Věznice Lukiškes ve Vilniusu dostala nový život. Z místa utrpení a nesvobody je otevřený prostor tvorby a umění

Největší audioportál na českém internetu

Chodby v oddělení cel dnes slouží třeba jako galerie | Foto: Kateřina Havlíková, Český rozhlas

Zápisník Kateřiny Havlíkové

Věznici Lukiškes v centru litevského Vilniusu byste rozhodně neminuli bez povšimnutí. Její dominantou je totiž monumentální pravoslavný kostel. Stejně jako celý areál, i on je obehnán vysokou cihlovou zdí s ostnatým drátem. Trestu a nápravě přestala věznice sloužit teprve v roce 2019, jen o dva roky později v ní našly zázemí stovky umělců a umělkyň. Dnes je Lukiškes místem, kde obyvatelé Vilniusu nacházejí kulturní vyžití, odpočinek i politické debaty.

Na první pohled celá stavba působí jako pravoslavný klášter, který někdo obehnal vysokou cihlovou zdí a řadami ostnatého drátu. Přetvořil dům Páně na místo trestu a nápravy. Ale tak to nebylo. Dominantní kostel ze žlutých cihel s vysokými obloukovými okny a ikonou Ježíše Krista v průčelí vznikl jako součást věznice.

Dominantou areálu bývalé věznice Lukiškes je pravoslavný kostel

„Myšlenka byla taková, že vězeň bude izolován, bude dodržovat velmi přísná pravidla, každou neděli bude navštěvovat bohoslužby, aby našel cestu k bohu, a tak věznici za několik měsíců nebo let opustí jako úplně jiný člověk. Bude rehabilitován,“ popisuje Martyna Gruzauskaite, která odpovídá za průvodce po prostorách bývalé věznice a jejich výklad.

Přestupní stanice na smrt

Věznice Lukiškes byla otevřena v roce 1904. Tehdy byla Litva součástí carského Ruska, které se zrovna snažilo modernizovat svůj nápravný systém – přejít od fyzických trestů k rehabilitaci. Lukiškes se měla stát symbolem této zamýšlené změny. Realita ale po velkou část období jejího provozu nemohla být jiná, i kvůli pohnutým dějinám 20. století.

Čtěte také

„Vězení po většinu času nesloužilo k nápravě, ale k trestání oponentů a nepřátel různých režimů – carského Ruska, Německa za první světové války, Poláků, Sovětů, Nacistů, znovu Sovětů...“ vypočítává Martyna Gruzauskaite.

Věznice navíc často sloužila spíš jen jako zastávka před cestou do blízkých lesů na popraviště nebo na východ do gulagů. Tak tomu bylo i v případě asi nejznámějšího vězně Menachema Begina, pozdějšího prvního izraelského premiéra.

Po pádu Sovětského svazu a vyhlášení nezávislosti Litvy v roce 1991 věznice sloužila pro internaci pachatelů trestných činů. V Litvě rychle vzrostla kriminalita, začal bujet organizovaný zločin. Martyna přiznává, že pro Litevce je toto období pořád živou a citlivou historií.

„Mnoho našich dnešních návštěvníků si tyto gangy pamatuje. O to jsou zvědavější, v jakých podmínkách potom skončili,“ dodává.

Martyna a Ieva jsou součástí týmu, který dal Lukiškes druhý život

Lukiškes 2.0

Vězně byste dnes už v Lukiškes nepotkali, ledaže by byli mezi návštěvníky. Věznice přestala sloužit svému účelu v roce 2019 a už v roce 2021 areál začal žít svým druhým životem.

„Idea projektu Lukiškes 2.0 byla taková, aby se lidé chtěli dostat dovnitř, ale nechtěli odejít. Snažíme se toho dosáhnout vytvořením komunity tvůrců. Dnes tu máme okolo 600 umělců, kteří v prostorách bývalé věznice tvoří,“ vypráví Ieva Beliukevičiute, která má na starosti PR projektu.

