Za sovětských dob býval Nižnij Novgorod uzavřeným městem. O to větší zájem turistů vzbuzuje v posledních letech

Jsou to takové malé architektonické poklady: barevné dřevěné domky, se zdobnými vyřezávanými římsami nad okny, které připomínají krajky. Tradiční domy ale postupně zmizely z center řady ruských měst. Mnohé z nich už za sovětské éry srovnaly se zemí buldozery. Další pak od 90. let developeři.

Kdysi tu bývaly velké vchodové dveře a krásná kovová stříška. Dneska je prý už ale všechno nenávratně pryč, popisuje 34letý Nikita.

Nikita patří k obyvatelům Nižného Novgorodu, kterým začalo čím dál víc vadit, že z centra jejich města postupně zmizely celé ulice a čtvrti s tradičními dřevěnými domy. Samy o sobě nejsou unikátní natolik, aby se mohly těšit ochraně jako součást kulturního dědictví. Tvoří ale jedinečný ráz města a psala se v nich jeho historie.

Čtěte také

Aby historii neodvál čas

„Sešlo se to tak, že se v tomhle domě jednu dobu usadil spisovatel Vladimir Korolenko s rodinou. A v tomhle v roce 1919 zase Maxim Gorkij. Byla tu díky tomu taková koncentrace kultury, protože je tu navštěvovali přátelé z Moskvy: Šaljapin, Čechov, Bunin. Všichni tu byli,“ vysvětluje jednu z motivací Nikita. 

Ostatně, právě na počest místního rodáka, věhlasného sovětského spisovatele, město za minulého režimu přejmenovali: Název Gorkij neslo víc než půl století, až do začátku 90. let.

Stejně jako mnohé další domy ve Čtvrti tří svatých pocházejí i tyhle z počátku až poloviny 19. století. V samém centru města tu kdysi bydleli dobře situovaní měšťané, obchodníci a příslušníci inteligence: učitelé, lékaři, historici nebo právě třeba spisovatelé. Po bolševické revoluci je pak vystřídala pracující třída. Domy byly všech, zároveň nikoho, a postupně chátraly.

Do dnešního dne se zachovala jenom část zdejších domů. Mnohé z nich padly za oběť přestavbám už za minulého režimu. A ty zbývající měl potkat stejný osud.

Válka s developery

„V roce 2018 byl tenhle dům vystěhovaný, aby ho mohli zbourat. Byla provedená expertíza, podle které byl v havarijním stavu. Ve skutečnosti to ale bylo nezákonné. Expertíza byla vymyšlená a cílem bylo zbourat ho a získat pozemek v centru města a postavit nějaký bytový dům nebo něco takového. Prostě byznys,“ vysvětluje Nikita.

Čtěte také

Spolu s dalšími nadšenci tak dlouho válčili s developery a vedením města, až se radnice toho léta rozhodla, že jim povolí v šibeničním termínu jeden z domů na vlastní náklady opravit. A tehdy se zrodil každoroční pouliční festival, kdy jim další a další domy ožívají pod rukama.

„Je to jako koníček. Někdy něco vymýšlím. Jindy prostě dělám rukama. Je to relax a budování zároveň.“

Někdy domy dostanou jenom nový nátěr, jindy čekají Nikitu a další dobrovolníky podstatně náročnější úkoly. Jak popisuje, jeden z domů třeba celý nadzvedávali o několik centimetrů. Místní obyvatelé přitom ne vždycky sdílejí jejich nadšení.

Přijdeme-li o dílo, zapomínáme i daného autora.
Nikita, režisér a designér zachraňující staré domy

„Obecně spíš nepomáhají. Naopak nám ještě třeba nadávají v duchu: co vy tady děláte a proč? Je to zvláštní, protože člověk chce něco pěkného udělat, opravit něco, a místo toho se ještě dočká odpovědi, ať to co nejdřív uklidí,“ přiznává Nikita.

Při rekonstrukcích už objevili notnou řádku artefaktů. Od samovarů přes množství fotek až po vypálenou kulku z 20. až 30. let. Dneska jsou všechny vystavené v jednom z domů, které město zapůjčilo jako zázemí a místo k setkávání.

Nikita a další dobrovolníci při opravách historických domů narazili na řadu artefaktů. Od šicího stroje přes samovary nebo kulku z počátku minulého století

A jestli jim není líto, že dřou v podstatě na cizím? To jim prý nevadí.

„Je to jak obraz v muzeu. Visí tam a potřebuje restaurovat. Jestli to neuděláme, přijdeme o dílo daného autora. A jak jednou přijdeme o dílo, zapomínáme i daného autora. A stejné je to s těmito domy. Stavěli je známí architekti tehdejšího Nižného Novgorodu.

Jak namítá Nikita, když dopustí, aby zmizely podobné domy, bude to prý, jako kdyby přišli i o svou vlastní historii.

autoři: Ivana Milenkovičová , aka
Spustit audio

Související