Velšská pivní tradice Čecha zaskočí. Příchuť citrusů nebo ústřic byste v půllitru nečekali

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Festival minipivovarů ve velšském Cardiffu
0:00
/
0:00

Voní jako rozkvetlá zahrada a má pokojovou teplotu, takže pro českého pivaře je teplé a bez bublinek. Po prvním doušku máte chuť ho výčepnímu vrátit. Britové ale na svá svrchně kvašená piva čepovaná do sklenic tradiční ruční pístovou pumpou nebo třeba ze samospádových sudů nedají dopustit. Říkají jim „pravé aly“. Na festivalu minipivovarů ve velšském Cardiffu je ochutnal reportér Matěj Skalický.

Obyčejně se v cardiffských Sophia Gardens hraje kriket, teď jsou v útrobách velkého stadionu desítky sudů naskládané v úhledných řadách a sloupcích jako zrající sýry.

Jonas Smith je z organizátorského týmu. Dává mi degustační skleničku s velšským červeným drakem a bere mě k soudku s visačkou Cwrw Iâl. Tak se jmenuje komunitní pivovar nedaleko vesničky Eryrys v severovýchodní části Walesu, uprostřed bílých skalisek a nekonečných zelených pastvin, po kterých se líně táhnou stáda ovcí.

Pivo sbližuje

Začínám půlkou pinty zlatavého alu, který má citrusové aroma. „Tohle je typické velšské pivo, trochu hořčejší, svrchně kvašené,“ přibližuje Jonas a vypráví, že Wales nemá tak dlouhou pivovarskou tradici jako Němci nebo Češi. Pivo, jak ho známe dnes, se tu pije asi od 19. století, kdy velšské podzemí protkaly uhelné doly a na západ Velké Británie dorazilo po železnici ragby.

„Pivo tu je extrémně populární, popíjet a sledovat ragby, to je tradice na nedělní odpoledne. Prostě se sejít s přáteli a připít na zdraví svého oblíbeného týmu,“ vysvětluje Jonas.

„Všechno se to pojí s hornickými komunitami a jejich rodinným založením. Dneska už vazby slábnou, ale v uhelných dolinách spolu lidé pořád drží a chodí na pivo. A právě tenhle sociální aspekt podle mě tvoří základ velšské společnosti.“

Festival minipivovarů ve velšském Cardiffu

Pivo na velšský způsob

V podhůří národního parku Brecon Beacons, nedaleko bývalých uhelných dolů, se vaří pivo i dnes.

Martin, který tamější pivovar na festivalu zastupuje, mi zrovna čepuje pivo s ležáckými kvasnicemi, které ovšem kvasí za vysokých teplot, podobně jako anglosaské aly. Je to velmi zajímavý pivní styl, který Velšané odkoukali od Američanů z Kalifornie.

Má tu také sladké pivo chutnající po oříškách nebo mléčný stout, tedy černé silné pivo s laktózou. A stejně jako všude jinde, i tady koupíte typický britský ale, který nemusí být nutně zlatavý. Když do něj sládci přidají karamel, zbarví se pěkně do měděna.

Barva jako uhlí a slaná chuť moře

„Tenhle kousek je trochu trpčí, ale nepřebíjí to jeho chuť. Dnes je hodně v módě mít silně chmelená piva, ale jsou tak trpká, že i když vám chutnají, další už si nedáte,“ popisuje Martin.

Mají tu piva silná jako hráči ragby i černá jako uhlí, a dokonce i slaná jako moře. Jeden sud sem totiž dorazil i z městečka Oystermouth, kde vaří chmel a slad spolu s ústřicemi. I tak chutná pivní rozmanitost Walesu.

Spustit audio
autoři: Matěj Skalický , and | zdroj: Český rozhlas

Odebírat podcast

Související