Čtěte také

„Ateliéry mají například v administrativní budově, ale i v některých celách. Mají sem přístup 24 hodin, 7 dní v týdnu, takže můžou přijít kdykoliv, kdy jsou tvůrčí, a to místo k tvorbě využít.“

Věznice navíc umělcům slouží i jako výstavní prostor, a to zdarma. V galerie se proto mění třeba chodby vedoucí k celám. „Máme radost, když se naši umělečtí rezidenti rozhodnou svou tvorbu představit veřejnosti právě u nás. Třeba tuto výstavu jsme zahájili teprve včera,“ pokračuje Ieva Beliukevičiute v přízemí budovy.

Kolem nás visí abstraktní barevné obrazy rozdělené do tematických sekcí, které oddělují průsvitné bílé závěsy. V obklopení šedých vězeňských dveří, mříží a ochranného pletiva působí výstava velmi originálně.

Vystavovat tu může každý, musí ale dodržovat jedno pravidlo - jeho díla nesmí s ohledem na místo a jeho historii působit neuctivě. A to samé platí i pro způsob využití prostor věznice. Je tu sice noční bar s taneční scénou, na nápojovém lístku ale třeba nenajdete koktejly pojmenované po vězních.

Z katolické kaple je dnes bar a taneční scéna

Kdesi v Sovětském svazu

Areál svou velikostí umožňuje spoustu využití. Na nádvoří jsou restaurace i kavárny, je tu sauna. Uvnitř v pravoslavném kostele je divadelní scéna, venku se pořádají koncerty. Na jednom z nádvoří je přes léto umístěná velká stage. Promítá tu letní kino. A v roce 2024 hlavní nádvoří věznice hostilo prezidentské předvolební debaty.

Pořádají se tu taky letní taneční jazz kurzy pod širým nebem. Celoročně jsou tu turistické prohlídky a zdejší působivá architektura přilákala i filmaře.

„Štáby Netflixu si dvakrát vybraly tyto prostory pro natáčení populárního fantasy seriálu Stranger Things,“ potvrzuje Martyna Gruzauskaite a dodává: „Dokonce jsme i v traileru čtvrté série.“

Ta se částečně odehrává kdesi v Sovětském svazu a právě část těchto scén vznikla v areálu Lukiškes. Jako fanoušek seriálu se ptám, zda bychom se na místa natáčení mohly podívat, a Martyna a Ieva mě ochotně vedou dovnitř.

Že se v této místnosti natáčely scény Stranger Things, fanouškům seriálu prozrazují obklady na stěnách

Je tu například místnost, kde se natáčely scény výslechu Jima Hoppera. Prozrazují to obklady na zdi. Filmaři dokonce část z nich zestařili – upravili je tak, aby vypadaly starší, špinavější. V areálu vzniklo i několik scén, kdy vězni prochází střeženými venkovními koridory.

Putin za mřížemi

Nejikoničtějším objektem dneška je ovšem bar s taneční scénou – polygonální kupolovitý sál s několika ochozy, ozvláštněný oranžovým a zeleným nasvícením.

„Dříve to tu sloužilo jako katolická kaple. Když se podíváte ke stropu, ještě tam uvidíte kříže a sochy andělů, kteří se modlí za hříšné duše. Kromě pravoslavného kostela tu tedy byla i katolická kaple a synagoga, aby se každý mohl napravit skrz své vlastní vyznání,“ vysvětluje moje průvodkyně.

Jediný současný vězeň - Vladimir Putin

„Pak se ale bohoslužby přestěhovaly právě do velkého pravoslavného kostela a kaple se stala křižovatkou, kudy všichni vězni procházeli do svých cel.“

Lukiškes už dávno není vězení, přestože se mu tak pořád říká. Za čtyři roky, kdy ve svém názvu nese 2.0, se toto místo stalo vyhledávaným kulturním, uměleckým, společenským i relaxačním centrem. Ale, jak mě Ieva upozorňuje, jeden vězeň tu přeci jen je, nebo tedy aspoň jeho zástupce. Kdybyste se podívali skrz mříže věčně zamčených dveří jedné z cel, spatřili byste uvnitř stát kartonovou figuru Vladimira Putina.

Mohlo by vás zajímat