Věznice, kde by chtěl žít každý? V americkém Burlingtonu nabídli odsouzencům v 19. století víc světla i vlastní topení

13 fotografií

Klíče od burlingtonské věznice má Janet Sozio, příležitostná průvodkyně, ale hlavně milovnice historie. Bývala advokátkou, ale trestnímu právu se ale nikdy nevěnovala. K věznici chodila na polední přestávku, když pracovala u nedalekého okresního soudu. Když vězení v roce 1965 zavřeli, vzniklo tu muzeum. Janet v něm provádí už přes 40 let.

Ukázka vybavení vězeňské cely s vlastním topeništěm|foto:Pavel Novák, Český rozhlas

Vypráví, že na začátku 19. století byla americká vězení temnými kobkami bez světla a vytápění, kde spolu na jedné cele seděli masoví vrazi, podvodníci, dlužníci i drobní zlodějíčkové. Když dostal mladý architekt Robert Mills od burlingtonského okresu zakázku, aby postavil vězení, pojal projekt novátorsky. Měl odvahu dělat věci jinak, v té době mu nebylo ještě ani třicet let.

„Chtěl, aby vězení bylo pro lidi: Zaprvé dát lidem jídlo, teplo a světlo, aby to věznění nebylo zbytečné trápení. Zadruhé oddělit vězně v celách, aby spolu nepykali kapesní zloději a úkladní vrazi. A zatřetí převychovat je tím, že se jim dá možnost naučit se ve vězení nějakému řemeslu,“ vypočítává Janet a dodává, že architektova třetí myšlenka se ale nikdy nerealizovala.

Robert Mills, rodák z Jižní Karolíny, ale nezůstal jen u věznice. Je autorem návrhu Washingtonova památníku v hlavním městě, také budovy hlavní pošty a ministerstva financí – ikonické stavby zobrazené na rubu 10dolarové bankovky.

Čtěte také

Věznice ve Filadelfii bývala modernější než Bílý dům. Al Capone v ní měl luxusní celu

Víc světla i vlastní topení

Cela pro lehčí zločince, kteří spáchali jen nějaký přestupek, byla velká asi 3 x 3 metry, ovšem část z toho zabíral velikánský komín, respektive krb, ve kterém si mohl odsouzenec topit. Na zemi byl položený slamník a vedle něj dřevěné vědro, které nesloužilo na vodu nebo na mytí, ale jako primitivní nočník.

V celách pro lehčí zločince bylo také větší okno, takže měli trochu víc světla, a tedy i o něco větší komfort. Nicméně dveře na závoru a na zámek nechyběly ani tady.

Janet poznamenává, že stěny byly natřené emailem, takže si na ně vězni mohli kreslit nebo psát. Na rozdíl od jiných věznic tady kupodivu nevznikaly žádné pornografické obrázky. Odsouzení na stěny například psali básničky nebo si nakreslili kalendář a jeden vězeň dokonce zpaměti nakreslil celou mapu Philadelphie tak, jak vypadala v 18. století.

Stěny vymalované emailovým nátěrem byly pro vězně ideální kreativní plochou|foto:Pavel Novák, Český rozhlas

Vítané útočiště

Nejvíc byla burlingtonská věznice naplněná po občanské válce, kdy se v kraji objevilo mnoho vysloužilců – mužů závislých na drogách nebo alkoholu s nemocí zvanou vojákovo srdce. Dnes se jí říká posttraumatická stresová porucha.

Čtěte také

Vězně vystřídali potápěči a kempaři. Vězeňská kolonie v estonské vesnici Rummu se mění v oblíbený turistický cíl

Na dvoře věznice stojí i šibenice. Za více než 150 let existence věznice prý byla použitá 7krát. Většina vězňů v Burlingtonu totiž nebyli hrdelní zločinci. Odsouzení tu podle Janet pobyli obvykle od pěti do třiceti dnů, protože většina z nich si tu odpykávala trest za lehké zločiny.

Nejobsazenější byla věznice v zimě, protože ti, kdo žili na ulici nebo zkrátka neměli žádný domov, rádi vzali zavděk vytápěnou vězeňskou celou. Jeden z nich tady na emailovou stěnu napsal velikánský dopis a červenou barvou připsal „nepokradeš“.