I Maďaři mají svoji becherovku. Tmavý bylinný likér Unicum podle legendy pojmenoval císař Josef II.
Likér Unicum prý nemusí napoprvé zachutnat každému, přesto na jeho komplexní kořeněnou chuť mnozí Maďaři nedají dopustit. Historie tmavého bylinného nápoje v téměř zcela kulaté lahvi sahá až do konce 18. století. Za tu dobu se stal téměř maďarským národním nápojem. Destilerii na jihu Budapešti řídí už šestá generace rodiny Zwack, která si žárlivě střeží tajný recept. Dokázala ho prý uchránit i před komunistickým režimem po znárodnění továrny.
V tovární budově je kromě samotné destilerie i malý kinosál, kde jsme s dalšími návštěvníky zhlédli například dobové reklamy a seznámili se s víc než 200letou historií rodinné značky.
„Tady na obrázku vidíte habsburského císaře Josefa II. Protože trpěl žaludečními problémy, dal mu v roce 1790 jeho císařský lékař doktor Zwack napít bylinného likéru. Podle legendy Josef II. po ochutnání prohlásil: ‚Doktore Zwacku, to je tedy unikát.‘ A tak vznikl název našeho likéru,“ přibližuje zrod pro mnohé Maďary národního nápoje průvodkyně Petra.
Blížíme se k destilerii a už venku je cítit závan bylinné vůně. Vstupujeme do místnosti s historickou měděnou aparaturou a keramickými nádobami. V dózách na dřevěných policích jsou desítky druhů nejrůznějších sušených přísad.
Recept v utajení
„Unicum se vyrábí z víc než 40 druhů různých bylin a koření. Některé z nich jsou tu vystavené před námi. Osahejte si je, přivoňte a zkuste najít dvě, které jsou součástí receptu,“ vybízí průvodkyně, a tak se nechci nechat zahanbit.
Začínám u sušené pomerančové kůry, pak čichám k jakémusi dřevu nebo exoticky vypadajícím sušeným růžovým lístkům. Nakonec se mi daří jednu ingredienci trefit – je to dřevo z jihoamerického stromu guajaku léčivého. Druhou, velmi aromatickou složkou je kardamom.
Úplné složení likéru je prý tak tajné, že ho neznají ani ti, kteří nápoj vyrábí vlastníma rukama. Ani zaměstnanci totiž nemusí vědět všechno. K práci jim stačí jakýsi slepý zakódovaný návod.
Ochutnávka se zkřiveným obličejem
Přicházíme do sklepa mezi spousty nejrůznějších dubových sudů a Petra už na ochutnávku čepuje temně černou tekutinu.
„To, co ochutnáte, jen nefiltrovaný produkt přímo ze sudu – specialita, kterou dostanete jen tady u nás. Likér před filtrací je ještě víc hořký a má o něco větší podíl alkoholu než Unicum, které později stáčíme do lahví,“ vysvětluje.
Chuť surového likéru je skutečně velmi intenzivní, hořká, s příjemným sladkým tónem nakonec.
„Je to silně kořeněná chuť. Samozřejmě cítíte alkohol. Já mám Unicum ráda. V podstatě jsou dva druhy lidí – jedni ho nenávidí a druzí milují, neexistuje žádná střední cesta,“ směje se po ochutnávce Carola. I ona přitom kvůli hořké chuti zatíná svaly a kroutí obličejem.
Související
-
Tekuté portugalské zlato pijí hlavně rybáři a zemědělci. Poctivé domácí mendrohno je prý aspoň 60%
Medronho je portugalský název červeného ovoce podobného exotickému liči. V obchodech nebo na trzích ho ale prakticky nenajdete. Vyrábí se z něj totiž typická silná pálenka.
-
Julmust a glögg, dva typicky švédské nápoje ovládají tamní domácnosti během Vánoc
Švédové mají dva typicky vánoční nápoje. Jeden z nich se podobá našemu svařenému vínu, druhý zase Kofole. Vyrábí je také pivovar Train Station Brewery kousek od Stockholmu.
-
Skotové mají whisky, Rusové vodku a Nizozemci jenever
Holanďan nebo nizozemský gin, tak se přezdívá jeneveru. Tato pálenka s chutí jalovce se těší velké oblibě hlavně v Belgii a v Nizozemsku. V obou zemích má dokonce s...
