V zakázané zóně u Černobylu stále bydlí lidé

8. duben 2011
Zblízka
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Procházka Černobylem

Kvůli havárii v japonské Fukušimě si celý svět znovu vzpomněl na mnohem horší černobylskou katastrofu. Před 25 lety muselo kvůli výbuchu jaderného reaktoru opustit okolí elektrárny na 160 tisíc lidí. Dodnes je celá oblast nasycená radiací a zamořená nebezpečnými látkami. Běžný život se do ní už zřejmě nikdy nevrátí.

Těžká závora se zvedla a voják pokynul, že můžeme jet dál. Právě jsme vjeli do 30kilometrové zakázané černobylské zóny. Máme za sebou hlavní kontrolní stanoviště. „Teď míříme do města Černobyl, které dnes slouží jako administrativní centrum celé zóny,“ vysvětluje Jurij Tatarčuk, pracovník ukrajinské státní agentury, která vozí do radiací zamořené oblasti turisty.

V hlavní roli zvědavost

Chtějí vidět, jak vypadá místo po největší jaderné katastrofě v historii. Jak se člověk s takovou havárií vyrovnává? Strach prý možná ani nemají. „Ví, kam jedou. A my velmi dbáme o bezpečnost. Víme, kde je v zóně vysoká úroveň radiace, a tam lidi nevozíme,“ nastiňuje Jurij Tararčuk.

Ale to už míříme k elektrárně, kde před 25 lety došlo k výbuchu. Bývalý reaktor dnes zakrývá betonová konstrukce. Dodnes pracují lidé uvnitř sarkofágu. „Především měří úroveň radiace, odebírají nejrůznější vzorky a zjišťují celkový stav a poškození objektu,“ říká paní Julia z informačního centra.

Zničený reaktor se dnes ukrývá pod betonovým sarkofágem

Jedním z lidí, kteří znají poškozený reaktor nejlépe, je Sergej Košelev. Na monitoru ukazuje unikátní fotografie, které pořídil v samotném srdci reaktoru. Více jak 20 let totiž fotil a natáčel, co se uvnitř děje. „Místy byla radiace tak vysoká, že jsme se mohli uvnitř reaktoru zdržet jen pár desítek vteřin,“ popisuje svou riskantní práci kameraman.

Zákeřné záření

Radiace je neviditelná, proto je zákeřná. Stejně tak radioaktivní látky, kterými je celá černobylská oblast zamořená. Proto se sem už nikdy lidi na stálo nevrátí. Zvířata však pochopitelně v zakázané zóně žijí. Před námi leží část parohů, které tady shodil los. „Ten se tu narodil, živil se zdejší trávou, lesními plody silně nasycenými radioaktivními látkami,“ upozorňuje Jurij Tararčuk.

Dozimetr ukazuje, jak je malý kousek parohu silně kontaminovaný. Stonásobně převyšuje běžnou úroveň záření. Na tomto jasném příkladě je vidět, jak silně jsou zvířata v zóně zamořená. „To potvrzuje také fakt, jak nebezpečné jsou potraviny z této oblasti, ať už jde o maso ulovených zvířat nebo lesní plody,“ nastiňuje Jurij Tatarčuk.

Trvalý pobyt v zóně je přísně zakázaný. Přesto se však několik stovek lidí nelegálně po evakuaci do svých dřevěných domků vrátilo. „Ze začátku u nás měřili úroveň radiaci skoro každý den. Chodili po domě, měřili i v peci. Silné zamoření našli v rohu zahrady a na lavičce před domem,“ vzpomíná 78letý pan Ivan. „Nás to však nezajímalo. Pro nás bylo nejdůležitější, že jsme se vrátili domů,“ dodává paní Anna.

Z města bylo evakuováno přes 50 tisíc lidí

Podle profesora Bandaževského, světově uznávaného experta na zdravotní následky Černobylu, však tito lidé podceňují riziko. „Je to velmi nebezpečné. Jsou vystaveni vnějšímu záření, ale také vnitřnímu. Do těla se jim totiž dostávají nebezpečné radionuklidy,“ varuje expert.

Pan Ivan mi ukazuje v chlívku prase, které je pro důchodce budoucím zdrojem masa. Studnu mají manželé hned za domkem. A prý je pitná. Staříci mají tedy vše – vodu, plyn a elektřinu. V zakázané zóně žijí načerno, ale úřady je tolerují. Není jim smutno? „Proč bychom se tady měli nudit? Nepotřebujeme žádné kino nebo koncerty. Máme televizi, to nám stačí. A nebo se zastaví sousedka Hania. Včera tady byla dvakrát,“ odpovídají shodně.

Spustit audio

Související