Ve válce se musí s informacemi zacházet opatrně, mohou zřetězit konflikt a vyvolat další vraždění, varuje reportér Martin Dorazín

Čtěte také

Kdo letos získal cenu Cestopis roku? Poslechněte si slavnostní předávání Cen Hanzelky a Zikmunda

„Na všechna místa válečných konfliktů se v klidných dobách velmi rád vracím,“ říká reportér. Místní lidé se stávají jeho blízkými kamarády a pomáhají mu v těžkých dobách, kdy není život jednoduchý pro nikoho. „Chtěl bych se podívat do Libye, což je nádherná země plná přátelských lidí – ale nemůžu,“ pokračuje.

Dříve krásná místa zkázy

Hory podél arménské hranice jsou prý neuvěřitelně krásné, dřív se tam hodně jezdilo na dovolenou. „Teď jsou nepřístupné, pod kontrolou Ázerbájdžánu. Bylo nám líto, že za námi padají závory a do konce života se tam nedostaneme,“ vzpomíná na nedávný zážitek.

Do Náhorního Karabachu se teď vracejí lidé, které vyhnala čtyřicetidenní podzimní válka. Mají tam své domy, pole, sady, firmy. Každý se chce co nejrychleji vrátit domů a nebydlet v nouzovém obydlí.

12 fotografií

„Přijíždějí autobusy s dětmi a nacházejí své domovy v různém stavu. Některé zničené nebo vyrabované, to k válce patří. Spousta lidí se vrátit nechce nebo nemůže, přišli o část rodiny, padají na ně nepříjemné vzpomínky,“ popisuje tamní zkušenost.

Čtěte také

iROZHLAS

U linie dotyku. Se zpravodajem Radiožurnálu o situaci v Náhorním Karabachu

A co je v jeho práci válečného zpravodaje nejdůležitější? „Reportér si musí zachovat citlivost a lidskost a pokusit se ty příběhy předat. V reportáži musí být cítit prostředí, situace, strachy, ale novinář se z toho nesmí zhroutit, to by nebyl moc platný,“ říká.

Zvuk může podle Martina Dorazína předat daleko víc než televizní záběry. „Je to jediná informace a posluchač si sám dotváří situace podle fantazie. Lidé nemusí rozumět konfliktu, ale pochopit, že každá válka je příšernost, která má dlouhodobé následky a lidé by se jí měli vyhnout za každou cenu,“ dodává.