Katarskou tradici převálcovaly perly z Číny
Legendární lovci perel to v moderní době nemají vůbec jednoduché. Namísto potápění do mořských hlubin se dnes většina perel získává z ústřic chovaných v obrovském množství na farmách. Kdysi patřil lov perel k tradiční obživě i v Perském zálivu, třeba v Kataru. Prastarou živnost tam však pohřbilo mimo jiné i objevení ropného bohatství.
„Než tady byla objevena ropa, neměli obyvatelé žádné příjmy. Obživu si mohli zajišťovat v poušti sháněním dřeva a bylin. Někdo rybařil, další se živili právě lovem perel. V posádkách lodí tehdy mimochodem nechyběl zpěvák, takzvaný nahám, který svým zpěvem pomáhal udržovat dobrou náladu,“ vypráví pan Sa’ad.
Je mu dvaasedmdesát a staré dobré časy katarských lovců perel dobře pamatuje. A nejen to, sám k nim patřil. Tak jako tisíce dalších mužů vyrážel každoročně až na čtyři měsíce na moře s nadějí, že najde dostatek perel k uživení rodiny.
„Potápěč používal tři věci. Zaprvé závaží – velký kámen, který si zavěsil na nohu a který ho stáhl ke dnu. Dále košík, který si zavěsil na krk a pak do něj na dně odlamoval ústřice. A jako třetí kolíček na nos, aby mu do něj netekla voda. Takhle,“ ukazuje mi starý muž názorně u svého krámku.
„Potápěč se pořádně nadechl a šel dolů na dno. Tam odhodil závaží, které vytáhl později zpátky na loď jeho pomocník,“ popisuje pan Sa’ad. Pak už na mořském dně přišlo to hlavní – odlamovat škeble a vkládat je do košíku.
„Odříznout a takhle vhodit. Odříznout, vhodit… Na jeden nádech jsme pracovali tak dvě minuty, pak jsme dali signál pomocníkovi na lodi a ten nás vytáhl nahoru,“ pokračuje bývalý lovec perel ve vyprávění.
Až na palubě začalo hledání perel, které pak kapitán ukládal do truhly, a když jednou za čas vyjel na moře se svou lodí obchodník, lovci mu je prodávali. „Tímhle nožem jsme na lodi ústřice otvírali a hledali perly. Nejprve jsme se však vždy obrátili k Bohu, aby nám dovolil brát si z jeho bohatství,“ zdůrazňuje pan Sa’ad.
Jenže dnes už to s tím bohatstvím není tak slavné. I tady v Kataru, v místě působení legendárních lovců, se prodávají perly z Číny nebo Filipín, a to hlavně ze sladkovodní velkovýroby. Jeden ze zdejších obchodníků pan Kumar neskrývá, že to má svá úskalí. Hlavně pro turisty.
„Sladkovodní perla znamená, že pochází z řeky. Nejčastěji se dnes pěstují na farmách v obrovských množstvích a pak jsou velmi levné. Bohužel jsou mezi námi i obchodníci, kteří zneužívají neznalosti zákazníků,“ vysvětluje.
„Třeba vy jste z České republiky, a tak jim je jasné, že se v perlách těžko vyznáte. Vždyť rozdíl mezi mořskou a uměle vypěstovanou perlou se často pozná jen v laboratoři. Najdou se tu proto podvodníci, kteří vám budou nabízet mořské perly z Kataru, a přitom půjde o sladkovodní perly třeba z farmy v Číně,“ říká ve své šperkařské dílně pan Kumar.
Byznys podle něj ovšem vyžaduje poctivost. Současně však připouští, že sám žádné místní, katarské perly v nabídce nemá. Starý potápěč Sa‘ad mi jich pár ukázal, také u něj ale převažuje průmyslová produkce z východní Asie. I když – jedno překvapení tu je.
„Dodnes se potápím, teď už ovšem s moderní výbavou a ne s kamenem na noze. Pořád je šance najít perlu, ale musíte vylovit obrovské množství ústřic. Dneska už by to nikdo nedělal. Lidé mají výnosný byznys na pevnině. Na tuhle práci je navíc potřeba obrovská trpělivost a tu už dneska lidé nemají, chtějí peníze hned. V minulosti jsme se však takhle zkrátka živit museli,“ říká starý potápěč Sa‘ad o jedné zaniklé tradici arabského světa.
