Nemáte kanalizaci ani čistírnu? Díky vypařovacímu záhonu se zbavíte splaškové vody organickým způsobem

„Tento dům není možné připojit na kanalizaci a nemá ani vlastní čistírnu. V takových případech musí majitel splaškovou vodu vypouštět do žumpy a ta se samozřejmě musí vyvážet,“ říká Michal Kriška z Vysokého učení technického v Brně, jeden ze zakladatelů univerzitní spin-offové společnosti ConWe.

Čtěte také

Experiment ŽIVĚ ze Země živitelky: Záhon na splašky či červí hnojivo. Jak číst jazyk hmyzu a zvířat?

Jsme sice v chatařské kolonii, ale tento dům je obývaný celoročně. „Obecně se počítá, že jeden člověk vyprodukuje zhruba 100 litrů za den. Kdyby tady bydlel jeden člověk celoročně, tak to bude znamenat vyvážení třeba čtyři až pětkrát za rok. A s počtem obyvatel se to samozřejmě násobí,“ odhaduje náročnost provozu z hlediska splaškové vody.

Univerzitní společnost nedávno na zahrádce před domem vybudovala filtrační a vypařovací záhon, který je poměrně hustě porostlý zelení. Právě sem je svedena veškerá odpadní voda. Předtím je ale potřeba ji trochu připravit, naznačuje Michal Kriška a otevírá poklop u jímky umístěné nedaleko.

Štěrk, rostliny, bakterie a je hotovo

„Toto je tříkomorový anaerobní separátor, kde se bez přístupu kyslíku kaly a nečistoty rozkládají,“ popisuje.

Michal Kriška u jímky přetvořené v anaerobní separátor|foto:Michal Šafařík, Český rozhlas

„Tyto látky jsou ale stále nebezpečné, takže je nemůžeme vypouštět do přírody. Automatizovaný systém proto vypouští znečištěnou odpadní vodu přibližně třikrát denně a ona postupně začne prosakovat jednotlivými vrstvami,“ pokračuje, zatímco z hadice začíná na záhon stříkat voda.

Úplně nahoře je štěrk a pod ním stavební suť. „Rostliny na záhonu vytvářejí symbiózu s bakteriemi a společně do sebe vstřebávají škodliviny. Ale zároveň ten největší význam rostlin je ten, že vypařují odpadní vodu, takže sem nemusí jezdit fekální vůz. S tím se ušetří a zároveň je to ekologičtější přístup.“

Odpařit, nebo využít

Takto se ale hlavně v zimních nebo podzimních měsících nevypaří všechna voda. Pavel Škarpa z Vysokého učení technického mi proto ukazuje další nádrž, která obsahuje odhadem několik set litrů vody. Ta už záhonem protekla.

Pavel Škarpa u nádrže na přefiltrovanou vodu|foto:Michal Šafařík, Český rozhlas

„Můžeme ji z nádrže buďto poslat zpátky na povrch záhonu, aby se vypařila, anebo ji cirkulovat několikrát. Zachytíme tak stále více nečistot. Voda sice není pitná, ale můžeme ji využít například ke splachování.“

Hlavní smyl záhonu je ale likvidovat znečištěnou vodu, kterou přirozená filtrace zbavila organických látek, amoniaku a částečně i fosforu. Jeden metr čtvereční vypaří okolo pěti litrů denně.

Vědci z VUT zatím postavili deset záhonů a teď vyvíjejí zelenou vypařovací střechu – třeba pro domy bez zahrady.

Vědci mají testovací záhon i na pozemku Fakulty stavební VUT|foto:Michal Šafařík, Český rozhlas