Hitlerův supervlak se nemohl nikdy odlepit z místa, říká historik. Tři metry široké koleje měly vést i přes Prahu

Společně s historikem Rainerem Mertensem jsme prošli oddělením, které upomínalo na transporty za holokaustu, a míříme k vitríně, kde jsou vystavené podezřele velké makety.

Původní fotografie první parní lokomotivy, která před 175 lety přejela z Norimberku do Fürthu|foto:repro , Congress- und Tourismus-Zentrale Nürnberg

Skoro po celé Evropě jsou koleje s rozchodem 1435 milimetrů, nacisté to ale chtěli rozšířit na tři metry. Jeden koridor měl putovat přes Prahu, na východě se počítalo se zastávkami v Kazani nebo v Rostovu nad Donem.

„Všechny ty plány, na kterých se pracovalo od roku 1943, jsme pospojovali a sestavili dva modely. Širokorozchodná dráha měla mít různá využití – vagóny se salonky pro takzvané árijce, anebo soupravy pro nuceně nasazené z východu. Do každého vagónu se jich mělo vejít na 480. Nacisté s tím přišli v době, kdy prohráli u Stalingradu, ale pořád vymýšleli tratě až bůhví kam,“ popisuje historik.

Megalomanské projekty

Ptám se, jestli za nápadem nestál podobný princip, jako u vzducholodí – jestli nacisté nesázeli hlavně na efekt kvůli propagandě.

„Ano, jenže zeppeliny fungovaly. Tohle by nikdy nejezdilo, kvůli hmotnosti a přenosu energie,“ vysvětluje Rainer Mertens. „Abyste rozpohybovali takový kolos, dosáhli toho, že se odpíchne z místa, na to by bylo potřeba tolik energie, že se to dá označit leda za plýtvání.“

Historik Rainer Mertens|foto:Václav Jabůrek, Český rozhlas

Megalomanství ale rozhodně nepropadlo jen hitlerovské Německo. Už krátce po jeho rozbití se objevily další nápady. „Američany, Sověty, a dokonce i Západní Němce krátce po válce napadlo postavit jaderné lokomotivy. I ty by byly hrozně těžké, protože reaktor musí být izolovaný,“ vypráví historik.

„Spolkové dráhy nechtěly zůstat stranou a taky chtěly jednu, aby jezdila po standardních kolejích. Dokonce se i znevažovala rizika. Přitom když vybuchne parní kotel nebo jaderný reaktor… Tenkrát jsme ale byli ještě nepolíbení. Nakonec stejně zůstalo jen u nákresů a plánů.“

Říšské dráhy a socialistický stát

S Rainerem Mertensem pak přecházíme do pasáže muzea věnované rozdělenému Německu. To východní, komunistické, mělo nejednu zvláštnost – třeba že svého dopravce nepřejmenovalo a na vagonech zůstaly nápisy Deutsche Reichsbahn.

Čtěte také

Východoněmecká Vindobona se znovu chystá na koleje. Pro občany NDR byl vlak symbolem jejich touhy po svobodě

„Zní to směšně, že? Říšské dráhy a socialistický stát. Měnit název by bylo jednak hrozně drahé – viděl jsem podklady – kvůli změně tabulí, nápisů a tak. Ale hlavní důvod byl jinde,“ vysvětluje historik.

„V Postupimské dohodě stálo, že dopravu v rozděleném Berlíně má řídit centrála Říšských drah, a ta byla ve východní části města. Díky tomu mohla železnici po celém městě – i v západním sektoru – spravovat NDR. Dokonce i všechny linky S-Bahn měla pod kontrolou.“

Komunistům se to ale vrátilo, a když jejich strojvedoucí v 80. letech začali stávkovat, správu S-Bahn radši ihned předali Západu.