Molekulárního biologa Karla Rašku jr. vyhnaly za oceán sovětské tanky. Pro schopné lidi hranice neexistují, věří

Se svou rodinou emigroval v den srpnové invaze vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. „Čekal jsem do pozdního odpoledne, jestli nebude vyhlášená mobilizace. K tomu nedošlo, tak jsem i s manželkou a synem odjel do Rakouska,“ vypráví Karel Raška junior na videu Národního českého a slovenského muzea a knihovny ve státě Iowa.

Kariéra za velkou louží

Právě do Spojených států směřovaly jeho další kroky. Od začátku se prý za oceánem cítil jako doma. O své kariéře, tentokrát už v rodné češtině, promluvil před několika lety i v rozhlasovém vysílání:

„Původně jsem biochemik a v Americe jsem pracoval po desetiletí jako molekulární virolog. Tam je ovšem výhoda být lékařem, tak jsem si udělal všechny klinické atestace. Postupně se mi dařilo, až jsem se stal přednostou velkého oddělení.“

Věda jako rodinné dědictví

Lékař, který se podílel na vymýcení neštovic, Karel Raška a jeho synové|foto: Jihočeská univerzita

V roce 1976 byl profesor Karel Raška jmenovaný profesorem patologie a mikrobiologie. Svůj výzkum zasvětil studiu národových virů, několikrát byl zvolený jedním z nejlepších amerických lékařů.

Zájem o vědu měli Raškovi v rodině. Dědeček Karla Rašky juniora se prý přátelil s Albertem Einsteinem a medicíně se věnovala také jeho babička. Maminka Helena Rašková byla významná farmakoložka a otec, Karel Raška, epidemiolog světového významu.

Právě on nastartoval v 60. letech program Světové zdravotnické organizace pro boj s pravými neštovicemi. Byl velkou inspirací pro své syny – Ivana a Karla juniora.

Cestovat je normální

„Pracoval jsem jako vědecký aspirant v ústavu profesora Františka Šorma, což byl světový biochemik a organický chemik. V roce 1965 tam nakrátko přijel profesor univerzity v Yale, který si mě oblíbil a pozval mě na stipendium,“ pokračuje Karel Raška junior ve vyprávění

Čtěte také

Mají vědci zázračný lék na dohled? Čeští biochemici testují látku, která účinkuje na většinu koronavirů

Tehdy se seznámil se Spojenými státy, svým budoucím domovem. Cestu na západ mu otevřela uvolněná 60. léta.

„Pro nás byl zážitek dostat se na měsíc pracovat do Štětína do nemocnice,“ vzpomíná dnes po telefonních linkách z New Jersey. „Ve svobodném světě bylo vždycky zcela normální, že vědci a univerzitní studenti cestovali po celém světě. V Americe bylo téměř nemožné dělat kariéru v akademické sféře, aniž ty vědci byli alespoň rok v Anglii, ve Švédsku nebo v Austrálii.“

Pro schopné lidi není hranic

Vycestovat je nutné, říká Raška a dodává, že neméně důležité je umět pak nabytými zkušenostmi pomoct rozvoji vědy doma – ve vlasti. On sám na Českou republiku nikdy nezapomněl a ta se mu v roce 2010 odměnila medailí za zásluhy, kterou převzal z rukou prezidenta.

Profesor Karel Raška letos oslavil 80. narozeniny. Dál žije v USA a pracuje na Rutgersově univerzitě v New Jersey. Je zářným příkladem svého vlastního rčení, že pro schopné lidi není hranic.