Jen zpívat a k ničemu veřejnému se nevyjadřovat? Nemáme ambici stát se národními zlatíčky, usmívají se Smetana a Haj

Jaké zákonitosti českého showbyznysu jste za dobu své spolupráce pochopili?

JH: Asi moc žádné nejsou, se mi zdá. A taky se nedá nic predikovat předem. To je hlavní, co bych si z naší kariéry odnášel – nedá se počítat s ničím, že to bude tak, jak člověk čekal.

Čtěte také

Deska Fén X vznikla z pocitu vyhoření, ale chytil jsem druhý dech – Fénix vstávající z popela, říká Ondřej Ládek alias Xindl X

A taky že si všechno člověk může zařídit sám. Když máte někoho schopného, jako je třeba moje žena, tak se tady všechno dá. A to nemyslím tím „mafiánským“ způsobem – čistě tím, že je člověk asertivní, zařídí něco, co měl udělat někdo jiný, než by se vztekal nad tím, že to není... Všechno jde.

Troufnu si říct, že vy nejste typy, které by manažer našel, vyrobil a opracovával, abyste měli tu kariéru nalinkovanou. Dá se říct, že se pořád hledáte?

ES: To bych neřekla, ale rozhodně jsme nezpracovatelní nějakou třetí externí silou, tudíž to ani nikdo zvenku nevyrobil. Ale myslím, že to, že jsme dorostli teď do nějakého formátu hudební dvojice, je něco, co překvapilo i nás. Tak nějak to vyplynulo.

K těm zákonitostem, já jsem tady přemýšlela – myslím si, že v českém showbyznysu je nejpopulárnějším slovem vaše příjmení: pokorný, pokorná, pokorné. A hrozně se zdůrazňuje, že to by měla být hlavní vlastnost kohokoliv, kdo v rámci tohoto prostředí stoupá někam výš.

Když Emma dělala sólovou desku, neměl jsem vůbec v plánu sólovou kariéru.
Jordan Haj

Je s tím spojeno mnoho věcí, včetně jistého požadavku na nepřílišnou výraznost, názorovou vyhraněnost. Když je člověk ten umělec, tak má prostě zpívat, hrát, hlavně se nevyjadřovat k ničemu veřejnému. Tomu se oba vymykáme a zatím to nějakým způsobem prochází. Ale bude to i tím, že nemáme ambici stát se národními zlatíčky, proti kterým nikdo nic nemá.

Emma Smetana|foto:Karolína Němcová, Český rozhlas

JH: Navíc nad tebou zlomili hůl už od začátku. Tobě jde z očí, co jsi zač. A já jsem zvládl nějak překlenout ten věk, kdy už potom česká společnost toleruje chlapovi cokoliv. Myslím, že to bylo kolem 33. roku života. Najednou jsem ve věku, kdy můžu být drzý, ale už je to sympatické.

Too Far

Too Far – ta písnička je úspěšná, hraje ji hodně rádií, v hitparádách se umisťuje velmi solidně, trefila se možná i do té složité doby. Ocení ji možná i posluchač, který nemusí umět anglicky, protože text je taky důležitý... Jak se vytváří hit?

JH: Tento vznikl tak, že jsem psal celou písničku takovou, jaký je její konec: pomalou, smutnou, trýznivou, až morbidní textově. A moje žena s producentem Adriánem Líškou řekli, že to je pěkné, ale že bych to mohl aspoň zrychlit, že to je neúnosné. Tak jsem se trošku urazil a řekl jsem: „To z toho mám udělat country nebo co?“ Ze srandy jsme si to tam chvilku zkoušeli a oni řekli: „No, takhle je to dobré!“ (usmívá se)

Jordy měl první sólový koncert, udělal první sólovou desku. Co se děje mezi vámi, Emmo?

ES: Děje se to, že jsme loni pracovali na nádherném sólovém dvojalbu, které nese jméno Jordan Haj Hossein. Jsou tam jenom dva naše duety, jeden v češtině a jeden v angličtině. A je to podle mě strašně krásná deska, které jsme věnovali celý loňský rok a bylo na čase, aby vyšla.

Ještě než jsme se potkali, jsem tušila, že Richarda budu mít ráda. Byla jsem dojatá.
Emma Smetana

JH: A taky jsem na řadě. Protože ona má svoje sólové album, pak máme svoje společné a teď je čas na mě. Když Emma dělala sólovou desku, neměl jsem vůbec v plánu sólovou kariéru. Jako interpret jsem ji začal objevovat po cestě, z toho vzniklo to společné a mezitím vznikaly moje skladby. Teď jsem toho měl dost na desku. Tak jsem se rozhodl, že budou dvě najednou. Chvilku před odevzdáním. (usmívá se)

Tahle jedna vteřina

Jaké to je, přijít s Richardem Müllerem za komplikovaným člověkem, který je ale velmi křehký, a říct mu: Hele, Richarde, pojď to se mnou nazpívat?

Člověk nejde za Richardem Müllerem, ale jde za Adnanem, což je jeho manažer, asistent, duchovní otec, adoptivní syn, nejlepší kamarád. A Adnan mu to následně donese. Pak mi řekne, že se to Richardovi moc líbí, ale že má problém s nohou, takže se to nestane. Tak já řeknu: „Kdy se vyřeší problém s nohou?“ Adnan naznačí, že pár týdnů to bude. Já počkám.

Čtěte také

Probírat se písničkami z posledních dvaceti let je terapie, hodně jsem si toho odpustila, říká zpěvačka Langerová

Mezitím jsem trochu úporná. Jednou za čas se připomenu a po měsíci spolu stojíme ve studiu v Bratislavě, Richard je velmi skeptický, není si jistý, že tam má být. Pak to zazpívá krásně, rozloučíme se, je to hezké, milé. Pak se vidíme podruhé, to už jedeme nějaké tiskové kolečko rozhovorů. To už o mně začíná hezky mluvit, ale ještě stále se mi nedívá do očí.

A pak jedeme třetí setkání v Praze, kdy dáváme rozhovory českým médiím, a už je to vlastně takové skoro rodinně důvěrné. A pro mě něčím dojemné. Člověk, kolem kterého musí roztát ledovec.

Jaké to bylo, když vám v klipu takový chlap jako Richard Müller položí ruku kolem ramen?

Jsem typický „oidipák“, který přilne ke každému, kdo mu něčím připomíná tatínka. V rámci struktury osobnosti tam vidím tolik styčných bodů, že ještě než jsme se potkali, jsem tušila, že Richarda budu mít ráda. Byla jsem trošku dojatá.