Jednokolejka z Bangkoku na hranici s Barmou vábí mnoho romantiků a baťůžkářů. Brzy ji ale odzvoní hrana, Čína staví rychlejší trať
Ve spojení Thajska s železnicí se většině lidí asi vybaví legendární Most přes řeku Kwai. Jenže sedmdesátimiliónové království má ještě jednu ikonickou trať. Je mnohem starší, výrazně delší a bohužel se rychle blíží doba, kdy se o ní bude mluvit v minulém čase.
Někteří o ní říkají, že je matkou všech romantiků, baťůžkářů a tuláků v někdejší Francouzské Indočíně. Řeč je o jednokolejné, úzkorozchodné železniční trati z Bangkoku, hlavního města Thajska, do města Chiang Mai na hranici s Barmou. A pokud jste se po ní ještě nesvezli, tak máte nejvyšší čas, protože čínští inženýři ji brzy změní k nepoznání.
V šest to nebude
Pokud má vlak kdekoli v Thajsku odjezd přesně v 18 hodin, ve skutečnosti nikdy v tenhle čas neodjede. V šest večer se totiž po celé zemi, na všech nádražích lidé na 40 sekund zastaví. Přesně tak dlouhá je thajská hymna. Vyslechnout se musí v pozoru a výjimky neexistují, o čemž je přesvědčený i pan Kroop z Chiang Mai.
„Děti, cizinci, staří lidé – všichni by se měli na těch pár vteřin zastavit a uvědomit si, komu vděčíme za to, kde dneska jsme,“ odmítá jakoukoli polemiku, zda nejde o přežitek z dob, kdy Thajsko ještě bývalo konstituční monarchií.
Čtěte také
Jídlo a pití se nepodává
Právě z jeho města se zřejmě naposled v životě chci zpátky do Bangkoku svézt legendou v Indočíně. Rychlíkem číslo 52 z Chiang Mai do Bangkoku. Cestu dlouhou 700 kilometrů má podle jízdního řádu zvládnout za 14 hodin, ale zpoždění je tak jisté, jako že zítra v šest večer uslyšíte na nádraží zase hymnu.
„Jede ti to z nástupiště číslo čtyři a otevírá se hodinu před odjezdem. A kup si s sebou do vlaku vodu a něco k jídlu. Kvůli covidu tam nebude jídelní vůz!“ varuje mě na nádraží pokladní.
Jiná doba
Bez jídla dojedu, ale nedat si pivko s průvodčími, policisty a děžurnými, kteří v jídelním voze tráví valnou část cesty, to bude chmurné. Paní Santaraphorn jede za dcerou, která pracuje v Bangkoku.
„Doba se změnila. Teď by si už nikdo z personálu nedovolil napít se ve službě veřejně alkoholu. A lidi v uniformách už vůbec ne. Ano, vím, o čem mluvíš, hlavně se zahraničními turisty si policisté nějaké pivo nebo tvrdý alkohol dali, ale ty časy jsou pryč. Kdyby to dnes udělali, přijdou o práci,“ líčí mi.
Svou dceru půl roku se neviděla, na letenku nemá peníze, a tak musí cestovat touhle ocelovou, thajskou legendou. Jenže všechno jednou končí a odzvoní i legendě.
Čtěte také
Čína to zařídí
Novou, vysokorychlostní železnici z hlavního města až sem, do hor na hranici Thajska, Barmy a Laosu už brzy postaví Číňané. A thajský výkonný ředitel thajských státních drah Tanogsak Pongprasert tuhle orientaci na čínské vlaky a čínskou infrastrukturu prezentoval lidem jako veliký úspěch už před šesti lety.
„Máme s čínskými vlaky tu nejlepší zkušenost. Spolehlivé, rychlé a pohodlné. A ty vysokorychlostní, nové generace, ty budou ještě lepší.“
Sněhově bílé povlečení, toalety celé z nerezu a na každé stanici thajské důchodkyně jako prodavačky rychlého občerstvení už ale nový, čínský vlak mít nebude. A zpoždění, které je tak jisté, jako ta hymna na nádraží, také ne.
Středním a severním Thajskem čínský expres proletí za necelé čtyři hodiny, a kdo nebude mít na jízdenku peníze, bude muset cestovat dál svých čtrnáct hodin. Jen už ne vlakem, nýbrž autobusem.
Související
-
Polévka, jejímž základem je kokosové mléko, dovedla Thajsko až na světový seznam UNESCO
Thajská kuchyně patří mezi nejoblíbenější na světě a její říz a aroma zná i řada Čechů, kteří tohle asijské království už navštívili.
-
Za šedesát korun jídlo na tři dny. Greg a Friso pomáhají nejchudším lidem v thajském slumu
Během pandemie se počet lidí na hranici absolutní bídy zvýšil jen v Asii o 80 milionů. V největším thajském slumu Klong Toei jim nezištně pomáhá dvojice podnikatelů.
