I Maďaři mají svoji becherovku. Tmavý bylinný likér Unicum podle legendy pojmenoval císař Josef II.

Likér Unicum prý nemusí napoprvé zachutnat každému, přesto na jeho komplexní kořeněnou chuť mnozí Maďaři nedají dopustit. Historie tmavého bylinného nápoje v téměř zcela kulaté lahvi sahá až do konce 18. století. Za tu dobu se stal téměř maďarským národním nápojem. Destilerii na jihu Budapešti řídí už šestá generace rodiny Zwack, která si žárlivě střeží tajný recept. Dokázala ho prý uchránit i před komunistickým režimem po znárodnění továrny.

V tovární budově je kromě samotné destilerie i malý kinosál, kde jsme s dalšími návštěvníky zhlédli například dobové reklamy a seznámili se s víc než 200letou historií rodinné značky.

Původní destilerii zničilo bombardování za druhé světové války. Díky dochovaným plánům se ji podařilo obnovit

„Tady na obrázku vidíte habsburského císaře Josefa II. Protože trpěl žaludečními problémy, dal mu v roce 1790 jeho císařský lékař doktor Zwack napít bylinného likéru. Podle legendy Josef II. po ochutnání prohlásil: ‚Doktore Zwacku, to je tedy unikát.‘ A tak vznikl název našeho likéru,“ přibližuje zrod pro mnohé Maďary národního nápoje průvodkyně Petra.

Blížíme se k destilerii a už venku je cítit závan bylinné vůně. Vstupujeme do místnosti s historickou měděnou aparaturou a keramickými nádobami. V dózách na dřevěných policích jsou desítky druhů nejrůznějších sušených přísad.

Recept v utajení

„Unicum se vyrábí z víc než 40 druhů různých bylin a koření. Některé z nich jsou tu vystavené před námi. Osahejte si je, přivoňte a zkuste najít dvě, které jsou součástí receptu,“ vybízí průvodkyně, a tak se nechci nechat zahanbit.

Začínám u sušené pomerančové kůry, pak čichám k jakémusi dřevu nebo exoticky vypadajícím sušeným růžovým lístkům. Nakonec se mi daří jednu ingredienci trefit – je to dřevo z jihoamerického stromu guajaku léčivého. Druhou, velmi aromatickou složkou je kardamom.

Příběh firmy rodiny Zwack ilustruje proměny divokého 20. století. Dotkly se jí i války a totalita. Fotka odkazuje na maďarské povstání v roce 1956

Úplné složení likéru je prý tak tajné, že ho neznají ani ti, kteří nápoj vyrábí vlastníma rukama. Ani zaměstnanci totiž nemusí vědět všechno. K práci jim stačí jakýsi slepý zakódovaný návod.

Ochutnávka se zkřiveným obličejem

Přicházíme do sklepa mezi spousty nejrůznějších dubových sudů a Petra už na ochutnávku čepuje temně černou tekutinu.

Sklepy pod destilerií za války sloužily jako kryt. Dnes v nich zraje šest druhů likéru Unicum

„To, co ochutnáte, jen nefiltrovaný produkt přímo ze sudu – specialita, kterou dostanete jen tady u nás. Likér před filtrací je ještě víc hořký a má o něco větší podíl alkoholu než Unicum, které později stáčíme do lahví,“ vysvětluje.

Chuť surového likéru je skutečně velmi intenzivní, hořká, s příjemným sladkým tónem nakonec.

„Je to silně kořeněná chuť. Samozřejmě cítíte alkohol. Já mám Unicum ráda. V podstatě jsou dva druhy lidí – jedni ho nenávidí a druzí milují, neexistuje žádná střední cesta,“ směje se po ochutnávce Carola. I ona přitom kvůli hořké chuti zatíná svaly a kroutí obličejem.

autoři: Ladislav Novák , and
Spustit audio

Související