Astronom: Kontakt se vzdáleným vesmírem potřebujeme, kvůli pokoře. Obloha bude viditelná čím dál míň

Máte nějakou teorii o tom, proč se tak rádi díváme na hvězdy?

Často jsem o tom přemýšlel, i jsem o tom něco četl. Nevím, jestli to, co řeknu, je pravda.

Já myslím, že je to hodně individuální záležitost. Mně to dovoluje snít, třeba.

Ano. Koneckonců, když jsme zmínili jizerskou oblast tmavé oblohy, k ní připravil tehdejší ministr životního prostředí Ladislav Miko zdravici, kde psal o tom, že tmavou oblohu potřebujeme pro zdravý život přírody, nás lidí a pro dodržení cirkadiálního rytmu – můžeme pokračovat v odborných pojmech – ale také proto, že potřebujeme zachovat pokoru člověka.

Čtěte také

Země v klimatickém varu: naše účast na řešení by měla odpovídat spotřebě fosilních paliv, říká poradce prezidenta Miko

My potřebujeme kontakt se vzdáleným, nepohmatatelným vesmírem, abychom v sobě měli pokoru. Když bude člověk pod lampou, přeci jen pokoru trošku ztrácí.

Ale já osobně si myslím, že pohled nahoru je pro většinu lidí něčím mimořádným. Jednak je to jakýsi vztah: tatínek a maminka byli vždy větší, to byla autorita. Bůh tam někde nahoře je pro někoho autorita. Čili pohled nahoru člověku přivádí nejen pokoru, ale i úctu, vztah, zodpovědnost a podobně.

Na co se budou dívat naši potomci na obloze za tisíc nebo deset tisíc let? Jaká bude obloha?

Já to řeknu z několika úhlů. Naši potomci se budou dívat na vesmír ve velmi mnoha případech, jak vypadá právě teď. My nevidíme vesmír, jak vypadá teď, my se díváme vždy do minulosti. Vždy musíme počkat, než sem světlo od toho kterého objektu rychlostí 300 tisíc kilometrů za sekundu doletí.

Žijeme jako civilizace v neustálém pološeru.
astronom Pavel Suchan

Nejmenší minulost je pohled na měsíc, to je sekunda a kousíček. Na slunce 8 minut 19 sekund. Ale když se díváme na galaxii v Andromedě, ta je dva a půl milionu světelných roků daleko. Čili světlo, které k nám přiletělo do našich očí, je dva a půl milionu let staré. Čili naši potomci se budou paradoxně koukat na vesmír, jak vypadá teď, protože to my nevidíme. A pak tedy doufejme, že vůbec uvidí oblohu.

Teď jste mě trošku vylekal.

S lidstvem je to ale těžké. Je to smutné, protože lidstvo neumí hospodařit s tím, co má a co mu umožňuje a ulehčuje život. My dnes světlo v noci nejenom využíváme, ale nadužíváme. Světelné znečištění se jenom zvětšuje a obloha je čím dál tím hůře viditelná. Samozřejmě, najdeme místa, kde pořád máme pocit, že je mléčná dráha až k obzoru. Ale abych vás vylekal ještě jednou, na evropském kontinentě už není původní tma, jako třeba za Karla IV. Vždy tam bude nějaký foton umělého světla, třeba 300 km daleko. Obloha bude světlejší a bude toho vidět míň a míň.

Čtěte také

Nefunkční družice restartujeme laserem. Na oběžné dráze začíná být plno, říká kosmický popelář Klinga

Druhá věc je, že začala éra mega konstelací satelitů na oběžné dráze. My astronomové čelíme často dotazům: ještě pořád se najde někdo, kdo nikdy neviděl, že letí jakýsi vláček družic. To jsou Muskovy Starlinky.

Dobře, někdo internet opravdu používá, ale my jsme byli dlouhá desetiletí zvyklí na dejme tomu 5-10 tisíc družic na oběžné dráze, teď jich bude 100 tisíc. Čili se může stát, že jsme na začátku konce pozorovatelnosti oblohy, jak ji známe, protože bude víc satelitů než hvězd.

Už se vám stalo, že jste nebyl schopen dobře identifikovat souhvězdí, která znáte, protože jste na ně přes družice neviděl?

Stalo. Myslím si, že mě kvůli tomu nevyhodí z práce, protože to opravdu nešlo. Lidé jsou asi zvyklí na tzv. vláček Muskových Starlinků společnosti SpaceX, to jsou družice telekomunikační, respektive poskytující internet. Když běží ve vláčku, často dostáváme dotazy, jestli už jsou tady, z toho Marsu.

Ale pak ještě existuje mezifáze. Družice se pak postupně rozutíkají, dostanou se na vyšší oběžnou dráhu a už nejsou vidět ve vláčku. Ale já jsem zažil takovou mezifázi. Bylo to na hvězdárně v Ondřejově, koukal jsem na oblohu a najednou přes třetinu oblohy běželo asi 35 družic. V tu chvíli se mi rozutíkaly hvězdy, protože jsem nevěděl: je to hvězda, je to družice? Já jsem nebyl schopen v tu chvíli identifikovat souhvězdí, která jinak dobře znám. Takže už jsem zažil to, co nás pravděpodobně, nedej bože, čeká.

