Kdysi rybářská vesnice Hua Hin nabízí útočiště thajské královské rodině i důchodcům ze Skandinávie
Hua Hin na břehu Thajského zálivu bývalo rybářskou vesnicí a má nejstarší železniční nádraží v Thajsku. Tak se zalíbilo králi, že tam postavil svou letní rezidenci. A z vesnice se pak stalo město a z města jedny z nejoblíbenějších mořských lázní v celém království.
Namísto tří hodin, které slibují thajské královské železnice, sem z Bangkoku pojedete minimálně čtyři a půl. Pokud ale zvolíte denní spoj, podél trati i ve vlaku je rozhodně na co se dívat.
Romantické slečny ve víkendovém ráji
Slečna Pam dojíždí do Hua Hin na konci pracovního týdne: „Je to můj druhý domov. Jezdím tam pracovat - ale jen o víkendu, když se tam nahrnou lidé z Bangkoku. Večer, když odejdou úředníci, uklízím kanceláře.“
Víkend a práce úředníků mi k sobě moc nejdou. I Thajci říkají, že pátek je malá sobota. Kdo o sobotách a nedělích nemusí, rozhodně nepracuje.
Nádražní zvon vítá všechny cestující na jediném nástupišti v Hua Hin už od roku 1911. Selfíčko se zvonem a s budovou jako z dob viktoriánské Anglie mají ve svých mobilech policisté, studenti, baťůžkáři i víkendové slečny, jako je Pam.
Do Malajsie a ještě dál
Když se v říjnu roku 1911 vydal z Bangkoku na první cestu vlak Jižní královské dráhy, tahle stanice už tady stála. Vrchním ředitelem siamských železnic byl tehdy králův bratr - princ Phrá Kampang Petch Aerachayothin. Právě on stojí za architektonickou podobou železniční stanice.
Jeden z cestujících, pan Anakhot, se nad budovou rozplývá: „Je postavena z tropického dřeva, jako je týk, santal a z cihel. Je to národní památka, ještě starší, než hlavní železniční stanice Hua Lamphong v Bangkoku!“
O chvíli později už se hádá s mladou maminkou, která mu i se synem zasedla v mrňavé čekárně.
Už za dva roky červenožlutou nádražní budovu z vlaku neuvidíte. Vedle ní se klene betonové monstrum, po kterém bude svištět rychlovlak až do jižních provincií až na hranici s Malajsií. A později ještě dál až do Singapuru. A ten už bude zastavovat ve studené ocelově skleněné nádražní budově, ve kterých si tak libují třeba Číňané.
To potvrzuje i Kumphol Bončchong, šéfinženýr thajských státních drah: „Čína má stále eminentní zájem stavět celých dva tisíce kilometrů tratě z Bangkoku do Singapuru. A současně se severní větev z Bangkoku do Laosu napojí na už fungující rychlostní železnici do jižní Číny, takže do 10 let bude souvislé železniční spojení Singapur – Peking – Moskva.“
Zatím je Hua Hin pořád jen řadovou zastávkou na pomalé, ale romantické trati.
Selfíčko s královskou rezidencí
Královské dynastii Čakrí se v Hua Hin tak zalíbilo, že si tu postavila svou letní rezidenci. Do klasických siamských budov, zasazených do přímořského parku, utíká thajská modrá krev hlavně od dubna do září, kdy metropoli sužují až čtyřicetistupňová horka. Aby královská rodina cestovala rychle a pohodlně, armáda zmodernizovala přistávací dráhu na místní vojenské základně i na civilním letišti.
Čtěte také
Určitému nádechu snobství se posmívá místní fotograf a patriot pan Rang: „Cizincům je to jedno, ale thajská střední třída sem jezdí právě proto, že sem míří i královská rodina. Na sociálních sítích to potom dobře vypadá – já, moře a za mnou královská rezidence!“
Město má přitom spoustu daleko zajímavějších magnetů. Třeba vyhlášenou uměleckou galerii, kterou vede jeden z místních patriotů a dává tam prostor nejen workshopům a výstavám, ale i výtvarným dílnám pro děti.
K návštěvníkům patří i pan Sang, Kambodžan, který v Hua Hin žije skoro dvacet let: „Chodíme sem se synem každý víkend. Je tu příjemný stín, dobrá káva a vůbec to celé má atmosféru něčeho, co rádi sdílíte s ostatními. A samozřejmě tu mají krásné, umělecké kousky. Jen mi tu chybí víc něčeho našeho – khmerského.“ Nezapře v sobě tradiční, siamsko-khmerskou rivalitu.
Když si večer dávám točené pivo Chang – neboli slona, od vedlejšího baru na mě mává slečna Pam. Vypadá výborně, ale nikde nevidím koště, mop nebo kbelík s vodou, když je tou uklízečkou. Asi by jí neladily k výraznému nalíčení a vysokým lodičkám.
Související
-
Polévka, jejímž základem je kokosové mléko, dovedla Thajsko až na světový seznam UNESCO
Thajská kuchyně patří mezi nejoblíbenější na světě a její říz a aroma zná i řada Čechů, kteří tohle asijské království už navštívili.
-
Za šedesát korun jídlo na tři dny. Greg a Friso pomáhají nejchudším lidem v thajském slumu
Během pandemie se počet lidí na hranici absolutní bídy zvýšil jen v Asii o 80 milionů. V největším thajském slumu Klong Toei jim nezištně pomáhá dvojice podnikatelů.
