Stříbro, kobalt, cín, wolfram i uran. Každá doba si v Krušných horách uměla vydolovat svůj poklad

Scházíme do sklepení starého domu na náměstí městečka Schneeberg. Na první pohled obyčejný sklep, ale v jednom jeho rohu je maličký vchod přímo do štoly.

„Kdysi se dolovalo neřízeně. Lidi to v podstatě dělali na vlastní pěst, teprve později založili společnosti a začalo se s organizovanou těžbou. Ze začátku to bylo opravdu tak, že člověk sešel dolů a začal rubat,“ popisuje starosta Ingo Seifert.

Vstup do jednoho z dolů na německé straně Krušných hor|foto:Václav Jabůrek, Český rozhlas

„Nejdřív se z hornin dolovalo stříbro, později se přešlo na těžbu kobaltu. Původně se odhazoval, nikdo nevěděl, co s ním. Ale pak se přišlo na to, že se z něj dá vyrobit modré barvivo. A právě na něj tu pak vznikl monopol. Tu barvu najdeme v místních kachlích nebo v míšeňském porcelánu.“

Osm hodin se sbíječkou

Ale to už se přešlo na sofistikovanější metody. A namísto schodů se dolů muselo výtahem. Tak jako v nedalekém Ehrenfriedersdorfu.

Místní cínový důl se proměnil v muzeum a návštěvníci v něm sjíždějí do stometrové hlubiny. V jejích chodbách je čeká stále funkční technika, kterou předvádí ředitel Erik Ahner. „Asi si umíte představit, že osm hodin s tímhle, je otřesná záležitost,“ poznamenává poté, co po pár vteřinách vypíná nepříjemně hlučící sbíječku.

Čtěte také

Než objevil vlastní ložisko na Urale, těžil SSSR uran na polské straně Krkonoš

Důl fungoval až do roku 1990, kdy byla půda už skoro vytěžená a další provoz se nevyplatil. A tak se skoro obratem všechno předělalo a důlním vlakem jezdí teď už jen nadšenci do báňské techniky.

Éru wolframu vystřídal uran

I tady se těžba vyvíjela a podobně jako kdysi stříbro ustoupilo kobaltu, tak i cín přestal být tahounem.

„Technický pokrok dal přednost wolframu. Ten byl v místní rudě vždycky, ale až rozvoj elektřiny, ocelářství a pak i příprava na druhou světovou válku ho udělaly zajímavým. A taky proto se z místního dolu za války stal jeden z klíčových hospodářských bodů říše,“ vypráví ředitel muzea.

Erik Ahner, ředitel důlního muzea v Ehrenfriedersdorfu|foto:Václav Jabůrek, Český rozhlas

Po válce přišla další změna, ale jen v místech, kam je dnes vstup přísně zakázán. Zatímco na české straně spoléhaly uranové doly na nucené práce vězňů, východní Němci to měli jinak.

„V NDR vznikl koncern Wismut. Byl to stát ve státě. Jeho lidé z uranových dolů si mohli připalovat cigarety 50markovými bankovkami, ale pravda, důchodu se zpravidla nedožili,“ říká Erik Ahner a dokládá, že Krušným horám rozhodně nechybí ani zásoby černého humoru.