V uzavřené zóně kolem černobylské jaderné elektrárny žijí stovky toulavých psů. Vědce zajímá, jak je to vůbec možné

23. březen 2023

Zdravotnictví i ochrana před kosmickým zářením, to jsou některé z oblastí, kde by se v budoucnu daly využít poznatky z výzkumu DNA psů z Černobylu. Ukrajinští vědci s americkými kolegy o tom teď napsali studii. Je to první práce o účinku nízkých úrovní radiace na větší savce u Černobylu. Studii zveřejnil časopis Science Advances.

Výzkum se věnuje tomu, co je to za psy a kolik jich odhadem v zóně kolem černobylské jaderné elektrárny žije. Prozrazuje, že jsou to potomci zvířat, která tam už byla, a taky těch, co tam přišla později.

Navzdory nepříznivým podmínkám

První psy tam museli nechat lidé evakuovaní po havárii. V dubnu 2023 to od ní bude 37 let. Psy pak vybíjeli, ale někteří tomuto osudu unikli. Dnes tam podle odhadů žije víc než 800 toulavých psů.

Modlitba za Černobyl

Černobyl leží asi 110 km severně od Kyjeva, asi 10 km od hranic Ukrajiny s Běloruskem. Kolem černobylské elektrárny je 30 kilometrů dlouhé uzavřené pásmo a v něm takzvaná mrtvá zóna, asi 10 kilometrů dlouhá. Tam žijí většinou kříženci německých ovčáků, dále od elektrárny pak kříženci různých plemen.

Studie vznikla, aby zjistila, jak se jim daří přežívat. Jedna z jejích autorek, americká genetička Elaine Ostranderová z amerického Státního zdravotního ústavu říká: „Máme jedinečnou příležitost položit základy dalšího výzkumu. A ten by mohl přinést odpověď na otázku: jak se dá v takových podmínkách přežít? Jaké změny v DNA to umožní? Třeba to souvisí s plodností, nebo strukturou kůže, jaká míra radiace jí pronikne, a možná se srstí, to zatím nevíme.“

Tři skupiny psů

Psy celé ty roky krmí pracovníci elektrárny, dobrovolníci a vědci. Před ruskou invazí to byli také turisté.

Čtěte také

Dobrovolníci při výzkumu použili uspávací šipky a pejskům odebrali krev. Vědci pak sekvenovali genomy psů z tří skupin, které žijí v různé vzdálenosti od elektrárny. 45 km od ní ve městě Slavutyč, ve městě Černobyl vzdáleném 15 km a blízko toho sarkofágu, krytu čtvrtého bloku zničeného při havárii v roce 1986. A to jsou psi z nádraží Semichody a opuštěného města Prypjať.

Černobylských psů bylo v té studii celkem 302 a jejich vzorky pak vědci porovnali se vzorky toulavých psů z jiných částí východní Evropy.

Co z toho vědci umí vyčíst, řekl agentuře AP další z autorů studie evoluční ekolog Timothy Mousseau z Univerzity státu Jižní Karolína: „Když srovnáme černobylské psy s těmi odjinud, dokážeme do značné míry určit, jak se ti psi z Černobylu časem změnili.“ 

Co DNA napověděla?   

Vědci zatím zjistili například, že černobylští psi pocházejí celkem z 15 navzájem rozdílných linií. Některé se rozšířily na větší území, jiné ne. Dál, že psi z elektrárny a města Černobyl se zřejmě tolik nemnoží mezi sebou. Psi z elektrárny se geneticky liší od těch, co žijí dál.

Vědci ale zatím nemají žádný důkaz, že ty genetické rozdíly mezi psy z různých oblastí způsobila radiace, taky to může být důsledek křížení nebo znečištění nějakou látkou, nikoli ale radioaktivní. To bude těžké zjistit.

Autoři studie v tomhle dost spoléhají na znalost těch linií, předků dnešních psů. Také je zvláštní, že jsou psi vůbec schopní dlouhodobě žít a rozmnožovat se přímo u sarkofágu, kde je teď podle odhadů úroveň zamoření cesiem-137 desetkrát až čtyřistakrát vyšší než pouhých 15 km dál ve městě Černobyl.

Čtěte také

Vědci se dále chtějí zaměřit na změny v psí DNA a odhalit mutace, které těm psům pomohly adaptovat se v oblasti zamořené radiací. Díky kterým možná vůbec žijí dnes už tak v patnácté generaci. A budoucí využití těch poznatků od zdravotnictví (různé typy vyšetření) přes onkologii a ochranu zaměstnanců jaderných elektráren až po ochranu před kosmickým zářením.

Autoři zdůrazňují, že je to první studie o větších savcích z Černobylu a doufají, že budou následovat další, výzkum pokračuje. Američtí genetici byli v Černobylu naposled v říjnu a chystají se tam zase v červnu.

autoři: Helena Berková , aka
Spustit audio

Související