Divadelní Novgorod ve světle invaze. „Bojovat chci tam, kam se sám pošlu,“ vysvětluje Jiří Suchý úpravu hry

1. květen 2022

Svými slovy má k armádě kladný vztah, tvůrčí okénko za komunismu ale Jiřímu Suchému otevřel mír. „Tenkrát bylo heslo boj za mír. Bojovalo se za mír pořád, takové zvláštní heslo. Tak jsem si říkal: mír, to je místo, kde můžu říkat něco, co chtějí slyšet,“ popisuje ředitel divadla Semafor nápad za hrou Kdyby tisíc klarinetů, jejíž název propůjčil dobročinné sbírce pro Ukrajinu. Jak ve světle ruské invaze upravil znovuuvedený kus Nižnij Novgorod z prostředí první světové války?

Rozhodli jste se oprášit hru z roku 1992 Nižnij Novgorod. Kolikrát už musela být obnovená premiéra odložena?

Ta premiéra byla už čtyřikrát odložena, teprve popáté se nám to povedlo. Třikrát jsme ji odložili kvůli covidu: vždy, když vznikla naděje, že budeme moci začít hrát, tak pak zase přišlo omezení a už jsme zase nemohli. No a počtvrté kvůli Putinovi. Ta současnost je tak křiklavá, že ji člověk musí brát v úvahu, proto jsme to odložili zase skoro o tři týdny. Nakonec se ta premiéra povedla, že jsme ji realizovali.

Čtěte také

Děj se odehrává v roce 1917. Jak jste ten text tedy upravil po invazi Ruska na Ukrajinu?

Jednak jsem tam přidal pro radost diváků, poněvadž na to reagují velice pěkně, takovou kutálku, ruskou kutálku, která se vydává za Američany a hrajou – tam jsem napsal takový song o Abrahamovi Lincolnovi, o válce Severu proti Jihu a tak. No a potom jsou tam drobné jako narážky, drobné větičky.

Já tam hraji generála Šolomonova, zběha, který zběhl. A tam vysvětluji, právě teď jsem to upřesnil taky, že jsem zběh z toho důvodu, že ne že bych se chtěl vyhýbat boji, ale že nechci bojovat tam, kam mě někdo pošle, ale chci tam, kam se pošlu sám, poněvadž budu vědět, proč tam jsem a jaký to má smysl. Tak takové úvahy tam jsme vsunuli, tak jsme to trošičku přizpůsobili tomu trpkému současnu.

Čtěte také

Jakou odezvu měla hra po těch prvních uvedeních?

Já jsem se trošičku lekl: premiéra byla přijata velice příznivě, ale zdaleka ne tak bouřlivě, jako jsme vždycky byli zvyklí. A já jsem zpanikařil. Když jsem šel domů, tak jsem říkal, tak asi se mi to nepovedlo. Ale druhý den mi začaly chodit e-maily, a sice od osob, kterých jsem si vážil – Olga Sommerová nebo doktor Honzák, Soňa Červená – a ti to úplně vynášeli. A tak jsem si říkal, tak to asi nebude úplně blbý a špatný.

Já bych vám rád poděkoval, že jste podpořil dobročinnou sbírku Nadačního fondu Českého rozhlasu hudebních nástrojů nejenom pro děti z Ukrajiny, ale pro všechny, které si to nemohou dovolit. Propůjčil jste nám k tomu účelu název Kdyby tisíc klarinetů. Vzpomenete si, kdy k vám přišel ten nápad?

Napadlo mě to v roce 1957, kdy se nám najednou objevilo na obzoru divadlo: a teď co? Byli jsme v hledáčku těch nejvyšších tehdejších míst a v 50. letech to nebyla vlídná místa.

Říkal jsem, tak já nemůžu udělat něco... poněvadž když jsem zpíval v Redutě, tak jsem tam zpíval písničky jako Malý blbý psíček nebo Zastřelilo tele krávu, Zlomil jsem ruku tetičce a tak... A oni nás za to strašně týrali, že to je prostě únikový, neobsažný a že nemáme vlastně právo na existenci. Tak jsem si říkal, musím se toho vystříhat.

Čtěte také

Oni po nás chtěli satiru a tu satiru, co chtěli, tak tu jsem zase nechtěl já. Ale pak jsem si říkal: mír, to je věc, na kterou si potrpěli. Tenkrát bylo heslo boj za mír. Bojovalo se za mír pořád, takové zvláštní heslo. A tak jsem si říkal: mír, to je místo, kde můžu říkat něco, co chtějí slyšet.

A teď jsem si říkal: co, aby to bylo překvapivý, aby to nebyla normální běžná agitka. Tak jsem si vymyslel zázrak. Prostě mě napadlo, co kdyby se zbraně změnily v hudební nástroje. Jak mě to napadlo, to je pro mě dodneška záhada. Já mám takovou teorii, že mi nápady vždycky přicházejí odněkud, že nejsou ze mě, poněvadž já jsem nic o něčem takovém neuměl uvažovat, neuměl jsem si to představit, a přesto mě to napadlo. To se psal rok 1957.

autoři: Vladimír Kroc , jkh
Spustit audio

Související

  • Šedesát let Semaforu

    Co se stane, když spojíte divadlo Semafor a rozhlasové pořady Gramotingltangl? Jonáš klub! Toto sdružení příznivců Semaforu existuje už přes padesát let.