své RNA, ale nebude si na ně moct přidat tu čepičku a díky tomu ho náš imunitní systém rozpozná a zničí,“ popisuje Radim Nencka.

Na dobré cestě 

Čtěte také

Jsou malé, nenáročné a rychle se množí. Bez myší by moderní věda nebyla tam, kde je dnes

Ve speciální virové laboratoři Ústavu organické chemie a biochemie si vědci ověřili účinnost svého preparátu. Teď řeší partnera pro testy na myších.

Podle Radima Nencky jde o velmi nadějný směr výzkumu pro novou skupinu léků: „Myslím, si, že to je poměrně nová cesta, kterou bychom se mohli vydat, abychom mohli vyvinout další nové látky, které budou aktivnější, budou mít vyšší specificitu a podobně. Jde o velmi důležitý základní kámen pro to, abychom na tom mohli stavět,“ uzavírá Radim Nencka.

Nové léky by mohly působit proti opičím neštovicím a třeba i koronavirům.