Neustálé pološero

Už jsme si řekli, že je složité najít v Česku místo s opravdu tmavou oblohou. My se 11. září potkáme na konferenci Světlo, tma, život – cesta ke změně. Je možné v Česku omezit světelný smog?

Je to možné a docela snadné, protože tady nebojujeme s nějakými freony z ledničky, které ještě desítky let budou v atmosféře. Asi každému dojde, že když zhasneme – tečka a je tma. Ale tématem není zhasnout, protože my už jsme civilizačně nastavení na to, že jsme aktivní i večer. První, co bych řekl, je nesvítit zbytečně.

Já si vzpomínám na televizní kampaň v 70. letech, kdy vždy po reklamě běželo: nesvítí někde zbytečně? Smáli jsme se tomu.

To já vím, smáli jsme se tomu a tuto konotaci v sobě pořád ještě mám. Ale na druhou stranu, dnes je to naprosto klíčová věta. Zavře supermarket, tak přece nemusí svítit parkoviště. Nejde jen o plýtvání penězi, on tím poškozuje okolí, přírodu a vůbec naši planetu v noci.

Jsme v situaci, že jsme jako civilizace odešli od přirozeného chodu. My dva teď děláme chybu: teď venku svítí slunce a měli bychom být na co největším osvětlení. Naši předchůdci sedláci byli nejspíš touto dobou na polích. My nemáme 100 tisíc luxů (světelných jednotek, pozn. red.), jako bude v poledne. My jsme ve studiu a tady je tisíc luxů, čili nemáme dost světla.

Čtěte také

Spánkový deficit? Pomůže pravidelnost a večer bez obrazovky. Dospávat o víkendu zadělává na potíže

A večer, kdy bychom měli být v naprosté tmě, tak si rozsvítíme. Rozdíl mezi denním světlem a noční tmou si ponižujeme a žijeme jako civilizace v neustálém pološeru.

Náš mozek – gangliové buňky v oku a potom mozek – jsou připravené na to, že je velké světlo, pak se setmí a gangliové buňky to oznámí mozku. Mozek pak jako dirigent oznámí našim orgánům: teď se regenerujete a jde spát. Ale takhle neví. Setmělo se, ale rozsvítilo se na ulici: ‚Aha, tak nevyšlo to slunce?‘

My už máme LEDky a můžeme světlo směrovat líp, ale nedej bože, když je tam krátkovlnná složka světla, to znamená modré, případně zelené světlo. To je téma číslo jedna dnešní doby. Proto všichni tak bojujeme za to, aby se svítilo oranžovým světlem bez krátkovlnné složky, protože ta v noci nemá existovat.

Když svítí slunce, má plné spektrum. To znamená, že pro mě jako organismus, když mi někdo posvítí ostrým bílým světlem s modrou složkou, mozek mě budí a říká: hele, vstávej, vyšlo slunce.

Co hmyz?

Hmyz je vlastně pro náš život důležitější, než si myslíme. Někdo ho má za otravnou složku života, zejména v létě, nicméně bez hmyzu to nedokážeme.

Čtěte také

Proč ubývá hmyzu a ptáků? Lidé považují přírodu za zdroj své obživy, nechtějí se dělit, vysvětluje ornitolog

Co to dělá s ním, že jim svítíme v době, kdy všichni, nejen hmyz, potřebujeme mít tmu?

Objektivně musíme poznamenat, že světlo není jediný ničitel hmyzí populace. Určitě si posluchači vzpomenou na zprávu, která prošla před pár lety, že dnes evidujeme úbytek 75 % hmyzu na evropském území. To je šílené.

Souhlasím s vámi, také nesnáším vosu a komára, ale bez hmyzu tady nepřežijeme. Jsou to opylovači. I kdyby někdo řekl, že budeme mít robotické čmeláky a včely, tak také něco stojí. Dnes ekonomové dokážou služby ekosystému, služby přírody vyčíslit. Ale přece si jako lidstvo nevyhubíme něco, co pak musíme nahradit a zaplatit.

Hmyz je ale světlem v noci samozřejmě ovlivňován. Jsou i noční opylovači, dokonce většina hmyzu je noční. Hmyz je extrémně citlivý na světlo v noci. Navíc, na rozdíl od nás, kdy my jsme 5 metrů pod lampou a svítí na nás už nějaké dva luxy, hmyz se dostane až k lampě, zejména proto, že ho světlo přitahuje. Takže hmyz tam má opravdu poledne.

Jak se liší pohled na noční oblohu napříč kontinenty a která souhvězdí mají pozorovatelé z celé země společné? Poslechněte si celý rozhovor s hostem Lucie Výborné.