Vstávání ve čtyři a výlety do pouště. Češi se v katarském Dohá dokonale zabydleli, je tam pohoda a bezpečno

„Máme tady takovou zásadu, že když překonáte první dva měsíce, už pak vydržíte docela dlouho,“ usmívá se Martin Jaroš, který žije v katarském Dohá už pátým rokem. Pracuje jako marketingový odborník pro nadnárodní telekomunikační firmu.

Čtěte také

Tisíce velbloudů se dočkaly svých pastevců, stáda rozdělila blokáda Kataru

Hodně lidí po pár týdnech v Kataru zjistí, že padesát stupňů ve stínu, žádná zeleň a tisíce kilometrů od domova nejsou nic pro ně. Pokud prý ovšem překonáte prvotní náraz, pak naopak oceníte zdejší nulovou kriminalitu, špičkové služby a přátelskou krajanskou komunitu.

Pátek v poušti

Sešel jsem se s několika českými krajany večer v klimatizované kavárně, jinak to v horkém kaatarském létě ani nejde. Moderní podnik evropského střihu je v přízemí jednoho z prosklených mrakodrapů pár desítek metrů od nábřeží. Zajímá mě, co se dá v pouštním rozpáleném Kataru třeba o volných pátcích vlastně dělat.

Tržnice v katarském Dóha|foto:Štěpán Macháček, Český rozhlas

„Pokouším se pátek začít ranním během,“ svěřuje mi stavební inženýr Jiří Adam. „S přáteli se potkáme na promenádě a jdeme si zaběhat. Ale vzhledem k místnímu klimatu se musíme potkat někdy kolem půl páté ráno,“ dodává s tím, že ranní běh si tak aspoň spojí s pozorováním východu slunce nad mořem.

Krajanský život

Také Jiří Adam je v Kataru už několik let. Jako zaměstnanec jedné singapurské firmy buduje nedaleko Dohá čistírnu odpadních vod. „Máme s přáteli takovou skupinu, říkáme si pátečníci, a vždycky někdo z nás organizuje víkend. Na jaře a v zimě se snažíme být co nejvíc venku, podívat se do pouště nebo k moři,“ vypráví.

Čtěte také

Běhat se dá i v padesáti stupních. Obyvatelé Kataru v létě nemají příliš na vybranou

Podle Martina Jaroše je momentálně v Kataru asi šedesát Čechů a Slováků. Mají svou facebookovou skupinu a na rozdíl od jiných zemí prý zdejší krajanská komunita drží dost pospolu.

„Jezdíme spolu stanovat na pláže, dětem organizujeme hry, je to fakt moc příjemná parta,“ pochvaluje si Martin Jaroš. „Pro mě je to jedna z věcí, která tady mě a moji rodinu drží. Našli jsme si tady dobré přátele a žijeme tu možná společenštější život než doma v Čechách.“

Katařan – ohrožený druh

S rodilými Katařany, kteří jsou ve své vlastní zemi poněkud vzácným druhem, se Češi, stejně jako jiní cizinci, setkávají spíš jen na pracovní úrovni.

Všichni Katařané vědí, kde je Česká republika.

„Katařané pracují na klíčových pozicích ve státní správě a musím říct, že se mi s nimi spolupracuje velice dobře,“ hodnotí přístup místních k cizincům Jiří Adam. „Jsou velmi přátelští, ale zároveň velmi nároční a vědí přesně, co chtějí.“

Jedno ze stovek stavenišť v katarské metropoli|foto:Břetislav Tureček, Český rozhlas

Před několika měsíci za Jiřím přijela i jeho přítelkyně Kateřina. Trénuje teď katarské ženy v největším fitness klubu v Dohá. „Pokaždé když řeknu, že jsem z Česka, tak buď přímo klientka, nebo někdo z jejího okolí už v Česku byl nebo tam pravidelně jezdí – do lázní nebo i jen tak jako turisté. Všichni Katařané vědí, kde je Česká republika,“ říká Kateřina Staroňová..

Podle ní je v Kataru Evropa vzorem zdravého životního stylu a evropští sportovní trenéři jsou tady velmi žádaní.

Česká exotika

Martin Jaroš žije v Kataru se ženou a dvěma dětmi. Může to prý znít divně, ale teď je pro něj domov Katar. „Máme i nějaké bydlení v Praze,“ dodává s tím, že se snaží každý rok v létě posílat děti do Česka, aby se poznaly i takové věci, jako je tráva, šunka nebo opékání buřtů.

Být vidět, takový je význam nejen mrakodrapů v Dauhá ale i sportovních svátků, které pořádá Katar|foto:Michal Jurman

A zatímco on sám jako kluk snil o exotických dálkách a svůj sen si prý vlastně splnil, jeho děti se touží válet v trávě někde v Čechách.