Všechny skončily ve šrotu, jen jediný zůstal. V britském Cosfordu oživují bombardér Wellington
311. československá bombardovací peruť RAF psala za druhé světové války velmi slavnou kapitolu naší vojenské historie. Český rozhlas teď přišel s iniciativou, aby se právě v barvách a označení téhle slavné jednotky vyvedl bombardér Vickers Wellington. Jedná se o poslední úplně zachovaný stroj tohoto typu na světě. Už několik let na něm pracují restaurátoři v muzeu Královského letectva v anglickém Cosfordu.
„Tamhle stojí jediný bombardér Handley Page Hampden, který se do dnešních dnů zachoval. Nemáme ale ani jeden jediný Whitley nebo čtyřmotorák Stirling.
Čtěte také
Důvod je celkem jednoduchý. Lidé chtěli na válku zapomenout. Letadla končila nemilosrdně ve šrotu, ať už to bylo v Německu nebo tady v Británii,“ uvádí Michael, bývalý mechanik Královského letectva (RAF) a jeden z cosfordských obětavců, díky nimž se důležitá část naší nedávné historie udržuje dál při životě.
Vickers Wellington na filmovém plátně
Dvoumotorák Vickers Wellington je bez přehánění jedním z nejdůležitějších strojů české, respektive československé vojenské letecké historie. Kdo by nečetl o statečných kouscích Ocelky, Nedvěda, Taibera a dalších „machrů“ z 311. bombardovací perutě RAF!
Kdo nečetl, ten třeba viděl legendární film Jindřicha Poláka Nebeští jezdci, kde byl Wellington v hlavní roli. Ostatně stroj s výrobním číslem MF628, který teď v Cosfordu láskyplně restaurují, se také objevil na filmovém plátně, a to ve snímku Dam Busters.
„Jeden Wellington je vystavený v muzeu Brooklands, kousek od londýnského letiště Heathrow. To je stroj vytažený z jezera Loch Ness. Není kompletní, ale je to určitě důstojný reprezentant tohoto slavného typu bombardéru,“ popisuje ředitel uznávaného konzervačního centra muzea RAF v Cosfordu Darren Priday.
Čtěte také
Na trup původní lněné plátno z Irska
Je fascinující sledovat, kterak se restaurátoři snaží zachovat maximální autentičnost. Ohledně látkového potahu trupu jim pomohlo i štěstí. „Vždycky jsme měli v úmyslu potáhnout Wellington irským lněným plátnem. Je fascinující, že v Severním Irsku pořád existuje továrna, která vyráběla lněnou tkaninu pro Wellingtony ve 40. letech," říká Darren Priday s tím, že právě z tohoto podniku v Ulsteru nejspíš objednají 2500 metrů lnu.
„Původní lněný potah začal po 30 letech praskat. Nakonec by býval odpadl a změnil se v prach, stejně jako my, lidé. Po 75 letech by samozřejmě letoun s původním potahem nemohl vzlétnout, ale dokud byl vystavený v muzeu, tak to nevadilo. Jenže za pár let by bývalo stačilo položit na křídlo třeba klíč na matice a ten by určitě propadl skrz,“ vysvětluje mi Mick, jeden ze dvou placených cosfordských restaurátorů, kteří se specializují na trupy vzdušných skvostů.
„Jakmile Darren schválí náš rozpočet na další období, přesuneme trup Wellingtonu do lakovny. Tam ho očistíme, zbavíme případné koroze a natřeme barvou. Měl by pak být v podobně dobrém stavu jako křídla bombardéru, která jsou už hotová,“ vysvětluje.
O konečné podobě unikátního Wellingtonu, který s největší pravděpodobností bude vystaven v muzeu RAF v londýnském Hendonu, se ještě nerozhodlo. Existuje ale malá naděje živená iniciativou Českého rozhlasu, že by stroj nakonec mohl nést československou kokardu a válečný marking 311. perutě.
